V mnoha developerských projektech a s tím spojených obchodních aktivitách dochází k četným rozhodovacím procesům, které mohou mít pro členy statutárních orgánů dlouhodobé následky, často (zpětně) i v případech, kdy již dávno nejsou členy statutárního orgánu. Jde typicky o členy představenstva v akciové společnosti a jednatele ve společnosti s ručením omezeným.
Může jít samozřejmě i o členy dozorčí rady. Pro zvážení dosahu potenciálních následků je nezbytné zdůraznit, že člen představenstva odpovídá za škodu celým svým majetkem (na rozdíl od zaměstnanců).
Obecná úprava povinností členů statutárních orgánů je upravena v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „ObchZ“). Podle ustanovení § 194 (5) ObchZ platí, že členové představenstva1 jsou povinni vykonávat svou působnost2 s péčí řádného hospodáře. Je-li sporné3, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Z výše uvedeného vyplývá, že sám člen představenstva musí prokázat v případě sporu, že jednal s péčí řádného hospodáře. Třetí osoby (zejména akcionáři) nemusí prokazovat, že člen představenstva nejednal s péčí řádného hospodáře.
Platí dále, že ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva (např. pokud porušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře) škodu, odpovídají4 za tuto škodu společně a nerozdílně. Podle ustanovení § 194 (6) ObchZ dále platí, že členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody. Ručení člena představenstva zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí.
#####Pojem péče řádného hospodáře
Základní povinností člena představenstva je tedy jednat s péčí řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře však není v platných právních předpisech bohužel jakkoli definována. Z tohoto důvodu je tedy nezbytné aplikovat zejména judikaturu soudů. Péče řádného hospodáře je základní míra péče (stupeň péče), kterou musí členové představenstva akciové společnosti vynaložit při výkonu všech činností, které spadají pod výkon funkce člena představenstva (tj. při plnění veškerých závazků vyplývajících pro ně ze zákona nebo interních dokumentů). Péče řádného hospodáře je zpravidla definována tak, že člen statutárního orgánu má postupovat odpovědně a svědomitě a má preferovat potřeby a zájmy společnosti. Jde o takovou péči, se kterou by řádný a svědomitý obchodník (hospodář) za pomoci svých odborných znalostí a zkušeností pečoval o svůj vlastní majetek.
Povinnost péče řádného hospodáře se týká zejména rozhodování o všech záležitostech společnosti. Každé rozhodnutí musí vycházet z nejvyšší míry uvážlivosti a z vypořádání se se všemi relevantními informacemi a možnostmi řešení, je tedy potřeba se rozhodovat se znalostí věci. Stejným způsobem by měl člen představenstva pečovat o majetek společnosti.
#####Nedostatek odborných znalostí a odpovědnost
U developerských společností je činnost těchto společností vysoce kvalifikovaná, zejména ve vztahu k znalostem týkajícím se urbanismu, územního a stavebního řízení, trendů vývoje trhu, financování developerských projektů, cenotvorby, stavebnictví, technologií atp. Vzniká otázka, zda je člen statutárního orgánu povinen disponovat všemi odbornými znalostmi ve všech těchto oblastech, a zejména pak otázka, zda pokud nedisponuje těmito znalostmi, může se vyvinit z případné odpovědnosti za škodu. Obecně platí, že žádný právní předpis povinnost být odborníkem v plném rozsahu činností neukládá, a ani pojem péče řádného hospodáře neukládá dotyčné osobě mít veškeré odborné znalosti (obecně nelze po nikom takovýto rozsah požadovat).
[file:12645:small:left]
Základní odbornou podmínkou pro výkon péče řádného hospodáře je schopnost řízení obchodní společnosti, zkušenost s organizací managementu, základní znalosti z oblasti financování, ekonomie, práva a reálného vedení společnosti. Zjednodušeně řečeno, obecné strategické a dennodenní řídící schopnosti. Je třeba si uvědomit, že statutární orgán je o stupeň výše než výkonný management (zaměstnanci), a proto pro něj platí nižší požadavek na znalost reálných odborných detailů, převažuje požadavek na znalost a schopnost globálního řízení obchodní společnosti. Jde tedy o znalost řídicích procesů.
