Mrazivé drama o Hepnarové varuje před nenávistí

Já, Olga Hepnarová

Já, Olga Hepnarová Zdroj: bontonfilm

Po slavnostní premiéře na Berlinale a soutěži na Febiofestu se i do kin dostává portrét poslední popravené ženy v Československu Já, Olga Hepnarová. Vyrazit by na něj měli všichni, které zajímá český film evropského střihu.

I ve své nedokonalosti celovečerní debut autorské dvojice Tomáš Weinreb a Petr Kazda vystupuje svou odvahou postavit celý film na kontroverzní postavě, která jim už vynesla několik planých obvinění z latentní obhajoby terorismu. Mladá kráska Olga Hepnarová, která v roce 1973 náklaďákem najela do lidí na pražské tramvajové zastávce a osm z nich zabila, působí ve filmu jako asociální dívka na hraně psychické poruchy plná nenávisti a potlačovaného vzteku.

Z jejího zaslepeného černobílého vidění světa a odcizení od okolí vychází i pozoruhodná formální stránka snímku. Černobílé psychodrama je stejně chladné a odcizené jako Olga. Nepřehlédnutelná artová fotogeničnost spolutvořená zkušeným polským kameramanem Adamem Sikorou (Ve stínu) pomáhá zvládnout fakt, že kvůli své nesnesitelné, vyšinuté hrdince film nenabízí příjemnou podívanou.

Dlouholetý ponor do tématu a k tomu snaha zachovat si odstup jako by tvůrcům bránily vykreslit jasnější, vycizelovanější a vyrovnanější portrét a opravdu do Olgy proniknout. Polská herečka Michalina Olszanska nicméně podává obdivuhodný výkon v roli, kterou z větší části hraje pomocí tvrdých pohledů, výrazů tváře, nahrbeného držení těla a klukovské, naštvané chůze. Ve stísněném tichu vypovídá o Olze i až komicky obsesivní kouření a vášnivý sex se ženami, který nevede k hlubšímu citovému vztahu.

Mnohem víc mluvit se začne po osudné jízdě. I ta je natočena z Olžina pohledu, což jí ubírá na hrozivosti, ovšem to, co se děje za okny auta, stejně vypadá jako z jiného, laciného akčního filmu. Pak film začne citovat Olžiny skutečné výpovědi, jejichž mrazivou odosobnělost, pseudoexistencialismus a pomstychtivost ještě mrazivěji zvrátí závěrečné scény kolem popravy. V té době se Olze s podobnou odlidštěností začne „mstít“ československý stát, z něhož tu tvůrci nedělají strůjce monstra jménem Hepnarová.

Olžin čin není politický protest. Sama protagonistka zůstává enigmou, režiséři a autoři scénáře později přece jen dají najevo svůj postoj prostřednictvím role smutného starého obhájce. Jejich film Hepnarovou neobhajuje. Naopak varuje před sžíravou nenávistí, která jen vede k další zlobě a zášti.

Já, Olga Hepnarová
(drama, Česká republika/Polsko/Slovensko/Francie, 105 minut)
Režie: Tomáš Weinreb, Petr Kazda
Hrají: Michalina Olszanska, Klára Melíšková, Marika Šoposká
Hodnocení: 70 %