Je superfood super?

Svou knihu jsem nazvala Venus in Echt, do češtiny se to snad dá přeložit jako „Taková pořádná ženská“, a je to příběh o ženě, která zjistí, že na ní je i něco víc než špeky. Říkám jí Petra. Chce pro své tělo udělat něco dobrého, ať to stojí co to stojí. Jenže tělo prostě nechce spolupracovat. Všechno to začalo na novoročním mejdanu v Alpách, kde Petřini kamarádi, i když už asi ne v naprosto střízlivém stavu, začali probírat novoroční předsevzetí. Žít zdravě, vzdechla Petra a poplácala své bříško plné guláše a vánočního cukroví. Musím shodit pár kilo a vůbec by bodla zdravější strava. Se špatným svědomím si vzpomněla na všechny ty kousky pizzy v posledních měsících, na chlebíčky o poledních pauzách, na burgery cestou domů, na všechny ty večery, kdy byla po práci prostě příliš unavená vařit.

Ale letos se to všechno změní, řekla si, a začala hned prvního ledna, s malou kocovinou, číst články na téma superpotravin neboli superfoods. Od té doby ve svém bytě hromadí balení chia semínek a biomüsli, v chlebníku na ni čeká celozrnný chleba s lněným semínkem, z jehož ceny Petra skoro dostala infarkt, a její lednička vypadá díky obrovskému množství ovoce a zeleniny jako by zrovna vykradla zelinářství. Tedy samé superfoods, podle různých blogů o zdraví super zdravé. Blbé ale je, že Petra sice dodržuje svůj nový stravovací plán, ale necítí se o nic lépe než dřív. Celozrnný chleba jí leží v žaludku jako kámen, její zelené smoothies (které si připravuje novým, speciálním a pekelně drahým mixérem) Petru několikrát dostaly na pokraj migrény, a když se přinutí sníst tofu pomazánku s mrkvovými tyčinkami, má takovou chuť na chleba se škvarkovou pomazánkou, že by plakala.

Přitom si dává tolik práce, aby se motivovala. Smoothie podává, jak se to dočetla v internetových diskusích, dobře vychlazené a v nejhezčích skleničkách z olověného křišťálového skla. Ovesnou kaši a jahody aranžuje tak pěkně, jak to viděla na Instagramu. A stejně všechna ta wellness jídla sotva spolkne. Po jídle pak Petra sedí s kručícím žaludkem na pohovce a prohlíží svůj feed na Instagramu. Ten je plný inspirativních fotek zobrazujících superštíhlé blonďaté víly v oblečení na jógu, sotva vyrostlé z puberty, které zamilovaně zírají na svá superfoods smoothies a s výrazem čisté extáze mezi své plné rty zasunují pudink z lesních plodů, s vlašskými ořechy a chia semínky (nízkotučný a stoprocentně bez cukru, samozřejmě). Co je to se mnou, říká si Petra. Proč nemohu být jako ony?

Petra není sama. Víc a víc lidí zjišťuje, že se sice chtějí zdravě stravovat, ale jejich těla jednoduše některé z těch, v médiích skoro hystericky vychvalovaných, superfoods nesnášejí. Překvapující to ale není. Odborná veřejnost si totiž v otázce smoothies, tofu a spol. není tak jistá, jak by to někteří zdravotní apoštolové chtěli.

Mezi kritiky aktuálního trendu patří německý potravinový chemik Udo Pollmer. Se svými, občas polemicky psanými texty je 61letý Němec zavilým nepřítelem různých food guru a veganů z přesvědčení. Hlavně také proto, že jejich skoro náboženské názory dává do kontrastu s vědeckými argumenty.

Hlavní kritika Pollmera vůči trendy potravinám je, že se jedná jen o hype, za kterým ve skutečnosti není mnoho podstaty. Slavná chia semínka, která dnes najdete skoro v každém biomüsli, nazval v článku pro web deutschlandradiokultur.de „krmivem pro ptáky“, na které jsme za posledních 500 let právem zapomněli. Jeho zmrtvýchvstání vděčí podle Pollmera průmyslu krmiv. Jako krmivo se chia semínka neprosadila, protože jimi krmené slepice snášely malá vejce. Proto nynější snaha přesvědčit lid, aby jim přišel na chuť. Pollmer pochybuje, že to byl dobrý nápad. Semena na sebe totiž vážou hodně vody a mohou mnoha lidem způsobovat zažívací potíže.

