V letošním roce lidé, kterým se přihodí pracovní úraz nebo nemoc z povolání, dostanou větší odškodné. Pojišťovny vyplatí na náhradách za ztrátu výdělku 4,24 miliardy korun, což je meziročně o 139,5 milionů korun více. To jsou údaje České asociace pojišťoven.
Náhrady za ztrátu výdělku kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání jsou pro letošek vládou zvýšené o 3,4 procenta. Zvýšily se i náhrady na výživu pozůstalých při úmrtí.
Co říká zákoník práce
Zaměstnavatel má podle zákoníku práce přímo povinnost poškozeného zaměstnance převést na jinou, pro něj výhodnou práci. Jestliže zaměstnavatel nemá podmínky pro přeřazení poškozeného, a musí tedy pracovní poměr ukončit, zákon mu ukládá povinnost dát zaměstnanci odstupné ve výši 12 násobku průměrného výdělku.
Podle dat ČSÚ se v prvním půlroce roku 2018 stalo 23 525 pracovních úrazů, a to s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny. Smrtelných úrazů bylo 57. To je o 15 více než za stejné období roku 2017. Kvůli dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz denně chybělo na svých pracovištích 224 441 pojištěnců.
Úrazy kvůli levným pomůckám
Dle Ondřeje Švadlenky ze společnosti Ardon Safety musí odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání jít ruku v ruce s rostoucí mzdou i důchody, protože tyto veličiny jsou důležité pro výpočet náhrad za ztrátu výdělku, valorizace je tedy logická.
„Nicméně vedle důsledků je třeba upozornit hlavně na příčiny úrazovosti. Polovina smrtelných úrazů připadne na stavebnictví, ale systém bezpečnosti práce kulhá v celém Česku a nezřídka funguje jen na papíře. V praxi to začíná již během tendrů firem na nákup zákonného ochranného vybavení pro zaměstnance, kde se všechno točí kolem nejnižší ceny. Nejlevnější pomůcky ale mívají slabou ochrannou funkci a navíc obsahují skryté vícenáklady – například rostoucí výdaje za odpadové hospodářství kvůli nízké životnosti vybavení a velmi vysoké spotřebě pracovních prostředků. Největší problém pak samozřejmě představují zranění zaměstnanci na neschopenkách, klesající produktivita práce, výpadky ve výrobě nebo nestihnuté termíny zakázek,“ upozorňuje Ondřej Švadlenka.
Strach z pokut spíše než aktivní prevence
Podle Aleny Komolové z Bureau Veritas je problém v tom, že firmy zajímají spíše vysoké pokuty, které mohou dostat, než aktivní prevence. „Etické principy zde nehrají tak velkou roli a příslušné zákony také nejsou dostatečnou motivací. Nejlepší výsledky naopak mají podniky s aktivním přístupem k odstraňování rizik na pracovišti. Například jedna firma dokázala zkrátit délku pracovní neschopnosti svých zaměstnanců z 80 dní na polovinu, a to za jeden rok od zavedení příslušných opatření. Prevence se tedy vyplatí. Sníží se tak zároveň i riziko případných tahanic mezi firmou a zaměstnancem kvůli uznání pracovního úrazu či nemoci z povolání. Uznaný úraz či nemoc je nezbytným předpokladem pro čerpání náhrad za ztrátu výdělku,“ říká školitelka a expertka na bezpečnost práce ze společnosti Bureau Veritas.
Odbory: valorizace náhrad je nutná kvůli rostoucím mzdám
I odbory vnímají valorizaci jako logický krok. V případě, že by k ní nedošlo, by byli tito zaměstnanci prý poškozováni z důvodu nárůstu průměrné mzdy.
„Výpočet náhrad by se neměnil a výše náhrady by stagnovala. Totéž by zasáhlo i pozůstalé po zemřelých zaměstnancích. Navíc v Česku máme časté případy pracovníků, kteří mají po úrazu či nemoci přiznaný invalidní důchod. Těm by se kvůli zvyšování důchodů každoročně snižovala renta. Zásadně platí, že když poškození zdraví, způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, dosahuje 35 procent, má poškozený nárok i na invalidní důchod, a to je pravidelně druhý příjem poškozených,“ dodává Radka Sokolová, místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů.
