Baku je klíčem k energetické nezávislosti
Baku se snaží získat pozornost Evropy nejen kvůli tomu, aby jí dodávalo svou vlastní ropu a hlavně zemní plyn, ale aby mohlo nabídnout svou infrastrukturu k dopravě surovin i z dalších států. Ázerbájdžán tak například podepsal dohodu s Kazachstánem o tranzitu ropy a státní koncern právě pro účely přepravy kazašské ropy pořídil nový tanker, který bude největším na Kaspickém moři.
„Obecně máme obrovské zdroje, takže počítáme s dalším rozvojem těžby,“ řekl novinářům ázerbájdžánský premiér Arthur Rasizade. Nemyslel tím jen ropu, ale i zemní plyn, jímž jeho země také oplývá. Státní koncern Socar tak chce do roku 2016 začít těžit plyn z nového pole Shah Deniz II a postupně odtamtud dodávat až 16 miliard kubíků ročně. To je plyn, na který se může těšit i Evropa. „Jakmile se s Tureckem dohodneme na tranzitu, začneme vyjednávat s odběrateli a operátory,“ řekl Murat Heydarov, poradce prezidenta koncernu. Jablko sváru s Tureckem je především cena za odebraný plyn. Pole Shah Deniz jsou klíčová pro evropský projekt Nabucco, ale i ruský South Stream.
Ázerbájdžán zdůrazňuje, že všechen profit ze smluv s cizími koncerny investuje zpět do infrastruktury a rozšiřování těžby. Šéf státního energetického koncernu Rovnag Abdulaev prohlásil, že od roku 1994 stát uzavřel 26 ropných smluv, které na přímých investicích přinesly 60 miliard dolarů. Ázerbájdžán se svým surovinovým bohatstvím snaží přilákat další stamiliardy. Za kontrakt století označil Abdulaev dohodu o těžbě na ropném poli Azeri Chirag Gunashli, která má vygenerovat až 200 miliard dolarů.
Ropou z vlastní produkce Ázerbájdžán zaplavuje evropské trhy už teď. Z veškeré spotřeby České republiky činí jeho ropa celou pětinu.
Hlavním strategickým cílem Baku je podobně jako v případě ostatních kaspických států diverzifikace dodávek energetických surovin. „Energetická bezpečnost je pro ně synonymum pro národní bezpečnost,“ řekl v Baku ministr obrany Martin Barták, který jednal i o dodávkách surovin. „Diverzifikace je tedy nutností,“ dodal.
Ázerbájdžán proto hlasitě podporuje projekt panevropského plynovodu Nabucco, pro nějž slíbil dodávky sedmi miliard kubíků ročně. Prezident Ilham Alijev si myslí, že Nabucco navíc podnítí vznik dalších projektů v regionu a na energetickém fóru v Bukurešti dodal několik příkladů: „Nebýt ropovodu BakuTbilisi-Ceyhan, tak by zřejmě nevznikl ani plynovod BakuTbilisi-Erzurum. A nebýt jeho, nebavili bychom se teď o Nabuccu.“ První dvě spojnice přepravují ropu a plyn z Ázerbájdžánu přes Gruzii do Turecka.
Není to však jen Evropa, kdo má o zemní plyn zájem. Koncern Socar uzavřel smlouvu s Gazpromem pro léta 2010-2015, která předpokládá minimální dodávky půl miliardy kubíků plynu ročně a horní hranici nestanovuje. Plyn z Ázerbájdžánu teče i do sousedního Íránu.
Pozice Ázerbájdžánu není ani přes jeho bohatství jednoduchá. Má dva problematické sousedy – Rusko a Írán – a na cestě do Evropy leží Turecko, které si klade pro tranzit energie tvrdé podmínky. Teď Ázerbájdžánu navíc zasadilo tvrdou ránu, když navázalo vztahy s Arménií. Baku se tak snaží co nejvíce upoutat pozornost Evropy a získat její maximální podporu.
Petrodolary jsou v Ázerbájdžánu každopádně vidět. V roce 2006 měla země nejvyšší růst HDP na světě 36,6 procenta. Za minulý rok už byl růst jen 11 procent. Největší podíl na HDP země mají zisky z ropy a zemního plynu. Na centru hlavního města Baku je ekonomický vzestup stojící na surovinovém bohatství nejvýraznější. Historické jádro je takřka celé opravené, obklopené honosnými parky. I přes celosvětový útlum je v Baku čilý stavební ruch.
Jablko sváru
Každé noviny v Ázerbájdžánu řeší dnes a denně otázku Náhorního Karabachu a vyjadřuje se k ní každý státník, který do Baku přijede. Ázerbájdžán tak velmi nerad vidí, že se v posledních dnech začal jeden z jeho tradičních partnerů – Turecko – s Arménií sdružovat.
Turecko bylo vždy solidární s Ázerbájdžánem, jehož část území – Náhorní Karabach – Arméni okupují. Když země vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu, rozhořel se ozbrojený konflikt o Náhorní Karabach, jehož arménské obyvatelstvo se chtělo osamostatnit.
Podporovala je i Arménie. Turecko na znamení podpory Ázerbájdžánu přerušilo v roce 1994 s Arménií diplomatické styky. Nová smlouva předpokládá i otevření společné hranice. Jak v Jerevanu, tak v Ankaře ji však musí ratifikovat parlament. Turečtí poslanci to zřejmě neudělají, dokud Arménie nesplní podmínku stažení vojáků z Ázerbájdžánu.
Ázerbájdžán
