Přestože mají psi podle mnoha vědeckých studií blahodárný vliv na psychiku člověka, kvůli nepořádným pejskařům dokážou jejich výkaly nejednoho Brňana z psychické pohody vyvést.
Brněnské parky dnes slouží hlavně jako psí toalety, zajít si do parku na piknik je právě kvůli hromádkám nemožné.
Čtyři tuny hovínek
„V Brně je hlášeno přes třicet tisíc psů a odhaduje se, že jejich reálný počet bude ještě o třetinu vyšší. Pokud bychom pro kalkulaci použili odhadovaný počet psů a průměrnou produkci sta gramů hovínek na jednoho psa, tak na území Brna přibude denně okolo čtyř tun tohoto odpadu,“ vypočítává profesor Břetislav Koudela z brněnského Ústavu parazitologie. Nemalou část z tohoto těžko představitelného množství hovínek pejskaři opomenou po svých mazlíčcích uklidit. Do exkrementů čtyřnohých přátel tak nestoupl jen málokdo. Pro dospělé jde spíše o nepříjemnost, dětem ale hrozí skutečné nebezpečí.
Největším problémem jsou totiž výkaly na dětských hřištích. „Děti jsou rizikovou skupinou, která je k onemocnění způsobeným například larvami škrkavky, které mohou obsahovat psí výkaly, náchylná,“ varuje Koudela.
V trávě i na chodníku
Redaktorka cestou od Obilního trhu na Českou napočítala přibližně osmnáct psích hromádek. Některé na trávníku, nezřídka i na chodníku. Odpadkové koše jsou po cestě dva. Cesta trvá přibližně sedm minut běžnou chůzí, nebyl by tak problém exkrement v sáčku k nejbližšímu koši donést.
Realita je obvykle taková, že pejskař nechá svého chlupatého miláčka vykálet a odejde. „Na otázku, proč si hovínka po svém psovi neuklidí, většina lidí neodpoví a dělá, že neslyší,“ říká pětatřicetiletý Pavel Kameník.
Naštvaný je i pejskař
Sám je pejskař, ale na rozdíl od většiny ostatních majitelů psů hromádky poctivě uklízí. „Když jdu v parku poklidit bobek po vlastním psovi, většinou v trávě šlápnu do tří cizích hovínek,“ pokračuje naštvaně Kameník.
Podle něj by si člověk, který není schopen po svém mazlíčkovi poklidit, neměl psa vůbec pořizovat. Výjimkou pak nejsou ani nadávky kolemjdoucích lidí, kteří viní ze znečišťování veřejných prostor i poctivé pejskaře.
Vrchol neomalenosti
Nepořádní majitelé menších plemen se podle Kameníka ohánějí velikostí psa, a tím pádem i výkalu. Na dotaz, proč exkrementy po svém psu neuklidí, tak často zaznívá odpověď typu: „Tak malý bobek se ztratí.“ Bohužel neztratí. Kritická bývá situace ve městech tradičně po zimě. To, co se skrývalo pod bílou pokrývkou sněhu, se začíná objevovat. Jako by pejskaři zapomněli, že sníh s příchodem vyšších teplot roztaje.
Drahý uklid
Rok co rok některé městské části v Brně proto do ulic vysílají své pracovníky, aby „nadílku“, kterou kryl sníh, poklidili. Náklady na takový úklid jsou však vysoké. Například městská část Brno-střed eviduje kolem tří tisíc psů. Poplatek za čtyřnohého přítele je v této městské části patnáct set korun. Na poplatcích se tak vybere ročně zhruba milion sedm set tisíc korun.
„Výdaje na odstraňování psích exkrementů a celkové udržování čistoty jsou daleko vyšší,“ říká starosta Brna-střed Libor Šťástka.
Poplatek na úklid?
Mnoho pejskařů si přitom myslí, že roční poplatek je úhradou za úklid. S tím však poplatek nemá podle Šťástky nic společného a jedná se jen o daň. Za hromádky je odpovědný majitel. Když Brňané toto nařízení ignorují, platí úklid městská část. Na dodržování vyhlášky dohlížejí strážníci, kteří každý měsíc rozdají stovky pokut. „Případů nezodpovědných majitelů psů je každý měsíc neuvěřitelné množství, je to kolem tří až čtyř set případů. Kromě těch, kteří nesbírají psí exkrementy, jsou v tomto počtu zahrnutí i ti, kteří například zvířeti nenasadili náhubek,“ uvedla mluvčí městských strážníků Denisa Kapitančiková.
Tisíc korun pokuty
Za neuklizení psí hromádky hrozí páníčkům pokuta až tisíc korun. Pro srovnání, v Paříži vyjde nepořádného páníčka neuklizená hromádka na dvě stě euro.
S poměrně kuriózním řešením se snažila přijít jedna z firem zabývajících se výrobou psího krmiva. Do granulí přidávali zelenou příměs, která i exkrementy zbarvovala do zelena, a na trávníku tak byla psí hovínka k přehlédnutí.
V souvislosti s množstvím zvířecích výkalů v parcích, na ulicích i v okolí dětských hřišť parazitologové upozorňují na nebezpečí přenosu psích parazitů na člověka.
„Pes i člověk jsou hostiteli střevních parazitických prvoků kokcidií. Ty se mohou přenést ze zvířete na člověka. U lidí s funkčním imunitním systémem přenos takových parazitů způsobí krátkodobé průjmy, které odezní. U lidí s oslabeným imunitním systémem však způsobují vážné problémy s náhlým úbytkem váhy,“ popisuje profesor Koudela. To se týká lidí s vážně oslabenou imunitou například v důsledku onemocnění virem HIV, ale i dětí, které imunitu nemají ještě zcela vyvinutou.
Škrkavka psí
Nejčastějším střevním psím parazitem je škrkavka psí. Podle výzkumů napadá až osmdesát procent štěňat. Zvěrolékař ji ale poměrně snadno likviduje odčervením.
„Pro člověka jsou infekční zralá vajíčka škrkavek. Onemocnění se projevuje podle druhu až v rámci několika měsíců. Nejčastějším je takzvané parazitární onemocnění s názvem larvální toxokaróza. Ta je v současnosti v České republice nejrozšířenější,“ popisuje Koudela.
Podíl psích přenašečů nicméně není jednoznačný. Největší míra lidí postižených touto infekcí je na vesnicích. Parazita totiž mohou přenášet i hospodářská zvířata, a tak se může do lidského těla dostat formou potravy.
Granule jsou lepší
Nebezpečí exkrementů podle Koudelky závisí na kvalitě krmení, které pes dostává. Pokud zvíře majitel krmí zbytky a dochází i k pozření zkažených potravin, je riziko výskytu parazitů ve střevech psů vyšší.
Navíc stolice nevhodně krmeného psa bývá řidší, a pokud se už páníček psa rozhodne takový výkal uklidit, jde to o poznání hůře a ve většině případů se nepodaří zlikvidovat jej celý.
Kromě nesporně příjemných záležitostí spojených s psími přáteli tak souvisí i ty méně příjemné. V Česku dojde k přibližně třem tisícům případů pokousání psem, problémem je štěkot a zmíněné znečištění města psími výkaly.