Semena, která nechtějí být snědena

A ještě jedna rostlina, která byla původně určena jako krmivo, podle Pollmera udělala kariéru jako superfood: sója. Ta totiž podle něj není surovinou pro „asijské mléko“, kterou z ní udělala americká a evropská média, ale jedovatá rostlina, která původně sloužila jako průmyslová surovina, poté jako hnojivo a pak – těžce modifikovaná – jako krmivo pro prasata. Teprve když začaly klesat ceny vepřového, napadlo někoho prodávat sóju lidem. Zdravá ale podle něj není. Fazole sóji totiž mimo jiné obsahují velké množství pohlavních hormonů, které mohou pěkně rozhodit lidskou imunitu a hormony. Není divu, že počet lidí s alergií na sóju stoupá.

Mimochodem i šťávě z rozmixované zeleniny a ovoce nemůže Pollmer přijít na jméno. Obzvlášť když je vyrobena ze surovin, jako jsou listy ředkve, kopřiv nebo mrkvová nať. Syrová listová zelenina je, podle něj, jednou z hlavních příčin otrav jídlem. Velký počet syrových listů, které skončí ve šťávě, obsahuje kyselinu šťavelovou. Zelené drinky podle něj proto mohou dlouhodobě vést k poruchám ledvin. Důvod pro různé nesnášenlivosti máme podle Pollmera hledat v dějinách naší evoluce. Lidé jsou totiž takzvanými „coctivory“, tedy bytostmi, které své jídlo pomocí různých způsobů přípravy a vaření upravují tak, aby bylo jedlé a dobře stravitelné.

Je superfood super?

Pollmer není se svou kritikou různých trendy potravin sám. Další Němec, medik Gunter Frank, stejně jako Pollmer není fanouškem celozrnných výrobků. Frankův argument je založen na tom, že obranné látky rostlin, které jsou obsažené ve vnějších obalech obilného zrní, jsou pro mnoho lidí špatně stravitelné. Ne každá rostlina totiž chce, aby se její semena jedla. Ovoce nás láká sladkou dužninou, ale jen proto, aby pecky, které nejíme, skončily pěkně hnojené na zemi, kde může vyrůst další keř nebo strom. Jiné rostliny, jako obilí nebo luštěniny, nemají nic z toho, když jejich plody skončí v našich žaludcích. Proto se tomu brání pomocí takzvaných obranných látek, jako jsou třeba lektiny nebo gliadin, které jsou u obilí obsaženy právě ve vnějším obalu. Mnoho lidí proto celozrnné výrobky špatně snáší a jejich těla reagují problémy s trávením, píše Frank ve své knize Licence k jídlu.

Příliš alternativní medicína

Odborníky, kteří se na trend superfoods dívají skepticky, najdeme i mimo Německo. Kritický článek výživové poradkyně Petronelly Ravenshear dokonce otiskl britský časopis Vogue. Expertka z Londýna nabádá k opatrnosti. Kadeřávek může pomást štítnou žlázu, plody goji by se měly jíst jen v malém množství, chia semínka mohou blokovat příjem určitých minerálů a quinoa dráždí střeva.

Ale nejen po chemické stránce je současný trend superfoods problematický. Klasifikace na „zdravé“ a „špatné“ potraviny může být škodlivou pro duši a v extrémních případech vést k bulimii, ortorexii a dalším poruchám stravování. Neblaze proslulým důkazem, že i v komunitě wellness blogerů není vše až tak zdravé, jak se zdá, je Jordan Younger alias The Blonde Vegan. V roce 2014 přiznala, že za jejím superzdravým životním stylem byla ve skutečnosti silná porucha stravování. Dnes si říká The Balanced Blonde a od hnutí veganů se distancovala. Její fanoušky to nepotěšilo a někteří jí prý dokonce vyhrožovali smrtí.

