Před 100 lety skončil sen o nepotopitelnosti Titaniku

Titanic se potápí

Titanic se potápí Zdroj: profimedia.cz

Necelé tři hodiny stačily v noci na 15. dubna 1912 k tomu, aby definitivně skončil sen o dokonalosti chlouby britského loďstva - parníku Titanic. Zatímco na svou první plavbu ze Southamptonu do New Yorku vyplouval jako symbol lidského umu a pokroku, po srážce s ledovcem jižně od kanadského New Foundlandu se o čtyři dny později změnil v obrovské pohřebiště. Ve vlnách Atlantského oceánu zmizelo spolu s ním více než 1500 lidí.

Bezmála 270 metrů dlouhý Titanic měl být spolu se sesterskými loděmi Britannic a Olympic odpovědí rejdařské společnosti White Star Lines na elegantní a rychlé transatlantické parníky konkurence. Prestižní zakázka na stavbu obřího plavidla byla svěřena belfastské loděnici Harland & Wolff, jejíž dělníci se do díla pustili v březnu 1909.

Potřeba získat v krátkém čase velké množství součástek mohla podle některých odborníků přispět k rychlému průběhu katastrofy. Analýza vzorků z vraku lodi ukázala, že část nýtů obsahovala vysoký podíl nečistot, a byla tudíž méně pevná. Rovněž ocelové pláty trupu mohly kvůli svému chemickému složení v ledové vodě severního Atlantiku zkřehnout a být náchylné k praskání.

Titanic byl na vodu spuštěn 31. května 1911. Dalších deset měsíců ale zabraly dokončovací práce, jež zahrnovaly i instalaci luxusního interiéru kajut první třídy a salonů.

Na svou první plavbu se impozantní loď vydala pod velením kapitána Edwarda Smithe v pravé poledne 10. dubna 1912. Moc nechybělo, a cesta by skončila nehodou už na samotném počátku. Po odražení od southhamptonského mola se totiž Titaniku připletla do cesty jiná loď, která se utrhla ze svého kotviště. Kolizi se nicméně podařilo odvrátit, a Titanic mohl vyplout do francouzského Cherbourgu a irského Cobhu pro další pasažéry. Pak už loď s více než 2200 osobami na palubě zamířila do New Yorku.

Čtvrtý den plavby obdržela posádka několik varování před výskytem ledovců. Touha překonat rychlostní rekord ale byla silnější než opatrnost. Do půlnoci ze 14. na 15. dubna zbývalo posledních 20 minut, když se přímo před přídí objevil ledovec. Aby zabránil střetu s horou ledu čnící z mořské hladiny, nechal službu konající první důstojník změnit kurz prudce vlevo.

Setrvačností hnaný Titanic se i přes maximální vychýlení kormidla „otřel“ pravobokem o kru. Náraz byl sice sotva znatelný, ale pod čarou ponoru povolily nýtované spoje, a dovnitř se začala valit voda. K vytvoření 91 metrů dlouhé trhliny možná přispěl požár, jenž vypukl v jednom z podpalubních skladišť uhlí nedlouho před vyplutím. Několikadenní působení vysokých teplot mohlo oslabit pevnost trupu v místě nárazu.

TitanicTitanic | profimedia.cz

V důsledku srážky s ledovcem bylo zatopeno šest ze 16 oddílů, na něž byla loď rozdělena. Příď lodi se nebezpečně naklonila pod hladinu, a protože vodotěsné příčky nesahaly až k vrchní palubě, mohla se voda přes jejich horní okraj přelévat do sekcí, které ještě nebyly zaplavené.

Za dvě hodiny a 40 minut se nad Titanikem zavřela hladina, přičemž ledové moře jižně od New Foundlandu se stalo hrobem pro více než 1500 osob. Katastrofu přežilo 711 trosečníků, které vzala na palubu loď Carpathia, jejíž posádka zachytila nouzový signál. Vysoký počet obětí nehody byl dán malým počtem záchranných člunů, i skutečností, že jejich kapacita nebyla plně využita. Řada pasažérů totiž váhala s opuštěním „nepotopitelné“ lodi tak dlouho, že několik člunů odrazilo poloprázdných.

Už krátce po potopení Titaniku se objevila myšlenka vyzvednout jeho vrak z hlubin. Loď ležící skoro čtyři kilometry pod hladinou, se ale podařilo objevit teprve v roce 1985. Záběry z podmořského robotu ukázaly, že vrak dosedl na dno rozlomený na dvě části a jeho okolí bylo poseto řadou úlomků a nejrůznějších předmětů. Část z nich byla vyzdvižena na hladinu a dodnes slouží jako hmatatelná připomínka příběhu o pýše a pádu zřejmě nejslavnější lodi světa.