Anna Marešová: Eko erotika

Anna Marešová

Anna Marešová Zdroj: Jana Tapio & Dorota Velek

Jak uvést na spotřebitelský trh novou zábavnou věcičku a přitom neplundrovat přírodu víc, než je nutné? Vibrátory Anny Marešové svou tvůrkyni proslavily. A teď nám ukazují, že to jde i jinak než přes čínskou velkovýrobu.

Její nejoblíbenější dětskou hračkou byla látková velryba ze staré vroubkované ponožky. „Nebavily mě lesklé třpytivé materiály, ale věci, které vypadají reálně. Strašně jsem si přála, aby měl Ken manšestráky a normální košili,“ říká s úsměvem Anna Marešová (35), kterou můžete znát například podle silikonových erotických pomůcek Whoop.de.doo.

Tahle křehká blondýnka s klidným hlasem se po úspěchu své série odmítla zaprodat firmám, jež by její produkty vyráběly masově, ale pokouší se je vyrábět (jak říká) s „lehkým nedostatkem“. Tedy v souladu s planetou.

Jakou věc jsi vyrobila jako úplně první?

Jako malá jsem na stroji vítězoslavně ušila obleček pro panenku. Máma šila z Burdy, já zase z katalogu pro panenky.

Ve škole jsi vytvořila model tramvaje, který získal řadu cen a dnes je uložen v Národním muzeu. Nemrzí tě, že ho nemáš doma?

Někdy ano, ale mám s muzeem dohodu, že si model můžu čas od času půjčovat.

Jak ses tedy od tramvaje dostala k erotickým pomůckám?

Chtěla jsem zkusit něco, co skutečně vyrobím. Na škole to bývá tak, že přijde komise, vy jí představíte projekt, řeknete, jak by se to eventuálně vyrobilo, a komise to schválí nebo ne. K realizaci dojde málokdy. A já si chtěla zkusit ten proces celý. Nejdřív jsem chtěla dělat zásuvky, mému profesorovi to ale přišlo nudné, tak jsem zkusila téma číslo dvě, což byly erotické pomůcky. Rozhodně jsem ale netušila, že mě to bude držet takhle dlouho. (smích) Byl to vlastně takový školní úlet, než půjdu do firmy „bouchat“ seriózní projekty.

Během dvou let jsi prodala 2500 Venušiných kuliček. Takže nakonec je to seriózní projekt?

Určitě, protože pomůcky neslouží jen k erotickým hrátkám, ale mají i zdravotní účel. Chodí ke mně i zákaznice nad 65 let, které si pochvalují, že kuličky například posilují pánevní dno.

Venušiny kuličky se hodí nejen pro potěšení, ale i na posílení pánevního dna. K dostání jsou v černé, červené a bílé barvě za cenu 2290 Kč.Venušiny kuličky se hodí nejen pro potěšení, ale i na posílení pánevního dna. K dostání jsou v černé, červené a bílé barvě za cenu 2290 Kč. | Jana Tapio & Dorota Velek

Změnil ti úspěch život?

Než bych se bezstarostně vezla na jeho vlně, chytil mě pocit zodpovědnosti, že návrh musím dotáhnout do konce, když o něj lidi tak stojí. Upekla jsem na sebe vlastně bič. Přišla mi spousta nabídek od investorů. Absolvovala jsem nespočet schůzek, ale pořád mi na návrzích něco nesedělo. Nechtěla jsem vyrábět v Číně ani dělat masové objednávky, slevovat z požadavků na kvalitu. Vyrábím v Česku, snažím se minimalizovat zbytečné vedlejší výdaje, ať už finanční, nebo energetické.

Tak jsi založila vlastní firmu Whoop.de.doo?

Ano, vybrala jsem stavební spoření, vzala si hypotéku a spočítala si, že když nebudu vyrábět všechny druhy erotických pomůcek najednou, mohla bych to zvládnout. Vyrábíme jen v Česku – co vyrobíme, také sami úspěšně prodáme.

S tím souvisí i téma tvého doktorandského studia, což je udržitelný design. Jak moc je s ním obeznámena veřejnost?

Když ekologie pronikla do komerční sféry, mnohde z ní zbyla jen taková znakovost. Když je něco zabalené v kartonu a je na tom zeleně napsáno „eko“, lidi si hned myslí, že je to šetrné k životnímu prostředí. Takhle jednoduché to ovšem není. Vezmi si třeba skleněné láhve. Nikdy se nedá obecně tvrdit, že by byly ekologičtější, recyklovaná láhev z dobrého plastu se nemusí převážet, mýt apod. Každý problém má specifické řešení.

Jaká jsou pravidla ekodesignu?

Pro mě je nejdůležitější lokálnost. Je sice skvělé, že máme celoročně banány, které se dovážejí přes půlku planety, ale zastávám názor, že je mít nemusíme. Obecně na zeměkouli panuje nerovnováha. Když jsem se začala o udržitelný design zajímat, některé informace si mě samy nacházely. Při sledování filmu Kapitán Phillips, kde somálští piráti unesou americkou loď, si najednou uvědomíte, že těm pirátům nic jiného nezbývá. Jejich moře drancují bohatší státy, které jim vylovily téměř všechny ryby.

