Milošovi Tuháčkovi není třeba pokládat první otázku. Položí si ji sám a poradil by si po celou dobu rozhovoru. Nechá se ale i usměrnit. V Táboře leze spoustě lidem na nervy, strká nos do kauz města a často nevolí příliš diplomatické chování.
Jak a kdy jste se objevil v Táboře? V porodnici v rukou doktora Vošty jako spousta kolegů. V prosinci roku 1974. Vypadám starší, že? To je tím, jak se trápím v zaměstnání. Tábor jsem neopouštěl. Až když jsem šel na práva do Brna. Pak jsem strávil rok ve Zlaté Koruně. Do kláštera jsem ale nemířil.
To by mě dost překvapilo u člověka, který sice pouští dceru na křesťanské tábory, ale do kufru jí balí příručku pro mladé ateisty. Klášter by nebyl pro mě. Ač v Koruně je krásný. Ale Krumlov mě zklamal tím, že v zimě se tam místní jen scházejí v depresích po kavárnách a buď plánují odejít do Austrálie, nebo zmizet na samotu.
Váš odchod zpět do Tábora ale souvisel se změnou zaměstnání? Po roce v Lesích ČR přišla nabídka od Svatomíra Mlčocha, bývalého náměstka ministra životního prostředí, abych s ním spolupracoval na tvorbě ekologických zákonů.
Které vám pak poslanci pěkně osekali. Dopadlo to špatně. Pracovali jsme například na novele zákona o ochraně přírody, která ho měla přizpůsobit evropským normám. Zákon několikrát neprošel, poslanci přijali až velice kompromisní verzi, kterou jim Unie vytýká. Lidé si mohou stěžovat u Komise s velkou šancí na úspěch.
Co přesně zákonodárcům na novele vadilo? Zafungovalo velké lobby rybářů, lesníků. Báli se, že jejich vlastnická práva budou příliš omezovaná. Ale tak to je. Nemůžu se tvářit jako neoliberál a zároveň být pro ochranu přírody. Ta nemůže fungovat bez striktní regulace. Technologie jdou rychle dopředu a stát musí být přísnější.
Teď máte ale už léta vlastní kancelář v Táboře. Osobně moc místních kauz nedělám. Specializuji se na ekologické právo. I díky tomu mám pak volné ruce a odstup, který mi umožňuje věnovat se místním věcem a počítat s tím, že to je spíš zadarmo. A můžu si dovolit být nepříjemný.
Hodně lidem lezete na nervy. Osobně si myslím, že vaše chování kolem říjnových voleb, kdy jste byl ve vyjednávacím týmu hnutí Jinak!, nebylo vždy vhodné. Asi umím být dost konfliktní a některým lidem nepříjemný. Ale když se naštvou tak, že je to vyprovokuje k aktivitě, jedině dobře. Teď možná nebudu citovat přesně, ale Egon Bondy to říkal nějak takto: Po Listopadu šlo vše do kytek, tak jsem musel sehrát roli levičáka, říkat, že hlavní úkol kapitalismu je lidi zlikvidovat. Musel jsem vyprovokovat lidi, a tím něčeho dosáhnout.
Vyrovnávat extrémy? Nemám velké politické ambice, jak se někdy může zdát. Nikdy nebudu miláčkem davů. Na to jsou tu jiní. Mně zas vadí jiné věci. Třeba když jeden nejmenovaný vrcholný politik města označuje poloveřejně jiného politika města za zloděje a krátce na to jej veřejně zve na svou výstavu a tváří se kamarádsky. Do toho nejdu. Když bych měl začít hrát tuhle roli, ztratil bych vnitřní integritu. Někdy platí to, co kdysi. Jak zpívali Eláni: kompromisy, to jsou krysy.
Kdo vás názorově ovlivnil, přivedl k zájmu o ekologii? Co se ráznosti a provokací týká, měl na mě v gymnaziálních dobách velký vliv husitský farář s punkovými kořeny Tomáš Novák nebo evangelický farář Zdeněk Šorm. Ohledně ekologie byl největší vliv sociologa a ekologa Jana Kellera. Za studií jsme občas sedávali v brněnské pivnici U Dvou kozlů. Tam mě zapojoval do prvních, trochu naivních akcí občanské neposlušnosti. Třeba jsme šli hromadně do McDonaldu a konzumovali zeleninu.
Co vaše právnické případy? Na čem zajímavém jste pracoval? Už jsme zmínili zpackanou novelu o ochraně přírody, tak teď něco, co se mi povedlo. Loni úspěšně skončil jedenáctiletý soudní spor, ve kterém jsem zastupoval Správu Národního parku Šumava. Lesy ČR po ní chtěly náhradu dva miliony za to, že pokácejí stromy v jedné lokalitě, ale nechají tam podle požadavků ochranářů dřevo přirozenému rozkladu.
