Krok k řadě 540K
Na první pohled se vozy Mercedes-Benz 500K (W29) často pletou s následující sérií 540K (W24). Pravda, zvláště u roadsterů je vzhled u většiny vozů velmi podobný, stejně jako základní koncepce a většina konstrukčních řešení, ovšem model 540K vynikal podstatným způsobem modifikovaným, výrazně odlehčeným trubkovým rámem přímo odvozeným ze závodních „stříbrných šípů“. Ale to poněkud předbíháme.
Model Mercedes-Benz 500K (W29) slavil svoji výstavní premiéru na berlínském autosalonu v roce 1934 a do roku 1936, kdy jej ve výrobě nahradila právě řada 540K, vzniklo jen 342 kusů. Vůz přímo navazoval na řadu Mercedes-Benz 380/380K (W22), jež byl představena teprve v roce 1933! Situace se totiž velmi rychle měnila a v Německu raketovým tempem rostl počet zámožných zákazníků, kteří žádali ještě větší motory a okázalejší karoserie.
Z tohoto pohledu je možno řadu 500K považovat za odrazový můstek k modelu 540K, jenž se vyráběl až do válečného roku 1940 a zapsal se do dějin jako vrchol celé této konstruktérské větve začínající modely S/SS/SSK z hloubi dvacátých let. Vozy Mercedes-Benz 500K vynikaly typicky dlouhou kapotou a vyráběly se v celé řadě karosářských verzí. Zákazníci odebrali několik desítek samostatných podvozků pro karosování u externích dodavatelů, ovšem nejcennějšími jsou tovární dvoumístné vozy Spezial Roadster z dílen v Sindelfingenu.
Mercedes-Benz 500K stál na konvenčním, samostatném rámu, ovšem vynikal nezávislým zavěšením všech kol modifikovaným z řady W22. Přední kola spočívala na párech lichoběžníkových závěsů a ta zadní na výkyvných poloosách, všechna pak byla doplněna vinutými pružinami. Většina vozů byla opatřena sedmnáctipalcovými drátovými koly Rudge Whitworth a velkými světlomety dodávanými firmou Carl Zeiss (jejich účinek byl tehdy vynikající, ovšem také díky 12V soustavě).
Kompresor a 30 l/100 km
Brzdy sice ještě měly bubny na všech kolech, ale byly ovládány kapalinovou soustavou doplněnou podtlakovým posilovačem Bosch (patent jeho vynálezce Belgičana Alberta Dewandrea). Řízení s oběhem kuliček se ještě muselo obejít bez posilovače, což při pohotovostní hmotnosti vozů často překračující 2,5 t vyžadovalo značné úsilí zvláště při manévrování v omezených prostorech.
O pohon modelu Mercedes-Benz 500K se staral řadový zážehový osmiválec řady M24 převrtaný oproti řadě 380 z 3,8 až na 5,0 l. Zachoval si však vrchové plnění OHV s jedním sacím a jedním výfukovým ventilem pro každý válec i jediný, byť dvojitý karburátor. Písmeno „K“ v názvu vozu napovídalo o použití mechanického kompresoru Roots, s nímž motor při kompresním poměru 6,5:1 dosahoval výkonu 163 koní (120 kW).
Standardem byla čtyřstupňová převodovka se synchronizací horních dvou stupňů, příplatkový „pětikvalt“ měl synchronizovanou i pětku. Kompresor se spínal plným prošlápnutím plynového pedálu, ovšem spotřeba paliva se pak pohybovala okolo 30 l/100 km. Vozy Mercedes-Benz 500K jezdily až dech beroucích 160 km/h. Je ale třeba dodat, že podobnými rychlostmi se o několik let později proháněli němečtí důstojníci, často vlastnící M-B 500K či 540K, s konfiskovanými automobily Tatra T77/T87 s méně než polovičním výkonem…
