Dva osvobozující rozsudky si vyslechl podnikatel Milan Zádamský. Podle obžaloby vedl organizovaný gang, který vybíral výpalné a terorizoval podnikatele v Karlovarském a Plzeňském kraji. I přes osvobozující verdikty trval státní zástupce na tom, aby zůstal ve vězení. Zádamský se o propuštění z vazby snažil mnoho měsíců a nyní konečně uspěl. Senát Ústavního soudu konstatoval, že „byla porušena jeho základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod“. Na základě jeho stížnosti bude nyní plénum složené z patnácti soudců řešit, zda by měli poslanci zrušit stávající ustanovení trestního řádu, které Zádamský označil za protiústavní. Sedmička navštívila Zádamského v jeho podniku v Horním Žďáru.
Za člověka mluví skutky
„Čekám na vás v Horním Žďáru. Víte, který to je dům?“ volá redaktorce Sedmičky Zádamský. Za hodinu už stojí v naleštěné chodbě domu, na kterou jí z bot odkapává špinavá voda.
„Jsem zastáncem toho, že za člověka mluví skutky. A žádný článek nikdy neřekne to, co skutky. Jsem přesvědčený, že se za několik let sejdeme a budeme si povídat, jak to opravdu bylo. A jestli na mém místě neměl být někdo jiný,“ říká v úvodu Zádamský, usazený v pohodlném koženém křesle. Mluví klidně, ale velmi důrazně. Stejně jako při svých několikahodinových závěrečných řečech před plzeňským soudem.
„Postoj státního zastupitelství, včetně orgánů činných v trestním řízení, byl jednoznačně tendenční. Ne za účelem vyšetřit pravdu, ale zavřít mě. A co horšího, zavřít lidi kolem mě. To se jim podařilo. Součástí tohoto postupu byla rovněž dva roky trvající mediální kampaň s absolutně zkreslenými informacemi ze strany policie a státního zastupitelství. Je mi naprosto jasné, že verdikt krajského soudu musí být pro lidi zákonitě překvapivý,“ říká.
Rozhovor se na víc jak půl hodiny stočí k evropskému právu. Protože jej Zádamský ve vazbě studoval, dokáže o něm dlouho vyprávět. Jeho znalosti článků a odstavců jsou úctyhodné. „Mohl jsem rezignovat, oběsit se nebo zatrpknout. Lidé jsou různí. Já se snažím brát si z toho něco pozitivního. Na svou obranu jsem začal studovat právo. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem právník. Myslím si ale, že bych teď dokázal v tomto oboru pracovat. Mě to ale nebaví,“ říká.
Pak se opět vrací ke svému obvinění. Je přesvědčený, že jej uměle vykonstruovali někteří elitní policisté, jejichž přístup měl za následek neobjektivní vyhodnocení důkazů. Když proti němu rozjeli kampaň, bylo pro ně ostudou jej nakonec nezavřít. Ještě smutnější bylo prý to, že je v jejich přístupu podpořila dozorující státní zástupkyně, ačkoli policisté neměli žádné pádné důkazy. „Jsem člověk z masa a kostí, o kterém kolují legendy. Možná jsem si je svým způsobem života částečně zapříčinil sám, ale určitě jsem nedělal to, co se o mně říká. Kdybych to dělal, byl bych už dávno zavřený,“ uvažuje Zádamský. Zločincem prý ale rozhodně není.
„Nenechám si líbit, aby mě někdo atakoval nebo usurpoval. To ale přeci neznamená, že jsem zločinec. Nepopírám, že mám okolo sebe lidi na svou ochranu. A proč bych je neměl? Mám jen majetek, který mi nespadl do klína. Dobral jsem se k němu tvrdou prací,“ vysvětluje podnikatel, který vlastní síť heren a zabývá se zahraničním obchodem. V souvislosti s legendami, které o něm kolují, narazí i na svého lva Bruta.
„Chovám lva. Je to asi extravagantní, ale mám rád zvířata. Mám ho od tří měsíců, je to člen rodiny a určitě ho nemám proto, abych někoho strašil. Ale lidi mají rádi senzace. Stačí jedna zpráva, k ní se přidají další a je z toho to, co z toho je,“ říká. V tu chvíli otevře jeho manželka okno. Přímo pod ním má totiž klec lev Brutus. „Čičí. Brutusku!“ volá na něj.
V kleci by nepřežil
Na příkladu slavného příběhu člověka ve lví kleci pak Zádamský ukazuje, že proti němu lidé nepravdivě svědčili. „Každý, kdo byl někdy v cirkuse, musí vědět, že je nesmysl, abych strčil člověka do klece se lvem a on přežil,“ říká. Vyvrátit prý může jakoukoli fámu nebo nevěrohodné svědectví, jako to dokázal před krajským soudem. Bez zapnutého diktafonu pak mluví ještě několik minut. Vypráví o vykonstruovaném zločinném spolčení a svědcích, kteří před soudem nemluvili pravdu. Mstít se prý ale nikomu nechce. Rozhovor končí u klece lva Bruta. „Nechoďte moc blízko, ať neskončím na Pankráci za to, že jsem ublížil novinářům,“ upozorňuje redaktory Zádamský. Brutus je nevrlý, protože prší. Chvíli pochoduje kolem mříží, pak se schová do boudy.
Co tvrdí Milan Zádamský:
Elitní policisté jej dva roky sledovali, ale nic závažného nezjistili. Když ho zatkli, vyzvali lidi, aby telefonovali svá svědectví. To ale nepřineslo pádné důkazy. Detektivové šli proto za lidmi, kterým Zádamský v roce 2000 půjčil peníze. Tito lidé půjčku nespláceli, a tím pádem přišli o majetek. Od policistů pak dostali nabídku, že pokud proti Zádamskému budou svědčit, dostanou peníze zpět. To je motivovalo, aby si vymysleli nepravdivé příběhy.
