Od paty k hlavě je malý – od hlavy k nebi, řekl bych, největší z velkých. Kdo by o tom snad mohl pochybovat?“ Verše jedné z balad opěvujících drogového krále Joaquína Guzmána, známého pod přezdívkou Prcek (El Chapo). Podobných oslavných narcocorridos vzniklo v jeho rodišti, zapadlém venkovském městečku Badiraguato na západě Mexika, bezpočet.
Je z nich cítit obdiv i strach z muže, který se vypracoval ze syna nevzdělaného farmáře na nejhledanějšího mafiána světa. Muže, jenž měl pod palcem nekonečný proud kokainu, heroinu a dalších drog do Spojených států amerických, Evropy i Asie. Zločince s pověstí nepolapitelné ikony srovnávané s Robinem Hoodem a kolumbijským narkobaronem Pablem Escobarem.
Mnoho Mexičanů to únorové ráno, kdy média přišla se zprávami o jeho zatčení, napadlo jediné: to nemůže být on! Televize přenášely záběry drobného zavalitého chlapíka s knírkem připomínajícího postavičku z legendární hry Super Mario. Spoutaný a s hlavou skloněnou pod pevným sevřením ruky vojáka mexické námořní pěchoty pomalu mířil k vrtulníku a do vězení. Mexický prezident Enrique Pena Nieto krátce nato na Twitteru zahlásil: „Potvrzuji zatčení Joaquína Guzmána Loery v Mazatlánu.“ A zpráva obletěla svět.
Bez jediného výstřelu
Nad plážemi Mazatlánu pomalu stoupalo ranní slunce. Turistický resort na tichomořském pobřeží Mexika se probouzel do dalšího ospalého dne. Šestapadesátiletý Joaquín Guzmán právě vařil snídani pro svoji čtyřiadvacetiletou manželku a bývalou královnu krásy Emmu Coronelovou. Když komando mariňáků vpadlo do spoře zařízeného bytu ve čtvrtém patře bytového komplexu Miramar, pokusil se Guzmán rychle vklouznout do tunelu ukrytého pod vanou v koupelně. Z jeho kalašnikova nepadl ani výstřel.
V bytě s nimi byly jejich dvě malé dcery a jeden člen ochranky. Ani on nestřílel. Tímto incidentem skončilo rok trvající vyšetřování provázené úzkou spoluprací amerických agentů s těmi mexickými. Taková je oficiální verze událostí z letošního dvaadvacátého února poskládaná z vyjádření mexických úřadů. Okolnosti dopadení pouhých sto šedesát osm centimetrů vysokého muže (odtud přezdívka Prcek), za jehož hlavu Spojené státy americké nabízely odměnu pět milionů dolarů (zhruba 100 milionů korun) a Mexiko 30 milionů pesos (45 milionů korun), ale okamžitě rozpoutaly smršť otázek.
Především o tom, proč vše proběhlo tak hladce, když se o Guzmánovi tradovalo, že jeho bezpečnost střeží na tři stovky mužů, a hlavně, proč se nebránil. „Nevzmohl se na žádný odpor,“ vysvětloval listu The Washington Post bývalý důstojník americké Agentury pro potírání narkotik Mike Vigil. „Byl vyčerpaný ze stresu z toho, jak dlouho po něm šli.“ Jen pár dní před zatčením Guzmán těsně unikl tunelem (opět maskovaným pod vanou) před speciálním komandem z jedné ze svých skrýší v Culiacánu. Díky odposlechům, sledování jeho satelitního telefonu, informacím informátorů a svědectví pozatýkaných členů Prckova kartelu Sinaloa se ho pak prý podařilo vypátrat v Mazatlánu. „Nikdy jsme nečekali, že ho dostaneme živého,“ komentoval zadržení jeden z nejmenovaných členů mexických bezpečnostních složek.
Mnoho lidí, především v Guzmánově domovském státě Sinaloa, ale odmítá uvěřit oficiálnímu výkladu úspěšného dopadení hlavy kartelu, který dodával drogy do čtyřiapadesáti zemí světa. „Bylo to zkrátka až příliš snadné,“ pochybovala před reportérem The New York Times v Mazatlánu místní Mexičanka. „Žádná přestřelka, žádný závěrečný protiúder?“
Užitečná symbióza
Posledních třináct let Guzmánova života obestírají legendy a více či méně uvěřitelné historky podtrhované zmiňovanými narcocorridos. Experty je kartel ze Sinaloy označován za „nejsofistikovanější podnik s drogami na světě“, jehož vysoce postavení členové se v Mexiku dlouhé roky těšili téměř beztrestnosti. Samotný Prcek se zdál být nedotknutelný díky nekompromisní politice zastrašování, vražd a propracovanému systému úplatků na všech úrovních. Z vězení za svůj život uprchl už dvakrát. Naposledy se mu to podařilo v roce 2001 (odsouzený byl na dvacet let za vraždu a obchod s drogami), když se ukryl v autě odvážejícím špinavé prádlo. Tolik jedna verze útěku. Druhá, kterou zmiňuje investigativní novinářka Anabel Hernándezová, mluví o tom, že z žaláře odešel v policejní uniformě v doprovodu policistů, a to den poté, co do věznice dorazili ministři a úředníci, kteří měli vyšetřovat Guzmánův útěk. Hernándezová odkazuje na záznamy z videokamer a oficiální dokumenty.
