Průzkum: Nedobré zprávy horší platební morálku

peníze, daně

peníze, daně Zdroj: Shutterstock

Brněnští ekonomové a politologové z Masarykovy univerzity experimentem přišli na to, že pokud z médií slýcháme špatné zprávy, máme sklon k tomu, abychom se při vyplňování daňových přiznání chovali nepoctivě.

Na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity Brno mají laboratoř experimentální ekonomie. Odborníci zde zkoumají vztah lidí k veřejným věcem. Některé výsledky již byly publikovány a jsou velmi překvapivé. Například z jednoho výzkumu vyplývá, že sumu z výběru daní mohou ovlivnit média.

Pokud totiž na internetu, v novinách, z televize či radia slýcháme negativně laděné zprávy, může to některé z nás jako daňové poplatníky ovlivnit k nepoctivosti. Buď daně nezaplatíme vůbec, nebo „alespoň“ nepřiznáme jejich plnou výši.

Špatné, dobré, neutrální

Asi žádný ministr financí na celém světě nebude tvrdit, že právě v jeho zemi jsou přiznány a vybrány daně stoprocentně. Proto je také všednodenní prací skoro každého úředníka ministerstva financí přemítání nad tím, jak daňové poplatníky přinutit k tomu, aby zaplatili vše, co mají.

Nedá se s jistotou tvrdit, zda vědí, co všechno vlastně občany motivuje k nepoctivosti a zatajení vlastních příjmu. Samozřejmě je to vlastní obohacení, ale že to jsou také nedobré zprávy třeba z radia či televize, to by pro ně bylo nejspíš překvapení. A podle brněnských expertů má vliv i samotný název inkasa do státní pokladny.

Pedagogové z laboratoře experimentální ekonomie Masarykovy univerzity v Brně to ale skutečně experimentálně zjistili. Učinili pokus, ve kterém se jeho účastníci měli rozhodnout kolik peněz do státní pokladny prostřednictvím daňového přiznání pošlou. Pokusní daňoví poplatníci vyplňovali svá fiktivní daňová přiznání u počítačů, na kterých probíhal v dolní části monitoru úzký proužek se zprávami.

Informace byly nejrůznějšího druhu, vyznění některých bylo spíš dobré, u dalších tomu bylo naopak a ty doplňující byly zcela neutrální. Špatné informace se týkaly například opětovného nárůstu státního dluhu, mizerných hospodářských výsledků některých podniků, pádu akcií na světových burzách, nebo zhroucení systému výplaty sociálních dávek. Třetině účastníků byly pouštěny spíše dobré zprávy, dalším neutrální a poslední části pak spíše špatné informace.

Stát? Špatný hospodář

Dobré či neutrální zprávy buď neměly na budoucí ekonomy, kteří se experimentu podrobili, frustrující účinek, nebo si jich ani nevšimli. Naopak zprávy s negativním podtónem citlivě vnímali. Na 60 procent studentů, kterým na obrazovkách probíhaly špatné zprávy, se nepřiznalo k dani v celé výši. Z částky, která se měla vybrat, bylo získáno jen 64 procent.

Dvou třetinám pokusných poplatníků, kterým na obrazovkách běžely spíše dobré zprávy, nedělalo problém se daňově přiznat. Nepoctivých bylo jen 43 procent z nich. Státní kasa tedy z možných sta procent získala 73.

Podle šéfa experimentátorů docenta Jiřího Špalka je možné, že negativní zprávy v daňových poplatnících zvyšují dojem, že stát příliš dobře nefunguje, jeho úředníci s vybranými penězi dobře nehospodaří. Proto podlehnou dojmu, že odvádět stoprocentně daně tak špatnému hospodáři, jako je stát, je zbytečné. Jejich peníze by stejně skončily v něčích kapsách.

Daň – červený hadr na poplatníka

Na frekventanty experimentu ale neměly špatný vliv jen negativní zprávy. Působil na ně i styl jazyka, který byl použit v manuálu k vyplnění daní. Už při zmínce slova „daň“ byl stát o několik procent ochuzen. Kdyby se přiznání jmenovalo například „odvod na společný účet občanů státu“, patrně by se to nestalo.

Lidé jsou totiž velmi citliví na souvislosti, v nichž rozhodování o placení daně probíhá. Je to nejspíš spojeno se společenskou atmosférou bývalých socialistických ekonomik, které prošly transformací. V experimentech se totiž chovali Češi jinak, než lidé, kteří se podobnému pokusu podvolili v západní Evropě nebo USA.

Téměř všude ale funguje pravidlo, že vyšší pravděpodobnost kontroly snižuje daňové úniky, vyšší penále za nezaplacenou daň zvyšuje ochotu platit.