Podání výpovědi aneb S čím počítat při ukončení pracovního poměru

Kdy vás zaměstnavatel nesmí výhodit z práce?

Kdy vás zaměstnavatel nesmí výhodit z práce? Zdroj: Profimedia

Zaměstnanci mohou ukončit pracovní poměr výpovědí. Podívejte se, na co se při podání výpovědi musíte připravit.

Pracovní poměr může být ukončen výpovědí podanou zaměstnavatelem, vzájemnou dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo výpovědí podanou zaměstnancem. Při všech způsobech ukončení pracovního poměru je potřeba splnit legislativní podmínky uvedené v zákoníku práce. Co je dobré vědět o výpovědi podané zaměstnancem?

1) Výpověď musí být podána písemně

Zaměstnanec musí výpověď z pracovního poměru podat písemně a zaměstnavateli ji doručit. Slovní ukončení pracovního poměru není dostačující. U pracovního poměru sjednaného na dobu určitou skončí pracovní poměr uplynutím času a výpověď se u pracovního poměru na dobu určitou podává pouze v případě, že chce zaměstnanec ukončit pracovní poměr před uplynutím sjednané doby.

2) Není nutné uvést důvody

Zaměstnavatel musí při podání výpovědi zaměstnanci svoji výpověď odůvodnit a daný důvod musí být v souladu s ustanovením zákoníku práce. V některých případech nemůže zaměstnavatel zaměstnanci výpověď podat, neboť jsou splněny podmínky ochranné lhůty (např. během čerpání mateřské a rodičovské dovolené). Zaměstnanec může pracovní poměr ukončit kdykoliv a bez udání důvodu.

3) Běží dvouměsíční výpovědní lhůta

Na základě podané výpovědi pracovní poměr nekončí ihned. Zaměstnanec musí pro zaměstnavatele pracovat i během dvouměsíční výpovědní lhůty. Výpovědní lhůta přitom začíná běžet první kalendářní den následujícího měsíce po doručení výpovědi. Zaměstnanci, kteří z různých důvodů chtějí pracovní poměr ukončit dříve, se musí se zaměstnavatelem dohodnout. Na základě vzájemné dohody o ukončení pracovního poměru je možné pracovní poměr ukončit velmi rychle.

4) S odvoláním výpovědi musí zaměstnavatel souhlasit

V praxi dochází k situaci, že si zaměstnanec po podání výpovědi situaci ještě jednou promyslí a chce nadále pro stávajícího zaměstnavatele pracovat. Chce svoji výpověď odvolat. Písemné odvolání výpovědi je však možné pouze v případě, že s takovým postupem souhlasí i zaměstnavatel.

V případě, že zaměstnanec řádně podal písemnou výpověď, potom nemá zaměstnavatel povinnost při změně názoru zaměstnance dále zaměstnávat. Z tohoto důvodu je potřeba si podání výpovědi vždy důkladně rozmyslet.

5) Nižší podpora v nezaměstnanosti

Po skončení zaměstnaneckého poměru je možné se evidovat na úřadu práce, pokud se nepodařilo najít ihned po skončení zaměstnání novou práci. Délka podpory v nezaměstnanosti se liší dle věku. Občané do 50 let pobírají podporu v nezaměstnanosti maximálně 5 měsíců, ve věku 50 let až 55 let po dobu 8 měsíců a občané starší 55 let mají nárok na podporu v nezaměstnanosti v rozsahu 11 měsíců.

Pracovníci, kteří obdrželi od svého zaměstnavatele výpověď, mají nárok na výši podpory v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících ve výši 65 procent předchozího průměrného výdělku, následující dva měsíce ve výši 50 procent a poté ve výši 45 procent předchozího výdělku.

Zaměstnanci, kteří sami podali výpověď bez závažného důvodu (tyto důvody jsou uvedeny v zákonu o zaměstnanosti, např. péče o dítě), pobírají podporu v nezaměstnanosti po celou dobu ve sníženém rozsahu 45 procent z předchozího průměrného výdělku.

6) Nenáleží odstupné

V případě, že zaměstnanec obdrží od zaměstnavatele výpověď z důvodu, pro které nenese vinu (nejčastěji pro nadbytečnost), potom zaměstnanci náleží od zaměstnavatele odstupné. Když pracovní poměr trvá méně než rok, tak je odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku, když alespoň jeden rok a méně než dva rok, tak dvojnásobku a v ostatních případech činí odstupné nejméně trojnásobek průměrného výdělku.

Výše odstupného závisí na délce trvání pracovního poměru a výši průměrného výdělku. Když však zaměstnanec sám podá výpověď, potom mu odstupné od zaměstnavatele nenáleží.