Kostým místo obleku. Jak se ve Varech podniká ženám

„Terinko, dáš si lízátko?“ ptá se tříleté holčičky chůva Renata. Café koutek Prima v Rybářích se pomalu zaplňuje maminkami s malými dětmi. Budou čtyři hodiny. Některé z mrňat se převlékají do kostýmů, zahrají si v pohádce.
„Jednou za měsíc pořádáme různé akce. Teď například hrajeme pohádku, na Velikonoce nás pak čeká zajíček,“ prozrazuje Martina Hanzlová, majitelka kavárny s dětským koutkem na hraní a hlídání dětí.
Na myšlenku otevřít dětský koutek v sousedství zavedeného fitness centra ji přivedla dcera. Vlastně snaha vyřešit její hlídání.
„Když jsem byla na mateřské, chtěla jsem chodit cvičit. Jenže jsem byla svobodná matka a babička chodila do práce. A tak mě napadl koutek s hlídáním dětí,“ popisuje podnikatelka, která v letech 2009 a 2010 získala titul Byznys rebel v Karlovarském kraji. Začátek byl pro ni ale náročný, jak dnes přiznává. Nápadem otevřít dětský koutek totiž předběhla svou dobu. Hygieniky její podnikatelský záměr zaskočil. Právě tam narazila na největší potíže. „Hygiena měla standardní požadavky. Přímo pro dětský koutek ale vlastně neměla žádné směrnice. I pro ně to bylo nové,“ vzpomíná.
Nakonec v prázdných prostorách vybudovala sociální zařízení pro male děti, vymalovala, postavila barový pult. Kavárnu, ve které chůvy hlídají maminkám děti, zkrátka zařídila a do tří měsíců od prvního nápadu otevřela. Teď v dubnu oslaví Café koutek Prima dva roky. „Maminky k nám vodí děti, které ještě nechodí do školky. Vlastně nahrazujeme jesličky. Děti u nás ale nespí a neobědvají. Hlídáme tak na dvě až čtyři hodinky mezi jídlem,“ upozorňuje Martina Hanzlová.
Jejím koutkem prošlo za první dva roky už kolem dvou stovek dětí, což ji inspiruje dál. Od podzimu například rozšířila služby o vyzvedávání dětí ze škol a ze školek. A má další plány. „Chtěla bych otevřít druhý dětský koutek přímo ve městě, ovšem už bez kavárny,“ dívá se dopředu.
Za největší chybu na startu svého podnikání přitom považuje podcenění reklamy před otevřením koutku. „První maminky začaly chodit až měsíc poté, co jsme otevřeli. Nevěděly o nás. Příště si zaplatím reklamu s předstihem,“ dodává s tím, že právě dobrá reklama je jedním ze sedmi klíčů k úspěšnému podnikání. Dalšími jsou prý dobrý nápad, dobré místo, spokojený zákazník, spokojený zaměstnanec, odvaha a chuť dělat něco pro druhé. S obrovskou konkurencí v textilním a oděvním průmyslu se už přes patnáct let potýká podnikatelka Kateřina Šarochová. Přesto z trhu nikdy nezmizela. Vždycky se mu dokázala přizpůsobit. Majitelka oděvní firmy Wallaby se dnes specializuje na výrobu firemního a sportovního oblečení. A daří se jí. Proč?
„Klientům vycházíme ve všem vstříc. Řeknou si, kde chtějí jaký límeček nebo knoflík, a mají ho tam. K tomu se ale držíme kvality výroby a dodržujeme termíny,“ prozrazuje recept na úspěch. Karlovarská podnikatelka dnes obléká například zaměstnance Lidlu, a to v Česku i na Slovensku. Šije i pro firmu Office Depot, vloni pak ošatila prodavačky firmy Baťa.
Firemních klientů má ale mnohem víc. A letos možná přibudou další. Momentálně třeba vzoruje kolekci pro Citroën v Německu.
„Návrhy jsou naše. Někdy oblečení vymyslíme celé, jindy se zase někde inspirujeme. Extravaganci ve firemním oblečení ale nehledejte,“ upozorňuje.
Značku Wallaby, kterou pojmenovala po malém australském klokanovi, však znají i hokejoví nebo fotbaloví fanoušci. Plní totiž fanshopy některých špičkových klubů. Namátkou pražské Sparty, plzeňských Indiánů, karlovarské Energie, brněnské Komety nebo pardubického Eatonu. „Většina klientů se k nám vrací, zaplaťpánbůh,“ usmívá se Kateřina Šarochová.
Za podnikáním do Karlových Varů přišla v roce 1992 z Plzně. Do rodinné firmy – velkoobchodu textilem. Později si otevřela i vlastní prodejnu se značkovým zbožím, v obou případech ale časem narazila. Jak velkoobchod, tak i prodejna trpěly masivním dovozem laciného oblečení z Asie. „A tak jsme si řekli, že tudy cesta nevede. A udělali jsme si vlastní značku a začali prodávat naše zboží do maloobchodních prodejen,“ říká.
Oblečení si nejprve nechávala šít u jiné firmy. Dodávala jí vše. Od návrhů až po materiály. Přesto i tady narazila na problémy, například na nedodržování termínů. A proto vybudovala vlastní dílnu. Ani tentokrát ale neměla klid. Masivní nástup obchodních řetězců zahubil řadu maloobchodních prodejen a ona najednou zjistila, že téměř nemá s kým obchodovat. A tak si znovu na trhu našla místo. Tentokrát v oblasti firemního a klubového odívání. „Pořád hledáte cesty, jak na trhu vůbec přežít,“ říká úspěšná podnikatelka, která v soutěži Živnostník roku v Karlovarském kraji uspěla už dvakrát. Předloni skončila druhá, loni vyhrála.
Úspěch je to velký. Vždyť jen v Karlových Varech a přilehlých obcích vlastní živnostenský list bezmála dvaadvacet tisíc lidí. Počet registrovaných živnostníků, ať již místních nebo cizinců, přitom od roku 2007 pravidelně roste. „Jen oproti roku 2009 se jejich počet vloni zvýšil o 476,“ doplňuje mluvčí magistrátu Michaela Kousalová.