Ať to bylo jakkoli, Prcek roky strávené za mřížemi nepromarnil. Pobyt v base si s pomocí mnohamilionových úplatků proměnil ve vcelku příjemných osm let, během nichž dál pohodlně řídil svůj kartel. A ten rostl. Po útěku pak zažíval nebývalý rozkvět. Cestu k němu prošlapával už počátkem devadesátých let, kdy začal jednoho po druhém likvidovat šéfy konkurenčních drogových skupin.
Tendence mexických úřadů uzavřít to, co bývalo v Itálii nazýváno Pax Mafiosa – příměří mezi státem a mafií, vyvrcholila s koncem funkčního období prezidenta Calderóna a s příchodem jeho levicového nástupce Enriqua Peni Nieta. „Vláda stále víc upřednostňovala Guzmánův kartel s tím, jak násilí rostlo a hrozilo roztrhnout Mexiko vedví,“ tvrdí Ed Vulliamy, autor knihy Amexica: War Along the Borderline (Amexica: Válka podél hranice) o boji Spojených států a Mexika proti obchodu s drogami. „Guzmánova genialita a klíč k úspěchu tkvěl v tom, že nikdy nevyhlásil válku státu, jako to udělali Zetas, ale (jeho kartel) se státem koexistoval ve vzájemném propletenci,“ vysvětluje Vulliamy.
Jeho teorii jen doplňují okolnosti Guzmánova „zázračného“ úniku z kriminálu v roce 2001. Tehdy se totiž schylovalo k americko-mexické dohodě o jeho vydání do USA, tlak Washingtonu byl obrovský a Prcek by pravděpodobně skončil v americkém vězení, z něhož by nejspíš nevyšel.
Nepřítel č. 1
„Co byl Al Capone pro pivo a whisky v době prohibice, je Guzmán pro narkotika… Z těchto dvou je Guzmán ale mnohem větší hrozba. Je mocnější a má mnohem víc peněz,“ prohlásil loni v únoru člen chicagské Komise pro potírání zločinu Art Bilek. Americké Chicago tehdy vzkřísilo své někdejší označení „Veřejný nepřítel č. 1“, a stal se jím právě Joaquín Guzmán. Tuto nálepku chicagská komise vystavila pouze jednou – v roce 1930 Al Caponovi. Jenže zatímco byl Capone hlavou chicagské mafie, Guzmán se do tohoto města nejspíš nikdy nepodíval. Označení si vysloužil za to, „jakou zkázu způsobil jeho obchod s narkotiky třetímu největšímu americkému městu“. Pro kartel Sinaloa není Chicago jen klíčovou cílovou destinací ve Spojených státech, ale díky své poloze slouží jako centrum distribuce drog do celých USA a Kanady. „Kdyby se ti dva měli utkat, Prcek by toho chlapíka (Al Caponeho) sežral zaživa,“ řekl agentuře AP šéf chicagské pobočky protidrogového úřadu DEA Jack Riley.
Navíc by z něj svůj kartel řídil jen těžko, takže útěk byl logickým řešením. Současné spekulace o Guzmánově zatčení se stáčejí podobným směrem. Protivníci s Zetas v čele po něm šli mnohem ostřeji než mexičtí vyšetřovatelé a Prcek možná ve svých úvahách dospěl k přesvědčení, že větší bezpečí na něj čeká ve vězení, než když se bude skrývat, jako to dělal posledních třináct let. Pokud bude navíc vypovídat proti konkurenci, přinese to užitek i mexické vládě.
Skvěle fungující firma
Spojené státy, kam podle odhadů kartel Sinaloa dostal svého času každý měsíc dvě tuny kokainu, by chtěly Guzmána soudit samy (obviněn je z řady zločinů v New Yorku, Chicagu, San Diegu a Arizoně). Mexiko už ale oznámilo, že jeho vydání nepřipadá v úvahu, dokud si Guzmán neodkroutí trest ve své vlasti. „I kdyby byl odsouzen k vězení v Mexiku, nakonec nad tou věznicí převezme kontrolu,“ popsal deníku The Guardian očekávání Američanů jeden z vysoce postavených představitelů protidrogové agentury DEA. „Bude mít notebook, vězení si přemění na hotel a kartel odtamtud povede dál. Není to nic, co by musel budovat od základů – už to jednou udělal.“ Je to jen jeden z možných scénářů. Další počítají s tím, že kartel Sinaloa poslední roky vedl Prcek tak dobře, že nebude problém, aby si našel jiného vůdce. Tedy pokud nesklouzne do vnitřního bratrovražedného boje o moc anebo oslabení nevyužije konkurence, která zaútočí. Zatím tomu nic nenasvědčuje.
