O velkých filmech v Cannes

K tomu nejlepšímu v Cannes patřil film představitele rumunské nové vlny Cristiana Mungiu (vpravo) Maturita, jenž vypráví o lékaři, který má všude známé. Režiséra na snímku doprovázejí Malina Manoviciová a Rares Andrici.

K tomu nejlepšímu v Cannes patřil film představitele rumunské nové vlny Cristiana Mungiu (vpravo) Maturita, jenž vypráví o lékaři, který má všude známé. Režiséra na snímku doprovázejí Malina Manoviciová a Rares Andrici. Zdroj: reuters

Mimořádně přísná bezpečnostní opatření – to byl nepřehlédnutelný rys letošního Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Umělecky se však ubíral v tradičních stopách.

Většina soutěžních filmů na festivalu v Cannes se zaobírala lidskými hodnotami. Některé přitom balancovaly na pomezí žánrů a rezignovaly na klasickou vyprávěcí strukturu a kresbu charakterů. Patří k nim provokativní film Zůstat vertikální (Rester Vertical) v režii Francouze Alaina Guiraudieho známého z explicitně sexuálního thrilleru Cizinec od jezera. Guiraudie stylizuje film zpočátku jako sociální sondu, aby přešel k bizarnímu tónu sodomie a eutanazie.

Podobně symbolicky, i když ne tak provokativně, působil další francouzský soutěžní film Líná zátoka (Ma Loute) od mistra „vyprázdněné narace“ Bruna Dumonta. Film se odehrává v severní Francii v roce 1910, žánrově zabíhá do komedie.

K filmovým provokacím patřil také britsko-americký film Andrey Arnoldové American Honey o komuně mladých lidí putujících po Spojených státech a živících se prodejem časopisů, které nikdo nepotřebuje.

Společný jmenovatel soutěžních filmů by se dal nazvat rodinná tajemství. Vysoce pozitivním překvapením soutěže se stal německý film Toni Erdmann režisérky Maren Adeové. Odehrává se v Rumunsku, kde má mezinárodní outsourcingová společnost zajistit racionalizaci v rumunské naftařské společnosti, ale konzultantka firmy je konfrontována s absurdními kousky svého otce.

Francouzko-belgický film režisérky Nicole Garcii Z měsíční krajiny (Mal de Pierres), vracející se do čtyřicátých let a natočený v Provence, Lyonu a švýcarských Alpách, patřil také ke smetaně soutěže. Hrdinkou je psychicky labilní Gabrielle (Marion Cotillardová).

Jarmuschův film Paterson o řidiči městského autobusu jménem Paterson ve městě Paterson byl nejčistším příspěvkem soutěžního programu spolu s bravurním dramatem Julieta Pedra Almodóvara. K tomu nejlepšímu patřil i film Cristiana Mungiu Maturita (Bacalaureat) o lékaři, který má všude známé, a promyšlená moralita íránského režiséra Asghara Farhadiho Obchodní cestující (Forushande), jenž podobně bravurně nasvěcuje lidské vztahy zatížené vinou jako jeho film Rozchod Nadera a Simin.

V centru pozornosti Filmového trhu byla strategie americké filmové a televizní společnosti STX Entertainment a Amazon Studios. Jejich úspěchy při získávání prestižních titulů se však staly trnem v oku mnoha nezávislým producentům a distributorům, kteří se bojí růstu cen na trhu.

Hodně se hovořilo také o „hyperrealistickém digitálním filmu“ s vysokým stupněm rozlišení obrazu, o vizuálně revoluční VR technologii, jež má posunout hranice virtuální reality ve filmu více než 3D. Znamenala by i renovaci kin a počítačové techniky včetně softwaru, brýlí či otáčivých sedadel. „Může trvat patnáct let, než najdeme vhodný ekonomický model, jak VR do filmu prosadit,“ upozornil ale Jake Zim ze Sony Pictures Motion Picture Group.