Obava z onemocnění způsobila úbytek zákazníků. Prodejci pro sebe i tak za hodinu získají kolem 1600 korun.
Pavel Kusý stává s borůvkami u silnice už od svých dvanácti let. Letošní sezona mu ale zatím radost zrovna nedělá. „Kvůli televizní reportáži o tom, že jsou borůvky nakažené, je kupuje mnohem méně lidí,“ říká.
Obchod s borůvkami je pro něj přitom slušně placeným zaměstnáním. I když trvá jenom chvíli, rozhodně by ho neměnil. „Když je dobrý den, vydělám si třeba i patnáct tisíc. To bych kolikrát v továrně neměl ani za měsíc,“ pochvaluje si. Ani slabší den pro něj ale nebývá zrovna ztrátový. Podle jeho propočtů totiž není problém utržit osm tisícovek. Za zhruba devítihodinové postávání, respektive posedávání u stánku to není málo. Pavel totiž do lesa sám nechodí. „Borůvky pro mě trhá víc lidí. Mám živnostenský list na lesní práce i prodej, takže je od nich legálně nakoupím a hned prodám,“ vysvětlil.
Přilepšení k důchodu
To paní Maria Moudrá to tak jednoduché nemá. V lese tráví průměrně pět hodin denně. Zbytek dne pak obsluhuje svůj stolek u frekventované silnice. „V lese jsem hrozně ráda. Na borůvky bych tam stejně dál chodila, i kdyby se nic neprodalo,“ svěřila se. Trhání borůvek je prý pro ni skvělou rehabilitací. Procvičuje tak záda po operaci i ruce. S těmi má problémy už léta. Navíc ani pro ni nejsou vydělané peníze k zahození. „Přesnou částku vám neřeknu. Z peněz, které si takhle přivydělám k důchodu, ale dokážu zaplatit uhlí nebo dřevo na zimu,“ naznačila Maria.
Na daních ušetříte
Za určitých podmínek nemusíte navíc peníze za prodej borůvek nebo jiného ovoce ani danit. „Pokud prodejce v tomto oboru normálně nepodniká, jde o tak zvanou příležitostnou činnost. Z té se daň platí až v momentě, kdy příjmy přesáhnou dvacet tisíc korun,“ vysvětluje mluvčí finančního ředitelství Jaroslava Musilová. Vzápětí ale dodává, že svou roli hraje i fakt, jestli jde o důchodce nebo zaměstnaného člověka. „Starobní důchodce, který jiné příjmy nemá, nezaplatí nic, dokud si takto nevydělá 165 tisíc ročně. Když ovšem prodejce ještě chodí do práce, musí do přiznání uvést příjmy jak z prodeje borůvek, tak i ze zaměstnání. Fakticky tak z vydělaných peněz zaplatí patnáctiprocentní daň,“ upřesnila Musilová.
Prodejce, které Sedmička oslovila, takový systém placení daně netrápí. Víc je zlobí ti, co s nimi smlouvají. Vůbec nejhorší jsou v tomhle podle nich Rakušané. „Přijedou v drahém autě a borůvky by chtěli nejradši zadarmo. To když se před lety otevřely hranice, bylo to lepší. Nestačili jsme ani trhat. Bez problémů tenkrát kupovali borůvky i s kbelíky,“ vzpomíná Maria Moudrá.
