Proslavil se hlavně jako tenisový fotograf, ale snad ještě raději sleduje skrz hledáček objektivu hokej. Už dříve tak jeho spoušti neunikla ani NHL. Zatím poslední výlet na zápasy slavné kanadsko-americké soutěže byl však pro Jiřího Vojzolu výjimečný. V hale Montrealu Canadiens se s foťákem dostal i do střeženého zákulisí legendárního klubu.
Překvapenému Vojzolovi přišel zvací dopis přímo od generálního manažera Montrealu. „Viděli moje fotky a prsty v tom asi měl i Tomáš Plekanec, se kterým se znám asi zhruba let díky spolupráci s Jágr Teamem,“ popisuje fotograf, jak se k atraktivní nabídce dostal.
Právě český reprezentační útočník ve službách Canadiens doporučil Vojzolovi listopadovou návštěvu čtyř domácích zápasů v řadě. Stal se taky jeho průvodcem při desetidenním pobytu v druhém největším kanadském městě a umožnil fotografovi přístup i tam, kam se kromě týmu dostane málokdo.
Oficiálně sice Vojzola zaznamenával pouze dění při zápasech, ale už jen to byl pořádný zážitek. Každé utkání může fotit maximálně dvanáct fotografů, z toho tři kluboví. „Dostal jsem krásné místo přímo u ledu, lidi vedle mě platili za vstupenku tři sta deset dolarů,“ upozorňuje Vojzola. Fotil sice přes plexisklo, to ale kvalitu jeho práce neohrozilo. „Hned při prvním přerušení hry přiběhl člověk, který pro diváky a fotografy plexisklo otíral,“ všiml si Vojzola. Poškrábaný výhled jenž fotografa trápil při pražském utkání NHL v hale Montrealu nehrozil.
Další nevídaný servis zažil o přestávce mezi třetinami. To když si klubem přidělený asistent přišel pro paměťovou kartu, aby okamžitě odeslal vybrané snímky na potřebnou adresu. Novinářům také bylo k dispozici špičkově zařízené tiskové středisko v sedmém patře stadionu Bell Centre, jak se stadion Canadiens jmenuje.
V šatně to vonělo
Těžko uvěřitelné zázemí mají v Montrealu především hráči. V tréninkové hale na kraji města jsou dvě kluziště i jedno hřiště na fotbal. Díky Tomáši Plekancovi si Vojzola mohl prohlédnout také většině lidí zapovězená místa Bell Centre.
Dostal se do místností, kde tráví hokejisté volný čas, do posiloven i masážních místností. Vrcholem však byla návštěva týmové šatny. „První co mě tam zaujalo byl úžasný pořádek a krásný hluboký koberec s velkým obrázkem kluziště uprostřed.,“ popisuje fotograf. Ale ještě něco se mu pořád nepozdávalo. „Navštívil jsem hodně hokejových šaten, v extralize snad všechny, byl jsem v šatnách v Rakousku nebo Německu a všude je stejné aroma. V Montrealu to naopak krásně vonělo,“ vzpomíná Vojzola.
O perfektní služby se prý v Montrealu Canadiens stará kolem dvou tisíc lidí. „V tréninkovém centru je dokonce člověk, jenž vybírá hudbu, kterou mají jednotliví hráči ve sluchátkách, když jsou třeba na masáž,“ vypráví fotograf.
Fanoušci se neperou
Nejvíc ale přerovského fotografa v Montrealu zaujala neopakovatelná atmosféra. „Těžko popsat, co pro Kanaďany znamená hokej,“ hledá správné výrazy Vojzola. Tak si pomůže vzpomínkou na nejslavnějšího Čecha, který hrál NHL. „Jarda Jágr mi kdysi říkal, že v New Yorku se sice krásně žije, ale nejkrásnější hokejová atmosféra je v kanadských městech a v Montrealu zvlášť.“ souhlasí fotograf.
Přestože vstupenky na zápasy jsou i pro Kanaďany drahé, hala pro víc než dvacet tisíc diváků je celou sezonu vyprodaná. „Lístky se pohybují od sto padesáti do tří set dolarů. Jsou i lacinější, ale ty už jsou jak se v divadle říká „na bidýlku“,“ všímá si Vojzola. Překvapilo jej také, že v okolí stadionu se moc nevyskytovala policie. Nezažil žádné vyprovázení diváků natož potyčky. A to viděl derby s Torontem i duel s Philadelphií Flyers, jejíž fanoušci jsou v NHL vyhlášení jako nejhorší. „Nálada na stadionu byla úžasná. Příznivci obou týmů seděli klidně spolu a navzájem se hecovali,“ popisuje Vojzola. Ke komfortu diváků v Montrealu navíc přispívá vlaková stanice Lucien-L´Allier přímo před halou Bell Centre.
Fanoušci Canadiens mohou zadarmo sledovat svůj tým i na tréninku. Kvůli dopoledním časům toho využívají hlavně starší lidé se svými vnoučaty. Často všichni oblečení v dresu Montrealu. Každý trénink navíc navštěvuje deset až patnáct tamních novinářů i televizní štáb.
Bydlel u hvězdy
Tomáš Plekanec se Jiřímu Vojzolovi věnoval příkladně. Dokonce mu nabídl i svůj byt na strategickém místě, jen pět minut od haly. Fotograf si tak mohl několikrát všimnout, jak je český centr, patřící k největším oporám klubu, ve městě oblíbený.
Běžně se prý podepisoval třeba v restauraci, ale vrcholem všeho bylo, když se pozdě večer vraceli z jednoho zápasu. „Bylo asi půl dvanácté a strašně pršelo, když jsme na křižovatce kousek od haly zastavili postarší paní v pláštěnce. Po igelitem měla album, sledovala auta, která vyjíždí z haly a čekala na podpisy,“ vzpomíná Vojzola.
I přes hvězdný status prý ale Plekanec chodí na všechny tréninky ještě o hodinu dříve, než by musel. A to hokejisté trénují i v den zápasu. „Za deset dnů, které jsem tam strávil neměl jediný den volno,“ potvrzuje fotograf.
Jedna věc je prý ale na všech hokejových stadionech stejná. Fronty na záchod.