Guzmánovi se totiž za poslední tři desetiletí podařilo něco, co nedokázal žádný mafián před ním. Přestože se velkou část z mnoha let strávených na útěku ukrýval v horách Sinaloy, Duranga nebo Chihuahuy, vyhlášených produkcí kokainu, heroinu a marihuany, vytvořil ze svého kartelu stabilní zločineckou nadnárodní organizaci. Její chapadla nesahají jen do Spojených států a Kanady. V Evropě spolupracuje s italskou ’Ndranghetou nebo budapešťskými pouličními gangy. Žádný trh na světě pro něj nebyl dost malý nebo příliš uzavřený, aby na něj nechtěl proniknout. V Asii Prckovi agenti vytvořili alianci s distributory drog na Filipínách, po celé Číně se prodává metamfetamin dodávaný obchodníky ze Sinaloy. Hongkongské úřady nedávno obvinily kartel z toho, že s místními gangy vyměňuje kokain za chemikálie používané právě k výrobě metamfetaminu. Podařilo se mu otevřít i vlastní pašerácké trasy do Austrálie.
Mezi nejmocnějšími
Po svém posledním útěku z vězení si Prcek vydobyl v Mexiku status téměř bájné postavy. Že se mu skutečně dařilo, potvrzoval v posledních letech i americký magazín Forbes. V roce 2009 poprvé přistál na jeho seznamu světových miliardářů s odhadovaným jměním jedné miliardy dolarů. Podobné „cti“ se dostalo v roce 1987 kolumbijskému kokainovému králi Pablu Escobarovi. Joaquín Guzmán se na žebříčku udržel až do loňského roku, tehdy ho Forbes vyřadil kvůli příliš „komplikovaným možnostem vyhodnotit jeho skutečné bohatství a proto, že nebylo jasné, kde je“. Posledních pět let se nicméně stabilně držel mezi nejmocnějšími lidmi planety. Loni byl na sedmašedesátém místě z dvaasedmdesáti. Sluší se poznamenat, že na seznamu se ocitl jako jediný narkobaron.
Odborníci se vesměs shodují, že jádrem Guzmánova úspěchu byla neobyčejná inovativnost. Ilustruje ji nejen skutečnost, jak jeho kartel pašoval narkotika do Spojených států tunely vykopanými pod hranicí s Mexikem, pomocí ponorek nebo v hasicích přístrojích a konzervách s čili papričkami. Podařilo se mu také srazit cenu kokainu nabízeného v USA Kolumbijci. Guzmán byl schopný odklonit se od tradičních drog produkovaných v Jižní Americe k metamfetaminu, posílil i obchod s marihuanou a heroinem, zkrátka nebál se investovat energii a peníze do čehokoli, co mu třeba ve vzdálené budoucnosti mohlo generovat zisk.
Joaquín Guzmán si v kriminálním podsvětí vydobyl takové renomé, že některé zločinecké skupiny se dokonce samy snažily spojit svou činnost s jeho jménem a vytvořit alianci s jeho kartelem. „Sinaloe se podařilo expandovat do světa takovým způsobem, že obchod může běžet sám,“ zhodnotil pro The New York Times vyhlídky po Prckově zatčení expert na mezinárodní zločin Samuel Logan. „Celý mexický stát se může zhroutit, ale obchod s drogami bude pokračovat, pokud po nich bude poptávka,“ dodal. Kartel podle něj funguje srovnatelně jako společnost McDonald’s: „I kdyby byl šéf potravinového řetězce dnes zatčen, stejně si budete moct zítra v Tokiu koupit hamburger.“
Legenda žije dál!
V Latinské Americe, a především v domovském státě Sinaloa, žije Guzmánova legenda dál. Stále se vyprávějí historky o tom, jak se šel před lety v Culiacánu najíst do restaurace a jeho bodyguardi všem hostům zabavili mobilní telefony. Nezbytné opatření mělo zaručit, aby si v klidu vychutnal oblíbený steak bez obav, že do restaurace během jídla vpadne policie. Při odchodu všechny telefony vrátil a každému zaplatil útratu. Síla Guzmánova mýtu přetrvává dál.
Koncem února v metropoli státu Sinaloa dokonce demonstrovalo několik tisíc lidí za Prckovo propuštění z vězení a protest musela ukončit až policie. „Lidé považují El Chapo Guzmána za zločince se sociálním cítěním, někoho, jako byl Robin Hood. Do měst přinášel pořádek, zajišťoval, aby fungovala, zařídil, aby hřbitovy měly v noci osvětlení,“ vysvětloval před časem novinářům jeden z profesorů univerzity v Sinaloe. Pokud se někdy Prcek dostane před justici ve Spojených státech amerických, bude rád, když se vyhne popravě a skončí na zbytek života ve vězení bez možnosti požádat o podmínečné propuštění. Jeho „filantropické“ smýšlení tu bude všem lhostejné…
Článek vyšel v časopisu Formen
