Erez Ella: Architekt v bojové linii

Izraelský architekt Erez Ella

Izraelský architekt Erez Ella Zdroj: Pavlina Schulz

Erez Ella, zakladatel studia HQ Architects, žije a tvoří v Izraeli. V Ramat Ganu nedaleko Tel Avivu, kde si Erez postavil vilu Goren Ella House, jsme uprostřed šábesového odpoledne měli možnost nahlédnout do prostor minimalistického interiéru jeho domácnosti.

Ta spojuje prvky moderního designu i vintage stylu po babičce. V domácím prostředí, které přes svou atypičnost dopřává i projevům místního vlivu, se Erez rozpovídal o své tvorbě, doporučil oblíbená místa a pokusil se přiblížit styl své země.

Půvab betonu a skla

Erez o sobě říká, že není moc na objekty, což je na první pohled patrné z jeho stroze zařízeného domova. Ten si sám navrhl a pojmenoval své dílo po sobě a své manželce. „Když jsem se vrátil ze Spojených států, vyhlédl jsem si obytnou zástavbu v Ramat Ganu a postupně přestavěl původní dvoupatrový dům,“ říká držitel ceny za nejlepší kancelářskou budovu pořádané blogem ArchDaily. Zvenčí se jeho projekt, ačkoli nemá typické okenní plastové žaluzie, příliš neliší od sousedních domů. Interiér ale překvapí velkorysým prostorem, kterému dominují čisté křivky a vzdušná atmosféra. Industriální charakter dává vyniknout jednotlivým designovým i vintage kouskům. V kuchyni se vedle židlí Vitra a světelného lustru od holandské designérky Tord Boontje vyjímá dřevěná skříňová police po babičce ze 40. let.

Interiér jeho vily Goren Ella HouseInteriér jeho vily Goren Ella House | Pavlina Schulz

„Dříve se vše vyrábělo tady v Izraeli, protože neexistoval žádný export a import, měli jsme i vlastní sklárny,“ ukazuje na starý skleněný lustr Erez.

Minimalistický interiér zdobí i obrazy Diny Goren a známého izraelského umělce turkmenského původu, Jana Rauchwergera. Vedle nejčastěji využitého materiálu, kterým je v případě Erezova obydlí beton, uplatněný na podlahách, v koupelně, kuchyňské lince i na schodišti, které vede do pracovny a horní ložnice, je zde i vestavěná posuvná stěna ze skla, opticky prodlužující prostor obývacího pokoje směrem do venkovní zahrady. Jako každý izraelský dům využívá i Erezova vila solární energii pro ohřev vody.

Estetika, účel a bezpečnost

„Izrael je specifický ve více věcech. Ve srovnání s Evropou se tu staví rychle, bez ohledu na estetické parametry. Pracuji v prostředí, které se rapidně mění, kde ekonomika bobtná nahoru a dolů a války začínají a končí bez předchozího upozornění,“ říká Erez, který má zakázky i v Evropě a USA, a dodává, že velkou výzvu pro práci architekta představuje i různorodé počasí.

Interiér jeho vily Goren Ella HouseInteriér jeho vily Goren Ella House | Pavlina Schulz

Erez, který 10 let rozvíjel svou kariéru v Holandsku a v USA, se věnuje široké škále projektů od rezidenčních až po kulturní. Nedávno dokončil urbanistický projekt Warde v centru Jeruzaléma. Interaktivní dílo zahrnuje čtyři gigantické rostliny, které oživují náměstí Vallero. Každá z nich reaguje na pohyb ve svém okolí tím, že rozvine své okvětní lístky a podá stín náhodným kolemjdoucím.

Roli spolukurátora si Erez vyzkoušel před třemi lety, kdy se podílel na prezentaci Izraelského pavilonu na benátském bienále. Výstava s názvem „Aircraft Carrier – American Ideas and Israeli Architectures“ se zaměřila na komplikovaný vztah mezi Izraelem a Amerikou v letech 1973–2008, který vyústil v přeměnu původně pevně socialistického národa. Název „Aircraft Carrier“ je odvozen z citátu bývalého amerického ministra zahraničí v letech 1981 až 1982 Alexandra Haiga: „Izrael je největší americká letadlová loď na světě, která nemůže být potopena… a nachází se v oblasti kritické pro americkou národní bezpečnost.“

Interiér jeho vily Goren Ella HouseInteriér jeho vily Goren Ella House | Pavlina Schulz

Kromě svého architektonického studia se Erez zaměřuje také na environmentální výzkum architektury a výstavby na katedře architektury na Becalelově akademii výtvarných umění v Jeruzalémě.

Momentálně provádí společně s Kolumbijskou univerzitou v New Yorku výzkum zabývající se vlivem armády a bezpečnostních podmínek na místní architekturu. „Pokud chcete stavět v Izraeli, vedle běžných schvalovacích procesů musí být také vše prověřeno z hlediska bezpečnosti pro případ války. To vše má pak vliv na konečnou estetickou podobu i urbanistické plánování měst, včetně rozmístění a charakteru infrastruktury.“

Shesh besh – je izraelská varianta begamonu. Název je odvozen od izraelského výrazu pro šest a tureckého pro pět. Tato stolní hra nechybí v žádné izraelské domácnosti. První zmínky o ní se objevují již v talmudu.Shesh besh – je izraelská varianta begamonu. Název je odvozen od izraelského výrazu pro šest a tureckého pro pět. Tato stolní hra nechybí v žádné izraelské domácnosti. První zmínky o ní se objevují již v talmudu. | Pavlina Schulz

OBLÍBENÝ PODNIK

Dobře vaří v Port Saidu (Har Sinai 2), na stejném místě je i můj oblíbený Shishko Bulgarian Tapas Bar. Na dobrou italskou kuchyni chodíme s manželkou do Cucina Tamar (Ha Tsfira 10). Doporučuji také asijský fastfood na trhu Hacarmel.

OBLÍBENÝ DRINK

Můj nejoblíbenější drink je arak. Dal by se přirovnat k francouzskému pastisu. Převažuje zde silná příchuť anýzu a popíjí se s čerstvou mátou a ledem.

OBLÍBENÉ MÍSTO

Rád zajdu na trh Levinski ve stejnojmenné ulici. Zdejší kavárny, obchody a stánky nabízejí místní delikatesy, nejrůznější druhy koření, tradiční jídla a příjemnou atmosféru. Z muzeí vedle Tel Aviv Museum of Art, které kromě jedinečné architektury nabídne čas od času zajímavou expozici, stojí určitě za to navštívit Design Holon Museum a také Bat Yam Museum nedaleko Tel Avivu.

OBLÍBENÁ ARCHITEKTURA

Vedle klasického telavivského bauhausu v centru města bych rád doporučil budovu IBM od Avrahama Yaskiho z roku 1979. Pro mě představuje vzácný moment izraelské architektury, kdy se setkala technologie, ekonomie spolu s kulturní ambicí.

OBLÍBENÝ MÓDNÍ NÁVRHÁŘ A UMĚLEC

V Izraeli se těžko hledá dobrý pánský módní návrhář. Nedám dopustit na Dorona Ashkenaziho. Jeho minimalistický styl výborně zkombinoval požadavky místních tropických podmínek a potřeby oficiálních reprezentativních obleků. Z umělců si vážím významného izraelského fotografa Jana Tichého, se kterým jsem pracoval na benátském bienále a který má kořeny u vás v Česku. Doma mám originál od Jana Rauchwergera.

Článek vyšel v časopisu Formen