Nelze mít na konkrétního člena statutárního orgánu, například z hlediska daní a práva, stejné nároky jako na advokáta, auditora, daňového poradce, kteří musí svou činnost vykonávat s tzv. odbornou péčí. Odborná péče je nejvyšší požadovaný stupeň odbornosti, zatímco povinnost péče řádného hospodáře je (z pohledu odbornosti) nižší požadavek. Součástí péče řádného hospodáře je schopnost posoudit a rozpoznat, pro které konkrétní činnosti a obory není příslušný člen představenstva dostatečně kvalifikován, a zajistit si výkon takové činnosti nezávislými odborníky. Nelze však automaticky předat takovou agendu jakékoli třetí osobě, člen představenstva nese odpovědnost za výběr (tj. za to, že vyvinul veškerou péči při výběru takové osoby, tedy že prověřil kvalitu a důvěryhodnost příslušné osoby a její vhodnost pro řešení konkrétní věci).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že neznalost konkrétní problematiky nevyviňuje člena představenstva z odpovědnosti. Pokud však prokáže, že jednal s péčí řádného hospodáře, tj. že např. pověřil externí odborníky (které náležitě vybral) vypracováním posudku, a pokud jednal v dobré víře v tento posudek, jednal s péčí řádného hospodáře. Pokud by však externí posudek nebyl jednoznačný, mohl by nést příslušný člen představenstva odpovědnost.
#####Odpovědnost za ztrátový obchod
Další praktickou otázkou je, zda v případě, že dojde k chybnému rozhodnutí (resp. k rozhodnutí, v jehož důsledku vznikla společnosti újma), odpovídá člen představenstva za takto způsobenou újmu (škodu) automaticky, či nikoli. Jde o případ, kdy bylo kvalifikovaně rozhodnuto podle dostupných odborných podkladů, při vynaložení odborné péče, přesto se konkrétní obchod nepodařil. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že proces rozhodování o obchodních transakcích je složitý a v developmentu často časově náročný. V rámci developerského projektu je řada neznámých veličin, které mohou mít podstatný nepříznivý vliv na rentabilitu investic do projektu. Jde např. často o nevydání příslušných veřejnoprávních povolení včas, žaloby různých ekologických sdružení, problematiku zpochybnění vlastnických titulů, problematiku geologického podloží, kontaminace, archeologických nálezů, stavebních uzávěr atp. Jde o velmi komplikovaný soubor činitelů, které často nelze ani předvídat.
[file:12646:small:right]
Obecně platí, že pokud nastane újma, není s ní automaticky spojena odpovědnost člena představenstva, pokud bude prokázáno, že člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře. Zjednodušeně řečeno, člen představenstva odpovídá za proces rozhodování, nikoli za výsledek (ztrátu). Podle hojně citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky 5 Tdo 1143/2005 ze dne 23. listopadu 2005 představenstvo akciové společnosti, stejně jako jiné obdobné orgány, při svém rozhodování musí též zohlednit řadu různých okolností. Za běžného stavu věcí tedy nelze požadovat stoprocentní správnost a bezchybnost jakéhokoli rozhodnutí. Z tohoto pohledu je tedy zapotřebí chápat i pojem péče řádného hospodáře, kdy v rámci podnikatelské činnosti v zájmu dosažení zisku je zapotřebí činit i rozhodnutí, která sebou nesou i jistou míru podnikatelského rizika.
Pokud vznikne v rámci konkrétního projektu ztráta nebo škoda, neznamená to tedy automaticky, že dotčený člen představenstva bude za tuto ztrátu nebo škodu odpovědný. Takovýto člen představenstva by byl odpovědný pouze v případě, že nejednal s péčí řádného hospodáře. Pokud však jednal s péčí řádného hospodáře a společnosti (navzdory této skutečnosti) vznikla škoda, nebude za toto odpovědný. Bude se tedy zkoumat například, zda byl proveden právní, technický a finanční audit projektu, zda bylo správně nastaveno financování, zda byly ověřeny předpoklady a odhady vývoje trhu atp.
