Je téměř nemožné alespoň částečně zachytit atmosféru města, jako je Krakov. Historie se zde setkává s nejmodernější současností, křesťanství s židovstvím… Centrum Malopolska si můžete zběžně prohlédnout za den, ale nejlépe je vychutnávat si ho pomalu a opakovaně se sem vracet.
Po několika letech opět stojím v Krakově na Hlavním náměstí (Rynek glówny). Přibylo jen množství turistů kolem, jinak je to tu téměř stejné jako předtím. Osaměle stojící věž bývalé radnice ze 14. století, kostel Nanebevzetí Panny Marie (ukrývající jedno z vrcholných děl polského gotického umění, oltář z dílny Wita Stwosza) a především mohutná budova Sukiennice, místa, kde se dříve prodávaly látky, hlavně sukno.
Dnes jsou zde krámky s nejrůznějším zbožím různé kvality, určeným především pro turisty. Zajímavější je stropní výzdoba: po celé délce budovy je na stropě zachycena erbovní galerie významných polských měst. A přece je tu novinka – v podloubí Sukiennice vidím vchod do nového historického muzea, umístěného v atraktivních podzemních prostorách. Tam ale zamířím, až bude horší počasí – teď začíná hřát slunce a přede mnou je určitě krásný letní den. Ideální na to, projít si oblíbená místa a objevit třeba i některá neznámá.
Za Dámou s hranostajem
Táhne mě to z náměstí nejkratší cestou k Wawelu, královskému hradu na pahorku nad řekou Vislou. Jde o památné místo polské historie. Tato lokalita byla osídlena již v pravěku, v raném středověku byly položeny základy nejstarších staveb – královského paláce a křesťanské katedrály. Od 11. století sem definitivně přesídlili polští králové, kteří měli Wawel za hlavní sídlo až do počátku 17. století, kdy se přesunuli do Varšavy. Největší dominantou je katedrála svatého Stanislava a Václava se svými věžemi, do hrobek uvnitř chrámu byli pochováváni králové, nejvýznamnější církevní představitelé, básníci…
Já ale nejvíce času tradičně trávím uprostřed nádvoří královského paláce, zdobeného arkádami v několika patrech nad sebou. Když se člověku podaří být zde sám (třeba brzy ráno), je zážitek ještě silnější. Za návštěvu stojí i interiéry – krásně zdobené reprezentační sály a soukromé komnaty panovníků. Navíc je zde k vidění i Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinciho, jediný obraz tohoto autora ve střední a východní Evropě. Já ji ještě viděl v muzeu Czartoryských dole ve městě. Dodnes si pamatuji obyčejný a strohý bílý rám, v němž tento krásný obraz visel na zdi.
To už ale sestupuji z kopce dolů do bývalé židovské čtvrti Kazimierz. Rád bych stihl kromě procházky křivolakými uličkami také návštěvu trhu na Novém náměstí (Plac Nowy), jednom ze dvou hlavních náměstí v Kazimierzi. Daří se, nakupuji zeleninu a pečivo, prohlížím si LP desky v krabicích a omrknu i sortiment z kategorie blešího trhu. Je trochu úsměvné sledovat skupinky španělských a italských turistů, kteří tu postávají, fotí si stánky, ale přitom skoro nic nenakupují. Buď je odrazuje nedůvěra ke zdejšímu zboží, nebo slabá jazyková výbava místních prodavačů. No, český turista má v tomto ohledu slušnou výhodu, já odsud naopak odcházím s chutným pečivem v ruce a přes další ulice se dostávám až ke starému židovskému hřbitovu. Tady jsem nikdy nebyl, ale dovnitř nahlížím pouze přes mříže – je zavřeno.
Duch ghetta
Už od středověku se ve městě usazovali Židé, ve 14. století byla založena Kazimierz a ta se v průběhu staletí stala centrem židovské komunity v Krakově. Židé pronikli do všech oblastí života moderní polské společnosti, zakládali své školy, spolky, synagogy. Situace se židovskou komunitou v Krakově před vypuknutím druhé světové války došla až tak daleko, že se městu říkalo „polský Jeruzalém“.
Nacistickou okupaci přežil jen zlomek komunity, ale malá židovská obec tu funguje dodnes. Díky filmu Stevena Spielberga Schindlerův seznam se o Kazimierz začali zajímat i zahraniční turisté a dnes je tato čtvrť vyhledávaným cílem. Přesto si Kazimierz uchovala zvláštní atmosféru, kterou nejlépe člověk pozná při putování po naučné stezce, která vede mezi jednotlivými zajímavými místy (synagogy, židovské hřbitovy…).
Pokračuji dál přes most do čtvrti Podgórze, která leží na druhém břehu Visly. Kdysi vcelku nezajímavá část města se dnes stále více dostává do popředí zájmu návštěvníků, ale i místních. Hlavně díky studentům a umělcům tato čtvrť ožívá, a to nejenom během dne, ale i večer a v noci. Přes den přitahují pozornost mnohé galerie – kromě avantgardních, jako je Cricoteka, můžete navštívit i „klasické“ Muzeum moderního umění Krakov (MOCAK) nebo továrnu Oskara Schindlera, přeměněnou také na muzeum. Večer pak lákají k posezení četné kluby a bary nejrůznější cenové úrovně.