Younger není jedinou blogerkou z oblasti wellness, jejíž bublina v posledních letech splaskla. Takzvaná The Wellness Warrior, Jessica Ainscough z Austrálie, byla tak silně přesvědčená, že rakovinu může porazit pomocí zeleninových nápojů, že se odvrátila od konvenční medicíny – s tragickým koncem. Méně tragicky, ale vysoce trapně skončil případ Belle Gibson, která svou rakovinu chtěla také vyléčit pomocí zdravé výživy. Média ji opěvovala jako hrdinku, její blog četly statisíce návštěvníků, Gibson díky tomu získala smlouvy na knihy a její aplikace The Whole Pantry byla v App Storu vyhlášená nejvíce prodávanou aplikací v sekci wellness za rok 2013. Škoda jen, že si Gibson svou rakovinu pouze vymyslela, což v roce 2015 musela nesměle přiznat. Od té doby je kolem bývalého vývěsního štítu wellness scény ticho.

I tak ale scéna zdravotních blogů roste a tisíce zastánkyň zdravé výživy nadále přísahají, že se pomocí sóji a smoothies vyléčily z různých potíží. A i když mezi nimi nepochybně jsou tací, jejichž příběhy nejsou vymyšlené, neznamená to, že lze zkopírovat specifickou stravu z jednoho člověka na druhého. Podle nových poznatků musíme totiž přiznat, že trávení a metabolismus jsou vysoce individuální záležitosti. Vědci v izraelském Weizmannově institutu věd přes týden zkoumali hladinu cukru v krvi 800 lidí a zjistili, že stejné potraviny mohou být různými lidmi stráveny naprosto odlišně. „Když jsem viděl data, říkal jsem si, že se možná opravdu naprosto mýlíme v tom, jak uvažujeme o nadváze a cukrovce,“ říká jeden z autorů studie Eran Segal. Stejnou myšlenku propaguje i americká odbornice na zdravou výživu, jedna z postav hnutí Health at Every Size – Linda Bacon. Ve své knize stejného názvu radí stravovat se intuitivně. Jednoduše řečeno: máme poslouchat svá těla a respektovat jejich signály.

To teď dělá i Petra. Místo toho, aby následovala striktní plány expertů, učí se jíst intuitivně. Zkouší sice nové potraviny, ale přitom dává pozor na to, jak její tělo reaguje. Nenutí se jíst něco, co nemá ráda. A taky už nemá špatné svědomí, když si dá občas chleba se sádlem.

SUPERFOODS

1. Kokos: Tělo chrání proti virovým onemocněním, bakteriím, plísním a podporuje činnost mozkové tkáně.

2. Camu camu: Nejbohatší a nejlépe vstřebatelný ze všech přírodních zdrojů vitaminu C.

3. Vanilka: Spolehlivý pomocník při léčbě deprese, zmírnění stresů a zklidnění nervového systému.

4. Kakaové boby: Bohaté na minerály, obsahují významné množství hořčíku, který harmonizuje chemické procesy v mozku, buduje silné kosti a pomáhá regulovat srdeční tep a krevní tlak.

5. Moruše: Obsahují resveratrol, antioxidant, který můžeme najít v červeném víně a který má detoxikační účinky.

6. Maca: Tento kořen dodává energii a posiluje. Má vysoký obsah minerálních látek.

7. Noni: Před více než 2000 lety pomocí tohoto ovoce léčili lidé řadu nemocí. Stromu říkali „Strom zabíjející bolest“.

8. Açai: Plod z palmy, která roste v amazonských lesích. Pomáhá při zlepšení zdraví a při hubnutí.

9. Kustovnice: Pro Číňany naprosto nepostradatelný potravinový doplněk, zejména pro muže ve středním věku.

10. Guarana: Patří mezi nejsilnější legální stimulanty.

11. Physalis (mochyně): Má vysoký obsah vitaminu C a je též uznávaným zdrojem rutinu a vitaminu A. Navíc má velice nízký glykemický index.

12. Carob: Plod rohovníku je přirozené sladidlo, které výborně nahradí čokoládu nebo kakao.

13. Ostružiník moruška: Roste v subarktických oblastech severní polokoule, je bohatým zdrojem vitaminu C.

14. Lucuma: Subtropické ovoce pocházející z Peru, Ekvádoru a Chile podobné avokádu, dříve známé jako „zlato Inků“.

Další superfoods: Chia semínka, Mořské řasy, Včelí produkty, Konopná semínka, Brokolice, Quinoa, Losos, Borůvky, Kefír