Čtyřnásobný mistr světa ve Formuli 1 oslavil 63. narozeniny. Jeho éra je známa hlavně tvrdými souboji s dost možná největší legendou motorsportu Ayrtonem Sennou.
Prost se závoděním živil od devatenácti let. V době svých začátků se neomezoval jen na sport, ale působil také jako distributor motorů. Postupně závodil v seriálech Formula Renault ve Francii, na mezinárodní scénu vstoupil při závodech Formule 3.
V roce 1980 se poprvé posadil do auta královské okruhové kategorie Formule 1, reprezentoval tým McLaren. V britském týmu strávil ale jen jeden rok, další tři pak v monopostu Renaultu. Nevedl si vůbec špatně, po tři roky neskončil v celkovém hodnocení pod hranicí první pětky, v roce 1983 byl dokonce stříbrný. Už tady se ale ukázala jeho prostořekost a svérázná povaha. Po posledním závodě sezony zkritizoval závodní náčiní, což Renault neakceptoval a mladého nadějného jezdce nemilosrdně propustil.
Následoval návrat do McLarenu a s ním i Prostova nejúspěšnější léta. Za šest let v červenobílém speciálu s mohutnou reklamou na cigarety vyhrál šampionát třikrát. V McLarenu ovšem nebyl jedinou hvězdou, jeho týmovým kolegou byl totiž Ayrton Senna. A to nedělalo dobrotu. Nutné je však dodat, že olej do ohně přiléval i více než ctižádostivý Ayrton.
Prost i Senna nebyli příliš velkými týmovými hráči. Nehledě na týmovou příslušnost spolu tvrdě soupeřili, skoro až ve stylu kolo na kolo a plech na plech. A co víc, jezdci spolu bojovali i mimo trať. Prostovi vadilo, že Brazilec nedodržuje dohody. Sennovi zase, že Francouz spoléhá na funkcionáře a média.
V roce 1989 opustil Prost atmosféru bitvy v McLarenu a odešel do Ferrari. S novým týmovým kolegou Nigelem Mansellem také, mírně řečeno, dobře nevycházel. Ani auto se mu příliš nezamlouvalo, objektivně však nebylo dobré. Ale nebyl by to Prost, kdyby si k neúspěchu týmu také nepřisadil.
Po závodě v Japonsku se nechal slyšet, že auto se řídí jako kamion, a že ho vůbec netěší s ním jezdit. Za veřejnou kritiku týmu ho jeho zaměstnavatel už podruhé vyhodil.
Po dvou sezonách v italském týmu si dal od závodění přestávku, po které se vrátil do Williamsu. Návrat to byl slavný a ověnčený titulem. Sezona to byla zároveň jeho poslední v F1.
Po konci kariéry se pokoušel uspět s vlastním týmem Prost GP, úspěšný ale moc nebyl. Jeho jezdcům se podařilo za pět let pouze třikrát vystoupat na podium (prostřednictvím Oliviera Panise a Jarna Trulliho), přičemž plně konkurenceschopný byl paradoxně jen v první sezoně.
Osud soukromých týmů v nesmírně drahé disciplíně je obecně obtížný, i když jste obdivovaná legenda. Peníze postupně docházely, odešel i tabákový gigant Gauloises. V roce 2002 tým s jeho jménem v názvu skončil, přičemž po něm zbyly stamilionové dluhy.
Poté Alain Prost pracoval jako technický poradce různých týmů, komentátor nebo PR ambasador. Závodil však až do svých téměř šedesáti let. Několik titulů vyhrál ve francouzský závodech na ledu Andros Trophy, kde jezdil mimo jiné s mohutnou Dacií Lodgy. Na F1 fenomenální závodník nezanevřel a stále se na okruzích pohybuje.
