Antické mosty, středověké hrady i moderní architektura. Prohlédněte si krásu Okcitánie

Okcitánie

Okcitánie Zdroj: Markéta a Michael Foktovi

Okcitánie
Okcitánie
Okcitánie
Okcitánie
Okcitánie
15
Fotogalerie

Okcitánie je jako tajemná dáma, které v žilách koluje jižanský temperament a hrdost statečných předků. Vlasy jí čechrá vítr náhorní plošiny Aubrac a u nohou jí leží Středozemní moře.

Země prošpikovaná opevněnými městy katarů i nepřátelských rytířských řádů bývala ještě před několika sty lety smáčená krví. Dnes je to místo, kam se vydáte, když chcete vychodit stres a zlepšit svou duševní kondici. Poeticky syrovou krajinu náhorní plošiny Aubrac i teplé vinařské oblasti pod ní totiž přetíná jedna z hlavních svatojakubských poutních cest do španělského Santiaga de Compostela.

Prosluněný jih Okcitánie je plný překvapení i živoucích legend. Najdete tu antické mosty, středověké hrady či zázraky nejmodernější architektury vyšší než pařížská Eiffelova věž. I otrlé borce vezmou za srdce vesnice templářských rytířů protkané bludištěm úzkých uliček.

Za dokonale zachovalými hradbami osady La Couvertoirade, po kterých se můžete projít kolem dokola, žijí sotva dvě stovky obyvatel. Stejně jako za doby velkého rozkvětu v patnáctém století, ze které pochází řada zdejších domů, se zabývají řemesly a farmařením. A samozřejmě také cestovním ruchem založeným na pověsti templářů, kteří tu však ve dvanáctém století vládli sotva padesát let.

Replika středověkého obléhacího stroje stojící na hraně skalního srázu proti opevněné vesnici Minerve připomíná dávnou tragédii. Právě zde se křižákům bránili jedni z posledních katarů, jen aby jich po desetitýdenním obléhání téměř dvě stovky skončily na hranici. Dnes stojí z tehdejšího opevnění jen osmiboká věž Candela a z nejvyššího bodu na několik uliček vesnice dohlíží kostelík Saint Etienne z jedenáctého století.

To v Carcassonne vládne docela jiná atmosféra. Citadela s dvojitým opevněním dlouhým tři kilometry, desítkami věží, bazilikou i hraběcím zámkem pulzuje čilým letním životem. Ještě před sto padesáti lety byl přitom architektonický skvost, který se dnes vyhřívá na Seznamu světového dědictví UNESCO, doslova na odpis. S nástupem moderních válečných metod vojenská posádka odešla a pro stavitele nového města dole u řeky se citadela proměnila v obrovskou hromadu stavebního kamene. Carcassonnští radní však naštěstí v poslední chvíli rozhodli, že se v opevněném městě nebude bourat, ale stavět. Dobré rozhodnutí – zrekonstruovaná pevnost dnes láká na tři miliony turistů ročně.

Nebyl krásný, a už vůbec ne sexy. Přesto kam vkročil, tam mu ženy padaly k nohám. Rodiče světoznámému malíři Henrimu de Toulouse-Lautrecovi totiž do vínku nenadělili příliš štěstí. Byli bratrancem a sestřenicí z prvního kolena, což se výrazně projevilo na jeho fyzickém vzhledu. Své city proto utápěl v alkoholu a pochopení hledal v náruči prostitutek v nevěstincích svého rodného města Albi. K lehkým dámám se ale vždy choval slušně a s úctou, na kterou rozhodně nebyly zvyklé. Proto mu s láskou říkaly „mistře Henri“. Než zemřel na syfilis, stihl po sobě zanechat řadu obrazů, za kterými se dodnes do Albi sjíždějí lidé z celého světa.


Celý článek si můžete přečíst zde >>>