V tomto ohledu je např. zajímavá praxe soudů ve Spojených státech amerických, které uplatňují tzv. princip „business judgment rule“ (pravidlo podnikatelského úsudku). Toto pravidlo dává možnost jednajícímu členu představenstva, aby prokazoval, že v rámci rozhodování jednal lege artis, a tedy nenese odpovědnost za případnou újmu (i kdyby ji v ekonomickém smyslu způsobil). Toto právní řešení, které se v poslední době zapracovalo také v německém akciovém zákoně, stojí na koncepci, že jedná-li (rozhoduje-li) někdo náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat. Je-li celková koncepce fungování obchodní společnosti vždy vystavěna na smlouvě s nejistým výsledkem (riziku), není možné chtít po profesionálním managementu, aby nesl všechna možná rizika svého jednání, tedy i ta, která nemohl ovlivnit (pak by totiž nikdo nechtěl o ničem rozhodnout a rozhodovací procesy ve společnosti by byly paralyzovány); důkazní břemeno však i zde nese jednající osoba. Americké soudy ve své rozhodovací praxi dospěly k závěru, že členové představenstva neporušují požadavek péče řádného hospodáře (resp. její americké obdoby), pokud v konkrétním rozhodnutí nezohledňovali svůj vlastní osobní zájem nebo zájem třetí osoby a jednali na základě objektivně dostupných informací, které si zajistili v rozsahu obvyklém (vzhledem k okolnostem) a jednali v dobré víře a v rozumném zdůvodnitelném přesvědčení, že jednají v nejlepším zájmu společnosti.
V souvislosti s výše uvedeným je nezbytné upozornit na skutečnost, že výkon funkce statutárního orgánu bude dotčen připravovaným zákonem o obchodních korporacích a družstvech, který byl připraven Ministerstvem spravedlnosti České republiky. Připravovaný zákon např. přijímá výše uvedené pravidlo podnikatelského úsudku (business judgement rule). Nově jsou řešeny podmínky vzniku smlouvy o výkonu funkce. Výkon funkce je upraven podrobněji než předchozí právní úprava. Pokud jsou výkonem funkce společnost nebo družstvo poškozeny, plnění se neposkytne, ledaže by i přesto příslušný orgán nebo všichni společníci stanovili jinak.
#####Pokyn valné hromady
Jak již bylo uvedeno výše, člen představenstva developerské společnosti je povinen při rozhodování ve všech oblastech své působnosti dávat přednost zájmům společnosti, a to před zájmy osobními včetně zájmů akcionářů. Mnozí členové představenstva (logicky) činí taková rozhodnutí, která jim doporučí hlavní akcionář. Často se mylně domnívají, že tím jsou zcela vyviněni. Omyl je pravdou. V případě příchodu nového akcionáře dochází k situaci, kdy nový akcionář požaduje odpovědnost za škodu po stávajícím nebo bývalém členu představenstva. Pouhý odkaz na to, že bývalý akcionář si určitou transakci přál, není důvodem, který vylučuje odpovědnost člena představenstva. Jde typicky o různé servisní smlouvy (smlouvy o poskytování služeb), poradenské smlouvy nebo provizní smlouvy, jejichž výše je neúměrná poskytnutému plnění. Často obdobné smlouvy kamuflují skutečný důvod platby. Přesto došlo k uzavření těchto smluv, neboť existoval jiný důvod. Často jde rovněž o smlouvy v oblasti PR a předražené nákupy pozemků.
Členové představenstva jsou při řádném výkonu své funkce povinni se řídit zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou. Představenstvo a jednatelé se při výkonu svých funkcí řídí jen zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, které nejsou v rozporu se zákonem nebo zakladatelskými dokumenty. Nikdo není oprávněn dávat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti. Pojem obchodního vedení není v rámci obchodního zákoníku ani jiným právním předpisem přesněji definován. Podle převládajícího výkladu se za obchodní vedení považuje rozhodování o denních provozních záležitostech obchodní společnosti. Nejde o jednání jménem společnosti navenek. Obchodní vedení tedy zahrnuje rozhodování o tom, s kým bude uzavřena smlouva, za jakých podmínek, jaká bude cena, marže, splatnost atp.
Pokud by se člen představenstva odvolával na doporučení nebo rozhodnutí valné hromady, ve kterém je udělen pokyn k uzavření konkrétní smlouvy, může být takovýto pokyn považován za pokyn obchodního vedení, a tedy za pokyn protiprávní, resp. neplatný. Odpovědnost by posléze postihovala člena představenstva, neboť uposlechl pokyn, který uposlechnout neměl. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti lze tedy souhrnně konstatovat, že členové představenstva by měli vždy mít při rozhodování konkrétní podklady, které prokazují, že vyvinuli péči řádného hospodáře. Tím snižují svoji potenciální odpovědnost za škodu.