Novinka značky Whoop.de.doo: voděodolný vibrátor, v prodeji od ledna 2016 za 5100 Kč.Novinka značky Whoop.de.doo: voděodolný vibrátor, v prodeji od ledna 2016 za 5100 Kč. | Jana Tapio & Dorota Velek

Nebo pracujete v automobilovém průmyslu a každý den kreslíte nový facelift auta. Lidé si ho koupí, protože má oproti staršímu trochu jiný tvar zrcátek. Na Google Earth se pak můžete podívat na obří parkoviště plná nových aut, která nemají odbyt a musejí se likvidovat.

Nejde je tedy prostě přestat vyrábět?

Ne, je to roztočený koloběh. A jak to teď funguje, není udržitelné. Michael Greer popisuje ekotechnickou společnost, která má čtyři fáze vývoje. První je konzumní společnost. To jsme my. Druhá je fází nedostatkového průmyslu, což už se někde děje. V Evropě už některé produkty neumíme vyrobit, nemáme technologie, jimiž disponuje Čína, do níž tím pádem míří více investic.

Jezdíš osobně kontrolovat výrobu?

Je to jedna z mých podmínek. Chci mít přehled o kazovosti, kolik se toho vyhodí apod. Nemám ráda plýtvání. Občas se stane, že se na silikonu, materiálu, z něhož jsou ty erotické pomůcky vyrobené, vytvoří kazová tečka. V Číně by takové kousky vyhodili, anebo prodali pod jinou značkou někde jinde, ale my je necháváme zaměstnancům továrny. V Číně bych neměla šanci zkontrolovat, kolik produktů ve finále vyrobí a kolik jich například prodají pod jinou značkou.

V rámci udržitelného designu vznikla i tvá kolekce luxusních svítidel Luxury Oddments. Hlavní komponenty jsi prý našla ve sklepě?

Můj otec fyzik mi jednou zavolal, že ve výzkumném ústavu Akademie věd vyklízejí sklep, jestli se nechci přijet podívat. Našla jsem tam spoustu zkumavek, laboratorních sklíček apod., ze kterých jsem vyrobila svítidla, která jsou zároveň mou disertační prací.

Tvrdíš, že neustálé chrlení nových předmětů snižuje cit pro kvalitu. Zlepší se to někdy?

Věřím tomu, ale pořád je tu strašná nadprodukce. Osobně zastávám názor, že lehký nedostatek je prospěšnější než zahlcení, ať už informacemi, nebo produkty. My kvůli tomu blahobytu a přebytku už nedokážeme pořádně vnímat. Když to vezmu z hlediska fyzického těla, pro mě je lepší stav, když mám hlad a říkám si, co bych si asi dala, než když jsem přejedená a nechci nic dělat ani vidět. Věřím, že mladí lidé už takhle zahlcení být nechtějí.

Dokážeme se ale vzdát svého standardu?

Vrátím se ke Greerovi, který tvrdí, že třetím stupněm ekotechnické společnosti bude sběrná společnost, což je bod, kdy už se nevyrábí nic a věci se sbírají, aby se z nich tvořily ty další. A to je krásná představa, že se vlastně planeta vyčistí a bude tu „vysbíráno“.

Jak šetříš životní prostředí ty?

Například autem jezdím jen tehdy, když něco převážím nebo jedu daleko. Je ale fakt, že ustoupit z vlastního pohodlí se chce málokomu.

Existují státy, které jsou na úrovni sběrné společnosti?

Ano, třeba rozvojové státy. Před čtyřmi lety jsem byla v New Yorku na výstavě Africa Project, kde vystavovali díla umělců, kteří si z odpadu vytvářejí výrobní materiál. Není to jako zde, že někdo spojí čtyři PET láhve a má to být lustr.

Anna Marešová u jednoho ze světel z kolekce Luxury Oddments v showroomu v Kamenické ulici.Anna Marešová u jednoho ze světel z kolekce Luxury Oddments v showroomu v Kamenické ulici. | Jana Tapio & Dorota Velek

Viděla jsem tam třeba korálky vytvořené z volebních bannerů, které byly poskládané do tapiserie. Autorky projektu bannery rozstříhaly a pak ručně uválely jednotlivé korálky. Nebo jiný vystavující, který dělal komody z kovových sudů, které nejdřív pečlivě rozválel. Všechno bylo dělané ručně, bez použití strojů a technologií, což je vlastně nejčistší forma recyklace. Zároveň se tam zachovává energie, jež byla do toho produktu na začátku vložená.

Prosakuje podle tebe přesycenost i do výtvarného umění?

Asi mi připadá, že se vytrácí samotná funkce umění. Líbí se mi, co dělají kluci ze Ztohoven, včetně toho, co dělá sólo Roman Týc. Je to úderné, má to smysl, je v tom provokace. Pak si ale uvědomíš, že ten, kdo by si jeho díla koupil, bude pravděpodobně i tím, proti němuž je ta provokace namířena, protože jedině on na to má ty peníze. Což je pro mě takový uzavřený kruh.