Vracím se z Podgórze zpět a podél toku Visly přicházím pod wawelský kopec. Je odpoledne, slunečno a není divu, že travnaté svahy u řeky jsou hojně obsazeny odpočívajícími lidmi. Pruh zeleně se táhne až k budově obchodního domu Jubilat, po němž toto místo získalo i hovorové označení. Já sem mířím také, spokojeně usedám na trávu a sleduji výletní lodě, jak klidně proplouvají kolem.
První letadlo v Krakově
Čas ubíhá a přichází vhodná doba na pozdní oběd. Dávám přednost menším a obyčejnějším podnikům, kde potkáte především místní. Takovýchto míst ke stravování najdete všude dost, takže si stačí jen vybrat podle představy. Zkrátka, vychutnat si atmosféru Krakova můžete i od stolu s místními specialitami – z těch nejznámějších to je polévka žurek, z pokrmů pak pirohy (včetně sladkých variant) a vyplatí se vyzkoušet také goląbki (zelné listy plněné mletým masem a rýží).
Po vydatném jídle se ještě chvíli procházím uličkami historického centra, míjím Divadlo Julia Slowackého a Floriánskou bránu a nevědomky se dostávám na okraj velkého parku Krakowskie Błonia. Původně bažinaté místo bylo vysušeno, a mohlo tak být využito v roce 1910 jako startovní plocha pro první letadlo, které z Krakova odletělo.
Dnes jde o vyhledávané místo pro sportovní aktivity obyvatel Krakova a kromě toho i dějiště významných kulturních a společenských akcí (koncerty, přehlídky…). Obzvláště živo tu je ve chvíli, kdy se hraje derby zdejších fotbalových klubů – Wisly a Cracovie, jejichž stadiony stojí kousek od sebe na kraji parku. Dnes vpodvečer se tu ale žádná podobná událost nechystá, potkávám jen cyklisty, běžce a pejskaře.
Zpět v socialismu
Svou poslední plánovanou zastávku si ale budu muset nechat na zítra. Jde o okrajovou část města, která se nazývá Nowa Huta. Cestou tramvají se člověk dostane rázem do dob reálného socialismu o několik desetiletí zpět. Nowa Huta byla původně založená jako samostatné město v roce 1949 a nabízí jedinečný zážitek ze stalinistické architektury toho nejtěžšího kalibru. Město vzniklo kolem průmyslových továren a mělo být určitou protiváhou historického Krakova. Dnes se o ní stále častěji mluví jako o další polské památce kandidující na zapsání do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
MÝCH 5 NEJ…
Petr Škrabala, archivář a cestovatel
1. PLAC NOWY - Jedno z hlavních náměstí ve čtvrti Kazimierz je známé díky svým trhům, které se zde pravidelně konají. Seženete tu prakticky vše od zeleniny přes květiny až po nejrůznější sortiment blešího trhu. I když nebudete chtít nic kupovat, přijďte se podívat, zážitkem je i samotné pozorování dění u stánků. Kromě těchto trhů je Plac Nowy známý také množstvím nejrůznějších kaváren a restaurací různých cenových úrovní a zaměření (např. Alchemia, Barak nebo Singer).
2. MOHYLA TADEUSZE KOŚCIUSZKA - Kopiec Kościuszki – uměle navršený kopec vznikl mezi lety 1820–1823 k uctění památky národního hrdiny Tadeusze Kościuszka, bojovníka za nezávislost Polska na konci 18. století. Z vrcholu mohyly se nabízí krásný výhled na Krakov (z výšky asi 35 m).
3. MANGGHA - Muzeum japonského umění a techniky vzniklo teprve v 90. letech 20. století, ale patří k naprosto ojedinělým institucím svého druhu v celé střední Evropě. Stojí na břehu Visly, naproti Wawelu, a je nepřehlédnutelnou stavbou (autorem je architekt Arata Isozaki). Kromě výstavní činnosti funguje také jako kulturní centrum s nejrůznějšími aktivitami.
4. ZAKRZÓWEK - Jezero ležící v krakovské čtvrti Dębniki. Původně šlo o lom, který byl zatopen vodou a je oblíbeným místem koupání a provozování vodních sportů. Ideální je také poměrně krátká vzdálenost od centra (necelých 30 minut).
5. PLAC SZCZEPAŃSKI - Nenápadné náměstí nedaleko rušného centra překvapí poklidnou atmosférou. Lemují ho měšťanské domy, některé s krásně zdobenou fasádou. Středobodem je pak rodný dům Jana Matejka, významného polského malíře 19. století, v němž je dnes umístěno umělecké muzeum (Bunkier Sztuki). V okolních uličkách je mnoho barů a restaurací s nabídkou nejrůznějších druhů kuchyní.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
