Svěřenské fondy zavedl do českého právního řádu nový občanský zákoník už v roce 2014. Většího zájmu veřejnosti a popularity se dočkaly, až když ministr financí Andrej Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu. Tento institut ale není jen pro horních deset tisíc. Zachránit může i rodinné podnikání.
Svěřenské fondy jsou známé především z anglosaského prostředí, kde se jim říká trusty, a jejich kořeny zde sahají až do 14. století. Ani v českém právu nejsou úplnou novinkou. Využívané byly už za Rakouska-Uherska. Tři roky po zavedení institutu svěřenských fondů se trh stále ještě probouzí. „Ke konci roku 2016 bylo evidováno 279 svěřenských fondů a v oboru pracovalo na 40 správců. Ve svěřenských fondech vidíme velký potenciál, trh skýtá příležitosti za miliardy korun,“ říká Pavel Kolář ze společnosti Svěřenská správa s.r.o.
Proti střetu zájmů
Svěřenské fondy mají desítky možných využití, slouží například ke sdružování finančních prostředků za účelem investování, zakládají se jako samosprávné penzijní fondy, využívají je soukromé fyzické osoby i korporace. „Svěřenský fond může být použitý jako nástroj společné investice nebo jako nástroj pro jednu transakci, kdy se například ve stavebnictví zakládají společnosti jen pro určitý stavební projekt,“ upřesňuje odborník na svěřenské fondy JUDr. Dominik Fojtů. Svěřenský fond může být také alternativou úschovy, kdy jsou do něho vložena aktiva a důvěryhodný správce má povinnost je převést až poté, co jsou splněny předem definované podmínky.
„Svěřenský fond může být i v roli transparentního nástroje proti střetu zájmů, což je v současné době hojně diskutované téma. Jedná se o takzvaný blind trust, tedy doslova slepý fond. A to v tom směru, že zakladatel-politik, do něho vyčlení svůj majetek, který je po rozhodnou dobu, tedy výkon funkce, spravován někým důvěryhodným, avšak bez zásahů politika,“ dodává Dominik Fojtů.
Předání rodinného podniku
Tradici mají svěřenské fondy především jako institut pro předání majetku další generaci. „Hlavním důvodem pro založení svěřenského fondu stále zůstává snaha o zachování majetku a přenechání dědictví s cílem nenarušit transferem majetku vztahy uvnitř rodiny i mimo ni. Svěřenské fondy tak nejsou záležitostí horních deseti tisíc, ale může je využít skutečně každý,“ uvádí Pavel Kolář.
Typickým příkladem jsou rodinné firmy vybudované například v devadesátých letech podnikateli, kteří nyní chtějí ve firemních záležitostech ustoupit do pozadí nebo pro svůj podnik nemají přímého či vhodného nástupce. Předání společností do jiných rukou přitom bývá rizikové, podle statistiky nepřežije své předání až 70 procent malých a středních podniků.
„Předání firmy další generaci bude výrazně záviset na konkrétních okolnostech a záměrech společníka nebo zakladatele fondu. Obecné nastavení bude často takové, že podíl ve společnosti s ručením omezeným nebo akcie budou vložené do svěřenského fondu. Jeho podmínky budou upravovat, za jakých okolností má jaký podíl ve společnosti obdržet která osoba a kdy k tomu naopak dojít nemá,“ vysvětluje Dominik Fojtů.
Zakladatelé svěřenského fondu budou muset rozvážit, jak se který z případných obmyšlených, v jejichž prospěch byl svěřenský fond založen, hodí do rodinného podnikání, a které podmínky k tomu případně má splnit. „Silnou roli budou pochopitelně hrát rodinné vztahy a jejich očekávaný vývoj. Bude nutné zajistit důvěryhodného správce. Zakladatel bude muset pečlivě promyslet, jaké bude jeho zapojení v životě fondu, a tedy jaký bude jeho vliv na chod podniku,“ dodává odborník.
Přenášení myšlenek a hodnot
Úspěšně zvládnuté předání podniku může být i příležitostí, jak firmu dále rozvíjet, přenést myšlenku zakladatele a jeho hodnoty na další generace. Svěřenské fondy mohou také pomoci v situaci, kdy by zakladatel firmy dlouhodobě onemocněl nebo nenadále zemřel.
Trusty jsou tak do jisté míry obdobou nadace. Vlastník neboli zakladatel svěřenského fondu má větší jistotu, že rozhodnutí, která například v souvislosti s předáním firmy učinil, budou po jeho smrti respektována a že majitel bude ochráněn před nepominutelnými dědici. Současně zvyšují pravděpodobnost, že vybudovaná rodinná firma přežije po generace, protože nástupci nebo potomci zakladatele nemusí být zrovna nejlepšími manažery.
