Musíte je hledat, ale jsou tu. Zapomenuté symboly totality

Symboly komunistického režimu z ulic Hradce dosud zcela nevymizely. Najdete je i přímo v centru města.

Alegorické vozy, děti s mávátky, budovatelské písně a sochy komunistických pohlavárů obložené květinami. Tak mohou vypadat vzpomínky na oslavy 1. máje v Hradci Králové před dvaceti lety. Nejednoho obyvatele města při vzpomínce na oslavy Svátku práce zamrazí. „Vzpomínám si, že rodiče průvodu s nadsázkou říkali Ex-Po, jako existenční pochod, protože by mohli mít problémy v práci, kdyby tam nešli. Hradci se také říkalo hvězdičkové město, protože na domech a v ulicích byla spousta hesel a rudých pěticípých hvězd. Maminka s úsměvem říkala, že ji jednou zavřou, až přijde revoluce, protože pracovala v Eramu a rozkreslovala reklamy a hesla,“ vzpomíná Markéta Kapur, která v osmdesátých letech emigrovala do Austrálie.

Hradec Králové rudohvězdičkovou výzdobou zastínil snad i Ostravu. Po sametové revoluci začali lidé a později i vedení města symboly komunistické moci likvidovat.
Nejdříve přišly na řadu sochy komunistických diktátorů. Karlínský hoch Klement Gottwald na chvíli spočinul na dvoře Šrámkova statku v Pileticích, aby jej dělníci později stejně jako tank u muzea rozřezali a roztavili. Zajímavý osud potkal sochu Vladimíra Iljiče Lenina.
„Bronzovou sochu jsme dostali darem od bývalého sovětského města Černigov, které dnes leží na Ukrajině. Po roce osmdesát devět vedení města Hradec Králové dar odmítlo a chtělo jej vrátit. Vstoupili jsme do korespondence mezi Hradcem a Černigovem, a nakonec se nám podařilo ji získat. Protože je moc velká, abychom ji někam umístili, tak ji zatím schováváme. Až přijde čas, tak ji znovu vystavíme,“ nepokrytě říká předseda Okresního výboru KSČM v Hradci Králové Milan Špás. Jeho kanceláře dekorují malé busty Lenina a na zdi visí prvorepublikový obraz, na kterém promlouvá Gottwald a Švagerka k lidem v tamní hospodě.

Hospoda U Švagerků, nad kterou komunisté sídlí, více než symbolicky připomíná časy minulé. Za První republiky tam pravděpodobně vznikla místní pobočka jejich strany a po čtyřiceti letech totality se kruh uzavřel. Komunisté se ke Švagerkům opět vrátili.
„Na rohu hostince visí pamětní deska se srpem a kladivem. Dříve tam sídlilo Muzeum dělnického hnutí. Většina exponátů je dnes u nás,“ vysvětluje historička Jaroslava Pospíšilová z Muzea východních Čech. Kolorit města za totality připomínají předměty v ulicích města, které lidé často míjejí bez povšimnutí.
Na Gočárově třídě naproti bývalému obchodnímu domu Don, který s Priorem také odkazuje na nedávnou minulost, jsou tři skleněné tabule s nápisem Klub odívání mladých. Zapomenutých nápisů, soch a objektů je mnohem víc. Skutečný poklad se ukrývá v parčíku U Koruny.
„Na betonové zídce v parčíku byla Galerie nejlepších pracovníků kraje. Fotografie byly popsané nerezovými písmeny. Reliéf pěticípé hvězdy, který je uprostřed, překrývá keř, ale je tam dodnes,“ upozorňuje Milan Špás.

Hned kousek dál je nástěnka s nápisem ROH ZVÚ (Revoluční odborové hnutí, Závody vítězného února – poznámka autora). Na dvoře bývalé továrny ZVÚ je socha, která odkazuje na dělnické hnutí.
„Socha Kováka pochází ze sklonku čtyřicátých let, kdy ji vytvořil vynikající hradecký výtvarník Josef Škoda. Mimo to je ve městě celá řada plastik, které nemají přímo ideologický podtext, ale vznikaly za socialismu a o době hodně vypovídají. Zákon přímo nařizoval, aby se při budování města část prostředků uvolnila i na plastiky. Podíleli se na tom umělci různých kvalit. Takže ve městě jsou i díla významných autorů,“ říká bývalý památkář Václav Pražák.
Vedle ohromné plastiky srpu a kladiva s rudou hvězdou nebo sochy sovětské rakety před dnešní univerzitní kolejí Na Kotli město zdobily, a některé dodnes zdobí, různé sochy abstraktních i konkrétních tvarů.

V Gagarinově ulici na Slezském Předměstí před mateřskou školkou je socha kočky. Kamenný lachtan zdobil brouzdaliště na Moravském Předměstí.
„V Hradci žil významný architekt, malíř a sochař Karel Mahrla, jeden z Gočárových žáků, který vytvořil kovovou plastiku Řecký oheň u všesportovního stadionu a dvě abstraktní sochy ve fakultní nemocnici, které dnes zarůstají křovím.
Potom tu působila řada přespolních sochařů, jako třeba Preclík, Zemánek a další,“ vysvětluje Václav Pražák.

Vladimír Preclík vytvořil pískovcovou plastiku Květ Polabí, která vystřídala kovovou konstrukci s rudými hvězdami v parčíku před hotelem Alessandria. Zapomenuté práce dnes přitahují mladé studenty. Po stopách zapomenutých soch se vydal Jakub Hroský z hradecké univerzity. „Mnoho soch je v hrozném stavu, například skluzavka a labutě ve Hradci Králové Věkoších. Některé zmizely úplně jako třeba Pelikán před bývalou restaurací Grádo, kde je nyní pošta. Myslím, že by se o ostatní měl někdo postarat. Betonové sochy jsou posprejované, některé zarůstají mechem a keramické plastiky jsou polámané, “ dodává Jakub Hroský.