Třináct let jsem podnikala a vedla firmu na výrobu dětské konfekce. I když se už nedařilo, jela jsem dál jak bagr a signály o nutnosti přehodnocení situace ignorovala. K tomu jsem měla na starost rekonstrukci domu a výchovu dvou dětí. Výsledek byl, že jsem se dostala do těžkých depresí,“ vypráví dáma, kterou byste tipovali třeba na doktorku. Kdo si představuje kartářku jako uhrančivou, tajemnou, divokou ženu, asi by byl v případě Heleny Kuželové překvapen. Karty vám vyloží klidně v restauraci, stačí trochu klidu. Nedělá kolem toho žádné tajemno. Má měkký, milý pohled a jemný hlas a celkově působí uklidňujícím dojmem. „Když jsem pak potkala svoji kamarádku, zeptala se mě, proč s tím něco nedělám. Načež jsem jí přesvědčivě odpověděla, že dělám – přece se léčím a beru léky. A víte, co mi ona nabídla? Výklad z karet,“ usmívá se paní Kuželová.
Tehdy už sice věděla, že podobné věci existují, ale rozum jí našeptával, že jde o naprostý nesmysl. Člověk v úzkých je ovšem ochoten vyzkoušet leccos, a tak nakonec neodolala ani ona a před dvanácti lety navštívila svoji první kartářku. Následně se dokonce přihlásila na seminář výkladu tarotu k Ivě Janíčkové. „Díky kartám jsem pochopila, že se dosavadním způsobem života sama k sobě chovám destruktivně a že je třeba vymanit se ze zaběhnutých kolejí. Tarot mi pomohl přestoupit z role oběti do role tvůrce. Vše v mém životě se uzdravilo a opět se cítím šťastná.“
A tak se zrodila kartářka s uměleckým jménem Sophie Joya. Jak ukazuje i příklad Heleny Kuželové, dnešní kartářky nejsou žádné čarodějnice, jak je známe z pohádek, ale „normální“ ženy. Nepracují v zatuchlých doupatech, ale v běžných interiérech. Do značné míry totiž suplují pomoc psychoterapeutů. Jsou tu pro ty, kteří potřebují duševní povzbuzení a pomoc zorientovat se ve spleti svého života, na jehož obzoru by opět rádi zahlédli světélko naděje.
Sophii fascinovalo především to, že jí práce s kartami byla podána nejen jako forma věštění, ale především poradenství. Karty zrcadlily prý přesně to, co se dělo v jejím životě, a zároveň nabízely cestu, jak z toho ven. „Ještě chvíli ve mně byla jakási rezistence, protože jsem do té doby žila praktickým a racionálním způsobem života, ale postupně jsem pochopila, že kromě levé mozkové hemisféry, která pracuje s logikou, tu je i ta pravá, přes niž proudí intuice. Tarot mi ukázal to, co na povrchu vidět nebylo a co se skrývalo v mé duši. Začala jsem k tomu cítit úctu a vše v mém životě se začalo měnit.“
Léky na deprese už nebyly potřeba a posléze ke své bývalé pacientce přišla na výklad i psychiatrička, která jí je předepsala. „Jakmile jsem začala naslouchat svému nitru, cítila jsem se dobře a události života vzaly rychlý spád. Firmu jsem zrušila, rozvedla se, odstěhovala a vše ke mně přicházelo samo, včetně nového bydlení. Pochopila jsem, že život můžu opravdu posunout tam, kam si přeju. Pocit, že jsem v kleci, z níž není úniku, zmizel, protože se začalo rozpouštět moje ego a racionalita. Než jsem se kartám začala věnovat profesionálně, ještě jsem nějakou dobu pracovala v motorestu, kde jsem zažila poslední a zřejmě nezbytnou lekci ponížení. Jako by se mě Vesmír ptal: Chceš to opravdu takhle?“
Oproti stále zažitým představám se dnes už kartářky nezabývají na prvním místě věštěním a předpovídáním budoucnosti – jejich práce se stala spíše nástrojem sebepoznání a osobního růstu. Už neříkají, co nás čeká a nemine, ale otevírají nám vrátka dalších možností. Je to následek procesu, kdy lidé v průmyslově vyspělých zemích poznávají, že hmotné zajištění jim štěstí ani uspokojení nepřináší, a proto se začínají otevírat i tomu, co je takzvaně „za tím“. Často se ve svém životě cítí jakoby zaseklí a přitom touží po vnitřním naplnění.
