Až bude novinek dost, bude i další deska

Rachel Goswell

Rachel Goswell Zdroj: Profimedia.cz

Notnou dávku nostalgie přiveze na letošní ročník festivalu Colours of Ostrava britská kytarová legenda Slowdive.

Do Čech přijíždí poprvé, dvacet let od chaotického rozpadu v polovině devadesátých let. Nový materiál od té doby pětice ještě nevydala, a tak bude vystoupení vzpomínáním na to nejlepší ze zasněné, melancholické kytarové muziky devadesátých let. „Je nesmírně potěšující a úlevné zjistit, že věci, které jste dělali před dvaceti lety, lidi pořád oslovují,“ říká v rozhovoru pro deník E15 zpívající kytaristka Rachel Goswell.

Co vás přimělo znovu oprášit značku Slowdive?

Všechno se stalo samo, bez našeho přičinění. Nikdy jsme nepřerušili kontakty, ale zároveň jsme nikdy nebyli víc ve spojení než v posledních pár letech. I když často jen virtuálně, každý totiž žijeme jinde. O turné nebo oživení kapely mluvil během těch dvaceti let kdekdo, tedy kromě nás, my jsme ty debaty spíše sledovali zpovzdáli. Až když nám přišla nabídka odehrát v roce 2014 Primaveru (legendární festival v Barceloně – pozn. aut.), začali jsme se jimi zaobírat vážně.

Nastaly nějaké problémy?

Sešli jsme se na pár zkoušek a bylo docela vtipné zjistit, že nám většina písniček naskočila sama. Prát jsme se museli jen s těmi, které nám problémy dělaly i tehdy. Všechno do sebe přirozeně zapadlo. Kdyby nás kdokoli oslovil dříve, dost možná bychom se nedohodli, protože by to někdo z nás tak třeba necítil.

Slowdive jsou dnes daleko populárnější než v době, kdy desky vydávali. Jaký je to pocit?

Je nesmírně potěšující a úlevné zjistit, že věci, které jste dělali před dvaceti lety, lidi pořád oslovují, dělají jim radost. Některé písničky jsme nikdy neměli příležitost hrát živě, je hezké zažívat věci znovu, jak mají být. Na konec Slowdive nevzpomíná nikdo z nás rád. Byli jsme pod obrovským tlakem, poslední deska už nevznikala jako kolektivní dílo a postupně zmizelo všechno, s čím jsme kapelu zakládali. Radost z hraní, radost z psaní, sdílení. A všechny ty špatné vzpomínky jsme mohli rázem hodit za hlavu. Ta odezva byla od počátku fantastická, a pokud jsme předtím měli pochyby, byly rázem pryč.

V mezičase jste se každý věnoval vlastním projektům. S kytaristou Neilem Halsteadem jste oba paralelně vydali sólové desky, které byly komorní, akustické, folkové, o poznání tišší byly i nahrávky vašeho společného projektu Mojave 3, což je stylizace značně odlišná od zvuku Slowdive.

Řada lidí nazývá folkem cokoli klidnějšího nebo akustického. Většina toho, co jsme poslouchali během dospívání, určitě nebyl folk, často to ale byli interpreti, kteří si z něj brali inspiraci. Jak pracovat s melodiemi, se skladbou. V Mojave 3 nám s Neilem šlo o písničku v té nejsyrovější podobě, zbavenou nánosů, chtěli jsme si odpočinout od krabiček a na pódiu znovu slyšet jen sami sebe.

To má i symbolický rozměr. Dlouhou dobu jste bojovala s problémy se sluchem, které později byly i jednou z příčin konce Mojave 3.

Ano, byla to hodně nepříjemná zkušenost. Onemocněla jsem vzácnou chorobou, jejíž léčba obvykle trvá pár týdnů. U mě to byl rok a dočasně jsem ztratila nejen sluch, ale i smysl pro rovnováhu. Nedokázala jsem chodit rovně. To poškození sluchu mi zůstalo, kdybych si teď přehodila sluchátko na druhé ucho, buď bych neslyšela, nebo přinejmenším nerozuměla. Ale naštěstí to technologie umějí kompenzovat natolik, že to na pódiu necítím jako hendikep.

V jakém stadiu je deska, o které opatrně hovoříte již od vystoupení na Primaveře? Není tajemstvím, že po vydání desky Pygmalion vám zbyla v archivu řada nedokončených skladeb.

Byli jsme si od začátku jistí tím, že se k nim přinejmenším chceme vrátit. Jakmile se ukázalo, že Primavera nebude konečná, začali jsme zkoušet systematicky, a tím se i vracet k těm odloženým písničkám nebo občas zkusili napsat nové. Tím, že každý bydlíme jinde, zkoušíme na „soustředěních“ nebo jak to nazvat, a prakticky na každém něco nahrajeme. Čili až budeme mít novinek dost, bude deska. Jen neumím říci kdy. Stylově to budou pořád Slowdive, i když zase úplně jinak, přišlo by mi zbytečné točit druhý díl čehokoli, co jsme už jednou nahráli. Navíc Neil kdesi objevil sběratele, který si otevřel bazar jen s kytarovými efekty. Má jich od něj už plný dům a byla by škoda je všechny nepoužít.