Jirkov / Druhořadé kino v Jirkově láme divácké rekordy. Dva roky po sobě do něj přišlo přes jedenadvacet tisíc lidí. „Letos to vypadá, že jich bude ještě o dva tisíce víc,“ pochvaluje si jeho provozovatel Miloš Kubelka.
Městskému kinu se daří v době, kdy většina malých biografů strádá. Kubelkovi, který v něm působí už patnáctým rokem, se povedlo udělat z jediného kina ve dvacetitisícovém městě kulturní centrum, kam občas přijedou i známí režiséři a herci. Propagaci filmových představení totiž pojal po svém. Od návštěvníků si bere mailové adresy a posílá jim program kina domů. „Stejně tak i do podniků v Chomutově a Jirkově. Loni jsem obvolal všechny vesnice v okrese. A začaly k nám jezdit venkovské školky. Jsou rády, že jim přizpůsobíme promítání,“ vysvětluje Kubelka. To se pak odráží na návštěvnosti.
Lidi ale táhnou do kina i jiné věci. Kubelka je schopný před promítáním válečného filmu zalarmovat členy Klubu vojenské historie z Chomutova, kteří do Jirkova přijedou „po zuby ozbrojení“ v obrněných transportérech. Zabrzdí až u kina, kde zinscenují bitvu z druhé světové války. „Nedávno se u nás strhla i mafiánská přestřelka před filmem Mazaný Filip. To když se převlékli za gangstery třicátých let a vyskákali z limuzíny,“ směje se Kubelka.
Na jeho „bláznoviny“ si Jirkované tak zvykli, že mu je oplácejí. Třeba učitelka z místní hudebky Iva Šimková přišla na film Kozí příběh - Pověsti staré Prahy s živou kozou Sárou. Nedala si vymluvit, že zvíře do sálu nesmí. „V televizi říkali, že máme s sebou vzít i kozu. Ona chce také ten film vidět,“ nedala se odbýt Šimková. Kubelkovi tím vznikl účetní problém. „Z každého lístku odvádím za člověka korunu do fondu kinematografie a půl procenta z tržby autorskému svazu. To se ale týká diváka, ne kozy,“ naskočil Kubelka na vtip.
Provozovatel jediného kina v Jirkově Miloš Kubelka je příkladem toho, že když se chce, tak to jde. Malé městské kino, o které se patnáct let stará, sklízí úspěchy, o nichž se nesní ani velkým biografům.
Povedlo se mu do něj přilákat na autogramiády a besedy známé režiséry i herce. Třeba Marii Třeštíkovou, Břetislava Rychlíka, Václava Marhoula, Tomáše Hanáka, Šárku Vaňkovou. „S režiséry se setkávám na různých akcích a přemlouvám je, aby k nám přijeli. Dobré by bylo, dostat se mezi premiérová kina, to je ale problém. Rozhoduje velikost kinosálu. Premiérové filmy jdou nejdřív do multiplexů a velkých krajských biografů. Tam jezdí i herecké delegace. Pak jsou druhořadá kina, jako to naše, která pro ně nejsou tak přínosná. Proto se mi to daří velmi špatně,“ říká Kubelka.
Vzápětí ale dodává, že už se předběžně dohodl s herečkou Evou Holubovou, aby do Jirkova přijela uvést nějaký film nebo moderovat charitativní akci.
Rozšířené pódium využívají i hudební skupiny a ochotníci.
Kino stojí ročně milion
Kino je vybavené digitální světelnou technikou. „Umíme i jiné věci, světla a zvuk jsou mým koníčkem. Účinkujícím nabídnu, že si rozdělíme vybrané vstupné na polovic. Je to pro ně výhodnější, než platit několikatisícový pronájem v jiných kulturních zařízeních,“ vysvětluje Kubelka.
Provoz kina stojí přes milion korun ročně. Radnice platí zhruba třetinu. Na zbytek musí Kubelka vydělat reklamou, prodejem v kiosku, vstupným a pronájmy sálu. Přestože jirkovské kino nevypadá zvenku nijak extra, jeho výbava je na špičkové úrovni.
Křesla pro milence
„Každý rok navrhuji, co by se mělo změnit, předělat, opravit. Drobnosti platím z provozních příjmů. Město hradí větší věci,“ podotkl Kubelka. Kino má úspornější kotelnu, lepší osvětlení a kvalitní Dolby zvuk. „Teď jsme vyměnili sedačky, lina i koberce, máme šest dvojkřesel bez středové opěrky. Pro páry, které se k sobě chtějí při filmu tisknout,“ poznamenal s úsměvem Kubelka. Do kina se vejde 222 diváků.
V sousedním Chomutově, který se za socialismu pyšnil několika biografy, zůstalo jediné kino. Promítá už jen Oko na Lipské. Kino Praha zavřela městská Správa kulturních zařízení loni v únoru kvůli nízké návštěvnosti i nevyjasněným vlastnickým vztahům. Budova totiž patřila státu, proto do ní město nechtělo investovat.
Radnice, jako nový majitel, ale bude muset do bývalé Prahy „nasypat“ dost peněz. V kině je totiž dlouhodobě podmáčený strop. Oprava celého domu by přišla na dvacet milionů korun.
Potíž je v tom, že město na nákladnou opravu nemá peníze a dlouho je mít nebude. „Musíme něco udělat, aby budova nechátrala. Do konce roku vymyslíme, co s ní dál,“ uvedl mluvčí radnice Tomáš Branda.
Co se zastaralým Okem?
O kinu Oko se dá s nadsázkou říct, že je stejně staré jako technika v něm. Jeho předností je podle jednatelky Správy kulturních zařízení Věry Flaškové nejlepší akustika ze všech kin v kraji. To ostatní už takových kvalit zdaleka nedosahuje. „Zdejší Dolby stereo je dnes už zastaralé, ale pořád lepší než to, co bylo v kině Praha. Jsou tam také špatné dřevěné sedačky a parkoviště před kinem je nezabezpečené,“ dodává Flašková.
Ani kino Oko Chomutovu nepatří. Radnice požádala stát, aby mu je bezúplatně převedl, ale záležitost se vleče. Bývalé kino Praha stát nakonec městu prodal za bezmála devět milionů korun. „Koupili jsme ho proto, abychom s ním mohli nakládat, jak uznáme za vhodné. Je to historický dům ve středu města. Takhle máme jistotu, že se v něm neobjeví třeba tržnice,“ upozornil náměstek chomutovské primátorky Jan Řehák.
Řešením nové kinosály
V novém kině, které má vyrůst v kulturně společenském centru na Zadních Vinohradech do roku 2013, by město chtělo mít tu nejmodernější techniku a zvuk. I veškerý komfort.
Projekt nových kinosálů na své představení teprve čeká. „V současnosti dokončujeme studii a pak budeme hledat, kdo je postaví,“ řekla Hana Nováková, vedoucí projektová manažerka.
V kulturně společenském centru budou dva kinosály, jeden pro 220 lidí, druhý pro šedesát. Každý volný prostor má být využitý. Pro klubový život, filmová představení i konference. Oba kinosály budou v druhém patře, připravené na klasické i digitální promítání.