Přijdou-li na konzultaci ke kartářkám, řeší hlavně práci, vztahy a zdraví. Zjišťují, že představy, jež v těchto oblastech měli, se nenaplnily, a tak najednou nevědí, kudy dál. To je ten lepší případ. V horším případě je ke kartářce dovede stav totálního vyčerpání a ztráty jakéhokoliv východiska. To byl ostatně i případ Sophie Joyi. Lidé, kteří prošli podobnými životními křižovatkami, potvrzují, že dokud nejsme přitlačeni až ke zdi, jsme ochotni změnit jen máloco, protože zastavit se a podívat se pravdě do očí bývá nejvíc bolestivé.
Z nebeštiny do češtiny
Sophie Joya se věnuje tarotu a převážně pracuje se sadou, jejímž autorem byl britský filozof a okultista Aleister Crowley. Tarotových sad však existují stovky a kromě toho se také vykládá s mariáškami, žolíkovými kartami, ale i s dalšími. A stejně tolik, kolik je vykládacích sad, je i způsobů karetního výkladu. Navíc každý toto umění předává trochu jinak. Všechny systémy mají však společné to, že nabízejí pohled z jiného úhlu. Jsme-li totiž příliš ponořeni do svého problému, souvislosti nám unikají a potřebujeme co nejdříve opět najít pevnou půdu pod nohama. Rozumného uvažování často ani nejsme schopni, neboť jsme zmítáni silnými emocemi. Někdy pomůže vybrečet se na rameno kamarádce, ale účinnější je využít informace, které k nám přijdou třeba právě prostřednictvím karetního výkladu. Dá se říci, že karty jsou jakási berlička, kterou lidé s plně rozvinutou intuicí nepotřebují. K nim veškeré informace nezbytné k tomu nejlepšímu rozhodnutí přicházejí samy. Jenže kolik lidí umí využívat svůj šestý smysl?
Tarot
Historie tarotu spadá do daleké minulosti a postupně ho dotvářely všechny známé filozofické systémy. Jádrem tarotového pohledu na svět jsou obrazy, z nichž lze prý vyvodit podstatu pozemských jevů. Ze vzájemných kombinací obrazů a čísel vyplývá téměř neomezené množství variant, jejichž rozmanitost závisí na umění interpretace. Důležitá je schopnost zachytit klady i zápory, které z výkladu vyplývají. Tarot je umění zcela zvláštního druhu a mnozí lidé věří, že tarotové listy jsou jako kniha, v níž je možné přečíst si dějiny světa i jeho budoucnost.
Tarot se ptá na souvztažnost mezi nebem a zemí a skládá se z 22 základních karet, které se nazývají Velká Arkána (velké tajemství). V nich je obsaženo dvanáct znamení zvěrokruhu a sedm planet s ústřední hvězdou, jíž je Slunce. Zbývajících 56 karet se nazývá Malá Arkána (malé tajemství). Každá karta vypráví svůj individuální příběh, který se při výkladu odvíjí od té předcházející a navazuje na další.
„Možná že jednoho dne karty odložím, ale dnes cítím, že mým posláním je naučit lidi chodit právě s touto berličkou, protože ta je určená pro lidi, kteří jsou ještě – jak se říká –, zaseklí v matrixu. A tak například věří tomu, že si leccos musejí nechat líbit, protože jinak by se neuživili. Tarot vnímám jako cizí řeč a já z tarotštiny a nebeštiny překládám do češtiny,“ tvrdí Sophie Joya.
