Ale vždyť oni mi budou rozumět, že jo?...
Vzpomínám si na hodinu krátce poté, co jsem tady začal vyučovat angličtinu. Bylo to nějak takhle: Já: „He’s walking.“ Student: „He is walk.” Já: „Ne. He’s walking. ‘He is walk’ by znamenalo něco jako ‘On je chůze.’ Student: „Ano, ale vždyť oni mi budou rozumět, že jo?“
Tato věta mě od toho dne straší dodnes. Je pronášena nejčastěji, když studenti navzdory všemu doufají, že opravdu nebude nutné se něco učit anebo příliš tvrdě pracovat. Nedá se jim vysvětlit, že žádat můj souhlas s tím, že to „není důležité“, je z lingvistického hlediska to samé, jako kdyby chtěli, abych jim dovolil hrát tenis hokejkami.
Jsou různé důvody, proč se učit anglicky. Třeba pracujete v nadnárodní společnosti a přeje si to váš šéf. Nebo chcete ohromit okolí jazykovým talentem a být neodolatelní pro opačné pohlaví. Možná si jen chcete zamluvit hotel a objednat večeři v Thajsku na příští dovolené. Každý důvod je dobrý. Ale neřekl bych, že vaším důvodem je chtít mluvit fakt blbě, aby si o vás každý myslel, že jste primitiv, který ještě chodí po čtyřech.
Pokud opravdu není vaším cílem používat angličtinu pouze k žebrání v Dillí, tak možná pochopíte, že věta: „Ale stejně mi budou rozumět, že jo?“ vám bude jen na překážku. Proč? Za prvé, vyhýbat se obtížným věcem hned na začátku znamená, že se je naučíte špatně, a bude vás to pak stát tak pětkrát větší úsilí, se je naučit správně. Za druhé, jazyk jakožto nejběžnější druh sociální interakce znamená moc. Nebudu si brát servítky: Chcete imponovat tím, co umíte, nebo být považováni za neschopné? Je to na vás.
Angličtina na rovinu
Podněty a názory na seriál o výuce angličtiny nám neváhejte zasílat na anglictina@e15.cz.
