Divoký muzikál Janička od francouzského provokatéra Bruna Dumonta pojal spirituální probuzení Jany z Arku jako amatérské vystoupení nadšeného mládí, které diváky mění v nevěřící Tomáše.
Jak ukázaly filmy jako Humanita či 29 palem, Bruno Dumont patří mezi nejosobitější i nejnáročnější umělce evropské filmové scény. V poslední době porušuje tabu s větší radostí a rozkoší, což potvrzuje i Janička – metalovo- -rapový muzikál o dětství svaté Jany z Arku.
Malá Janička do filmu přitančí s písní na rtech, podanou s nadšením ne zrovna nejtalentovanější účastnice soutěže Středověk hledá Superstar. V Dumontově podání se zápal vyzpívat své srdce za doprovodu divokých tanečních kreací mísí se zápalem náboženského opojení. Slyší tak hlasy i tvrdou muziku.
V prostých rurálních kulisách sledujeme bizarní anachronické představení odvážně brejkující mezi parodií a originální interpretací spirituálního probouzení mladého člověka. Dumont se víceméně dokáže obhájit před narčením z kacířství blahosklonného zesměšnění a retardace vyššího smyslu. Ačkoliv zpívané diskuze o víře a spravedlnosti vám neutkví v paměti tolik jako scény, v nichž dvě jeptišky sundají čepce a začnou divoce pohazovat vlasy.
Po titulech jako Ztratili jsme Stalina nebo Foxtrot je Janička dalším filmem, jenž aprílovou nabídku českých kin oživuje jako ojedinělé zjevení. Tentokrát drzost a překvapení převyšují nad duchaplností dialogů či obrazovou kompozicí. Tento muzikál uspokojí spíš jako happeningový zážitek společného údivu a smíchu než jako seriózní artová projekce, jak dokázala i zkušenost z českých letních festivalů. Zatímco na Letní filmové škole si publikum rozjařené úvodem (případně i alkoholem) promítání užívalo, v Karlových Varech vyvolal film víc rozčarování z úrovně humoru a nedostatku děje či pořádných postav.
Janička není ani francouzská variace na muzikál Jesus Christ Superstar, její pěvecký i taneční styl zůstává záměrně amatérský. Doprovází ho hudba Igorrra, která sice mění žánry a spojuje několik zdánlivě protichůdných vlivů, ale žádný song z ní nevystupuje, možná proto, že písně tu protagonisté spíš deklamují. Zato z filmu vystoupí postava strýčka, snaživého rappera a dab dancera. Jeho vpád rázně ukončí zacyklenou neinvenční střední část, která vážně hrozí ztrátou víry v Dumontovu vynalézavost.
Seriózních filmů o krátkém životě Jany z Arku vzniklo několik. Vidět budoucí svatou mučednici jako divoké předvádějící se dítě a poté jako puberťačku, to její pietní obraz strhává s provokativní rebelií, s jakou se ona pustila do anglického vojska.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Janička
(muzikálová komedie, Francie, 115 minut)
Režie a scénář: Bruno Dumont
Hrají: Lise Leplat Prudhommeová, Jeanne Voisinová, Lucile Gauthierová, Victoria Lefebvreová
Hodnocení: 70 %