Otázky, které jí klienti kladou, se podle ní v poslední době mění. Zatímco dříve lidé karetní výklady vnímali spíš jako setkání s mystikou spojené s poodhalením roušky tajemství o jejich budoucnosti, dnes k tomu již více přistupují jako ke specifickému druhu poradenství, které se dotýká otázek každodenního života. Koneckonců, vždyť i některé televize je dnes vysílají stejně samozřejmě jako zprávy.
Každý sám
„Klienti už dnes nechodí jen ze zvědavosti, ale zajímá je, jak mají různé věci řešit. A zatímco dříve to před svým okolím spíše tajili, dnes vnímám, že jít na výklad ke kartářce už berou jako vcelku normální věc. Senzitivní jedinci to dokonce pokládají téměř za nutnost. Chtějí se s předstihem připravit na to dobré i zlé a poučit se z minulých chyb,“ dělí se o zkušenosti ze své praxe.
Obě kartářky se shodují v tom, že zájem o jakékoliv výklady a esoteriku obecně dnes strmě stoupá. Jedním dechem ale upozorňují, že lidem mohou dát sice radu a ukázat jim směr, ale nemůžou za ně nic udělat ani nemohou jejich životy jakkoliv řídit. Každý je strůjcem svého štěstí sám.
Dagmar Kludská, jíž se přezdívá Srdcová dáma, karetní výklad vždy spojuje s astrologickým, a to jak západním, tak východním. Jiní výklady rozšiřují o karmická zatížení, používají kyvadla, hořící svíčky, jejich plamenem údajně očisťují duši, měří energii atd.
Podle Dagmar Kludské je důležité, aby kartářka myslela vždy pozitivně a nenadělala víc škody než užitku. K tomu se také vztahuje etický kodex této profese, který by měl zahrnovat pravdomluvnost, nestrannost, snahu tazateli pomoci, udržení karetního tajemství, ale i citlivost, empatii a úctu ke klientovi. Tarotová asociace, jež nyní vzniká i díky Sophii Joye, bude již v blízké budoucnosti sdružovat ty, kteří tento kodex dodržují, a jejichž schopnosti výkladu karet jsou prověřeny. „Za nejdůležitější při výkladu považuji možnost osobního růstu a rozvoje. Proto například se ženou neřeším nevěru jejího partnera, ale její vlastní sebevědomí. Jinými slovy – zabývám se příčinou, a nikoliv důsledkem,“ tvrdí Sophie Joya. Kvantová fyzika již prokázala, že vše je v neustálé proměně a duchovní nauky k tomu přidávají, že jsme to právě my sami, kdo svoji myslí utváříme svět kolem nás. Pokud je náš „vnitřek“ v disharmonii, projevuje se obdobně kolem nás i prožívaná realita. Kartářky pracují s předpokladem, že změnímeli obsah mysli, respektive dokážeme-li od něj odstoupit, jsme vedeni čímsi vyšším k tomu, co je pro nás nejlepší. V realitě projeveného světa se nám pak zobrazuje něco docela jiného.
„Osobně věřím, že to máme tak napůl. Jakási životní osa je daná, ale život je pak ve výsledku společný tanec naší individuality a samotného Bytí, které je věčné,“ říká Sophie Joya. Je přesvědčena, že je zbytečné, aby lidé platili kartářky, protože najít odpověď v kartách podle ní dokáže každý. „Mým přáním je, aby se lidé naučili používat karty stejně jako kartáček na zuby. A jestli mi nebude vadit úbytek klientů? Vůbec ne. Na jedné straně jsou totiž matematické počty, kde něco dáš a automaticky ti ubyde, a na druhé straně počty mystické, kde platí, že čím víc dáš, tím víc dostaneš. Ze všeho nejdůležitější je umět při výkladu položit správnou otázku. Někdy ji hledáme dlouho a přitom se dost zasmějeme. A pak přijdeme na to, že všechno, v čem se hrabeme a patláme, je opravdu srandovní. Objevovat sebe sama proto považuji za to nejkrásnější, co nám život může nabídnout.“
