Ve stárnutí organismu hrají klíčovou roli telomery. Jsou to koncové části chromozomů, které se při buněčném dělení zkracují. Protože si buňka neumí telomery sama obnovit, může se dělit jen do té doby, dokud má tyto opakující se sekvence v zásobě. Jakmile ji dojdou, nedokáže se dále replikovat a to je počátek jejího konce.
Pro vědce, kteří se zajímají, jak oddálit proces stárnutí, jsou tedy telomery už dlouhou dobu v centru pozornosti. Kdybychom zařídili, aby se telomery obnovovaly nebo alespoň nezkracovaly, mohli bychom si možná prodloužit život. Genetik Richard Cawthon věří, že bychom si takto mohli přidat k životu 10 až 30 let.
Některé pokusy s laboratorními zvířaty naznačují, že to skutečně může být cesta k úspěchu. Ale až do dnešního dne takové experimenty probíhaly pomoci zásahu do genů embrya. Španělští vědci z Národního centra pro výzkum rakoviny (CNIO) v roce 2007 tímto způsobem dokázali prodloužit život u myší. Takový přístup je ale u lidí těžko aplikovatelný.
Genová terapie i pro dospělé
Nyní ale vědci ze stejné instituce přišli s novou studií, ve které ukázali, že s použitím genové terapie lze prodloužit život i u dospělých myší. Ty, které byly léčeny ve věku jednoho roku (což už je v podstatě dospělá myš), žily v průměru o 24 % déle a dvouleté myši zhruba o 13 % déle. Takto léčené laboratorní myši byly navíc evidentně zdravější – nemoci spojené s věkem jako osteoporóza se u nich objevily v pozdějším věku. Lépe si tyto myši vedly i v dalších indikátorech stárnutí, jako je neuromuskulární koordinace.
Zvířata byla léčena pomocí viru, jemuž byly do DNA vloženy geny telomerázy – enzymu, který je schopný telomery obnovit. Podle autorů studie to dokazuje, že je možné vyvinout terapii proti stárnutí založenou na telomerech, aniž by to zvýšilo riziko rakoviny.
„Stárnutí v současné době není považované za nemoc. Vědci ho ale čím dál více vidí jako původce neduhů, jako je inzulínová rezistence nebo kardiovaskulární nemoci, jejichž výskyt roste s věkem. Když vyléčíme stárnutí buněk, zabráníme těmto nemocem,“ říká Maria A. Blasco, jedna ze spoluautorek studie.
Úsvit „antiaging“ medicíny
V posledních letech se medicína „antiaging“ stává stále více seriozní záležitostí a předmětem vážného výzkumu. Ti největší optimisté, jako třeba Aubrey de Grey, autor knih a spoluzakladatel nadace věnující se výzkumu stárnutí, dokonce tvrdí, že se jednou budeme moct dožít i tisíce let:
„Říkám tomu úniková rychlost dlouhověkosti – stav, kdy budeme mít dostatečně komplexní soubor terapií, které nám umožní odsouvat nemoci stáří rychleji, než plyne čas. Tímto způsobem si koupíme dost času vyvíjet další terapie souběžně s tím, jak čas běží.“
Podle de Greye by se tak mohlo stát během 25 let, ačkoli ani on by za to nedal ruku do ohně. Může se totiž stát, že se vyskytne problém, o kterém zatím nevíme a se kterým si nebudeme vědět rady. Stárnutí zahrnuje celou řadu procesů, kterým zatím příliš nerozumíme.
Kontroverzní futurista Ray Kurzweil je jeden z mála, který nepochybuje o tom, že nás čeká věk nesmrtelnosti. Dokládá to i název jeho knihy „Žijte tak dlouho, abyste mohli žít navždy.“ K lepšímu zdraví si v současnosti pomáhá užíváním sto padesáti tablet nejrůznějších vitamínových preparátů, o jejichž účinnosti lze ale pochybovat. Kuzweilovi je navíc už 64 let, takže jeho představa, že se osobně dožije léku proti stárnutí, bude asi značně přehnaná.