Řešíte jen ekologii?
Kdepak. Vyhráli jsme například spor za Literární noviny a Vladimíra Justa, kdy je novinář Ivan Březina, známý spory s Milošem Zemanem, žaloval za výrok, že není vyloučené, že dělá placené PR společnosti ČEZ. Ale ekologie je má specializace, lidé, firmy, orgány státní správy to vědí a obrací se na mě. Těch kauz nejsou stovky, ale bývají poměrně velké, mají přesah a baví mě.
Hodně mluvíte i do táborských kauz. To ale nejsou přímo pracovní záležitosti?
Spíš dobrovolné, občanské. Třeba botanická zahrada. Tam jsem fungoval hlavně jako přivaděč lidí, kteří bojovali proti tomu, aby tudy vedl průtah městem. Chtěli jsme referendum, to okresní úřad zakázal. Pak ministerstvo vnitra uznalo, že může být. Stalo se prvním tohoto typu u nás. Krátce poté vznikla táborská pobočka STUŽ, Společnost pro trvale udržitelný život.
A stále funguje? Teď ji oživila kauza Jordán a debata s Transparency International. Jordánu se Jiří Loskot ze STUŽe věnoval už před lety, kdy spolupracoval s panem doktorem Borovcem, který Jordán detailně biologicky zmapoval.
A co si myslí pan Borovec o bagrování? Jako spousta odborníků, že je to nesmysl. Jenže vedení města má jiný názor. Starosta říká, že bagrovat měla jiná firma, ale my vidíme problém v tom, zda vůbec bagrovat. Proč nevyčistit přítoky, vidět, co to s Jordánem udělá? Pak se rozhodnout. Nenechat se zmanipulovat tím, že teď jsou evropské peníze a musíme je vysát. Navíc nikdo pořádně neporovnal technologie. Můžete to vysvětlit? Pokud vím, neexistuje studie, která by srovnala možnosti. Vedle chemické metody existuje metoda plovoucích sacích bagrů. Je levnější a Jordán by se nemusel vypouštět celý. Třeba není technicky možná, ale zabýval se tím někdo? Myslím si, že jordánského bahna se máme zbavit, ale klidně bych pár let počkal na modernější, levnější technologie.
Nicméně, je rozhodnuto. Ještě někdo může dát podnět Státnímu fondu pro životní prostředí nebo orgánu Evropské komise OLAF, která má v popisu práce bojovat proti podvodům a korupci. Já osobně bych to ale nedělal. Vidím strašné riziko v tom, že kdyby Tábor musel započaté práce zaplatit z vlastního, položí ho to na desítky let. Nebyly by peníze na kulturu, rozvoj. Už teď Tábor zaostává.
Proč myslíte? Jen prosté porovnání s Pískem vychází špatně. U nás jsou v průmyslové zóně sklady, v Písku investují například Francouzi. A kultura města? Písek má opravený areál hradu a sladovny z evropských peněz. Tady musí firma Dvořák zachraňovat a pak jsou z toho spory. Jenže v momentě kdy se Tábor rozhodl investovat miliardu do kanalizace, ovlivní to orientaci města. Když to zvulgarizuji, zdraží se voda a lidi, než aby šli do divadla, budou platit vyšší vodné a stočné. Podle zájmů místních vypadá i atmosféra města.
Kdo a kdy udělal chybu? Zdálo se mi, že na začátku devadesátých let nasadila reprezentace alespoň nějak rozumný směr orientace města na cestovní ruch, kulturu. Jenže pak radnici obsadila technokratická garnitura, která viděla rozvoj hlavně v nových silnicích a supermarketech. Bojím se, že Tábor brzy přestane být atraktivní pro lidi, kteří hledají i jiné hodnoty než chodit do práce, do hospody a koukat na televizi.
Kam by tedy Miloš Tuháček směřoval naše město? V městské politice jsou dvě zásadní věci, územní plán a rozpočet. Rozpočet máme zatížený na desetiletí, plánování jde špatným směrem. Je snaha jej rozmělnit, povolit zástavbu u klokotského kláštera, u Vlčího dolu, v lokalitě pod nemocnicí. A teď radní schválili, že není potřebný regulační plán. Tím se dobrovolně vzdali možnosti zasahovat třeba do toho, zda na novém městě budou ve vnitroblocích vyrůstat parkovací domy či zda na starém městě budou odporné reklamní cedule. Rozhodování bude mít v rukou jen stavební úřad.
Je téměř rok po volbách. Vaše hnutí se rozhodlo nebýt součástí koalice. S odstupem, udělali jste dobře? Ano. I dle textu koaliční smlouvy bychom navenek museli držet linii, nekritizovat rozhodnutí vedení třeba v otázkách Jordánu. Teď můžeme v zastupitelstvu říkat názory otevřeně, někdy i něco prosadit a být jazýčkem na vahách.
