Vezměte svíčku, navoskujte vydatně svůj sandboard a pusťte se dolů po písečné duně. Brázdit takhle poušť je netradiční adrenalinový zážitek. Pokud by snad nebylo dost sněhu v evropských horách, v peruánské oáze Huacachina čeká písku vždycky dost.
Je to možná nejzvláštnější středisko zimních sportů na světě. Teploměr ukazuje třicet stupňů plus, nikoli minus. Silný vítr neseká do tváře sněhovými vločkami, ale pichlavými zrnky písku. Slunce praží a prkno si musíte v potu tváře vynést nahoru na kopec sami. Žádná lanovka, žádný vlek. Pouštní oáza Huacachina uprostřed Peru se proslavila takzvaným sandboardingem – jízdou na prkně pískem.
Je a není to podobné klasické jízdě na sněhu. Technika je v zásadě podobná, jen je potřeba důsledně držet těžiště na zadní noze, jinak se předek prkna hned snadno zaryje do písku. Když zabřednete, sandboard se z písku špatně doluje. Připomíná to trochu jízdu v hluboké závěji. Případný pád ovšem bolí podstatně víc. Dopad do písku je přece jen tvrdší, a protože máte na sobě lehké oblečení, můžete si poškrábat nekrytou kůži.
Prkno víc drhne, takže je nezbytné skluznici před každým sjezdem důkladně navoskovat, jinak byste daleko nedojeli. Místní kluci, kteří vám sandboard pronajmou, vám na to dají rovnou celou svíčku. Tu snadno spotřebujete už při druhé nebo třetí jízdě. Další rozdíl proti klasickému lyžování tkví samozřejmě v pohledu na okolní krajinu. Jde o severní hranici Atacamy, nejsušší pouště planety. V této oblasti Peru je nejkrásnější. Zatímco v jiných částech Jižní Ameriky je Atacama více kamenitá a má barvu šedého prachu, Huacachinu obepínají líbivé, sytě žluté duny. Je to skoro takový pouštní kýč.
Největší rozdíl proti klasickému snowboardingu rozhodně okoštujete při cestě nahoru zpátky na kopec. To teprve přichází opravdový sportovní výkon. Těžké boty se boří do písku, člověk udělá jeden krok dopředu a o dva kroky ho sypký písek hned zase vrátí zpátky. Protože v poušti chybí nějaké valné měřítko, duny se zdají menší, než ve skutečnosti jsou. Sandboardista se těžkopádně lopotí vzhůru, a přitom má pocit, že se vrcholek nějak nepřibližuje.
Tady si vděčně vzpomenete na luxus evropských sedačkových lanovek – nahoru člověka vynese elektřina, dolů ho stáhne gravitace, to je vlastně celé skoro bez práce, jakýpak sport. Sandboarding je dřina, takže většina natěšených turistů, kteří přijedou do Huacachiny z nedalekého města Ica, to brzy vzdá a v oáze rychle přesedlá na jinou zábavu. Místní podnikavci tady začali provozovat jízdu pouští v terénních bugatkách.
Teréňáky s hlubokým vzorkem na pneumatikách a celým stádem koní pod kapotou ty nižší duny celkem snadno překonají. A to i s nějakými pěti šesti dobře živenými turisty na palubě. Řidiči si ale stejně dávají dobrý pozor, kudy zrovna jedou. Písek se samozřejmě pořád trochu stěhuje. Je trapas zapadnout s bandou lamentujících gringos na korbě. Ti ovšem z uvíznutí nakonec ještě vděčně vytěží atraktivní fotky.
Zapadlou bugatku si vyfotí z takového úhlu, aby za ní byla v pozadí do dálky ustupující poušť a nebylo poznat, že dramatické ztroskotání se odehrálo ve skutečnosti pár kroků od pohodlných hotýlků v Huacachině. Další atrakcí pro línější návštěvníky je projížďka lodičkou po skromném jezírku, které tvoří srdce oázy. Sto metrů tam, sto metrů zpátky, víc to nejde. I taková plavba je solidní, pokud uvážíte, že jste na louži, která obdrží všeho všudy 25 milimetrů srážek ročně. Zkrátka s trochou vůle si lze užít vodní sporty a lyžovačku i v nejsušší poušti planety.
| Jízdu na prkně nebo na lyžích pouští lze samozřejmě zakusit i jinde. Vyhovující duny jsou také v některých jižních oblastech Atacamy ve státě Chile. Pro evropské milovníky outdoorových sportů je bližší příležitostí Arabský poloostrov nebo některá místa v severní Africe, která také sandboarding nabízejí. Výhodou peruánské Huacachiny proti konkurenci je její snadná dostupnost (tedy pokud už jednou na návštěvě Peru jste). Oáza je totiž vzdálená pouhé tři kilometry od legendární transkontinentální dálnice Panamericany a lze k ní dojet po obstojné asfaltové silnici. Přespat se dá levně v nedalekém městečku Ica. |
