Před dvaceti lety by se v jihočeské kotlině sotva našlo pár lidí, kteří by chtěli mít obrovskou stavbu jaderné elektrárny za plotem. Dnes je z malé obce s názvem Temelín, která má necelých devět set obyvatel, bezkonkurenčně nejbohatší obec ve srovnání se stejně velkými vesnicemi.
Sedmička se vydala hledat rozdíly mezi Temelínem a Vlkovem na Českobudějovicku. Ten stojí na opačné straně. Jeho loňský rozpočet, který o pár stovek přesahoval částku 240 tisíc korun, ho pasuje na obec s nejnižším rozpočtem v celém kraji.
O kontrastu, který hned na první pohled trkne každého, kdo do obou obcí přijede, je zbytečné mluvit. Na jedné straně stojí novotou zářící sportovní hřiště, chodníky a udržovaná náves, na straně druhé pak prázdné prostranství bez lamp.
„U nás se prakticky nic nedělá, za ty peníze také těžko. Naše jediná obecní akce je ta, že ke konci roku přispíváme důchodcům na Vánoce tisícovkou. Už jsou na to zvyklí a vždycky na dárek čekají,“ povídá manželka starosty Vlkova Vondrášková.
Muži práci zastanou
Pokud chtějí zastupitelé něco opravit či vylepšit, spíš než specializované firmy si pozvou místní chlapy, kteří vezmou lopaty do ruky. „Například minule kanál. Zadali jsme požadavky firmě, a ta nám chtěla práci udělat za více než šedesát tisíc. Chlapi se chopili práce a bylo to hotové za dvacet tisíc. Peníze nám tedy pokrývají jen chod obce a úřadu a jsou na našem účtu, kdyby se něco stalo. Starosta tady bere dva tisíce hrubého, takže jsou to opravdu směšné částky,“ dodává Vondrášková.
Vlkov nemá jen nejmenší rozpočet v kraji, ale také velice málo stálých obyvatel. Zhruba dvě desítky. Když je tedy někdo ve Vlkově bez práce, ukazují zde statistiky docela často nezaměstnanost sahající ke třiceti procentům.
„U nás se počítají obyvatelé těžko. Jsou zde nahlášení lidé, ale nebydlí tady. A zase naopak jsou tu lidé, kteří ale nemají ve Vlkově trvalý pobyt nahlášený,“ vysvětluje starosta Václav Vondrášek s tím, že v současné době má Vlkov pětadvacet stálých obyvatel.
Kromě několik desetiletí starých typicky jihočeských stavení nabízí Vlkov i bývalý hotel ze sedmdesátých let, u kterého jsou hřiště. Jenže místo sportovců tady na antuce řádí plevel a tráva. Hotel je na prodej.
„To je soukromníka a teď to prodává. Tehdy byla na celém hotelu obec postavená, protože za ubytování šly do obecní pokladny poplatky a podobně. Dnes už nic. Také v létě tudy například cyklisté jen projedou. Co by tady dělali? Nemáme ani hospodu. Vlkov je rekreační obec, protože tu máme alespoň klid,“ říká s úsměvem Vondrášek.
Ten si také myslí, že Vlkov je na vymření. „Bydlí tady samí starší lidé, mladí se stěhují do měst. Ale zase na druhou stranu se k nám vracejí na důchod,“ podotýká první muž vesničky.
Protože jsou Vlkovští v dosahovém pásmu jaderné elektrárny, dostali od ní stotisícový dar pro svou potřebu. „Udělali jsme už nový asfalt na cestách, máme vlastní vodu a opravili jsme střechu na obecním úřadu. Takže zase něco se udělalo. Chceme udělat na úřadu okna, vyčistili jsme koupaliště. Do budoucna máme plány. Chtěli bychom udělat veřejné osvětlení. Kanalizaci sice máme, ale vše nám to jde do jediného kanálu. Přitom u hotelu je čistička, ale nemůžeme se na ni napojit, protože by tam tekly i dešťové vody,“ uzavírá starosta a dodává, že až něco obec našetří, znovu se pokusí zažádat elektrárnu o další peněžní injekci na větší projekty.
Skok do ráje
Podobné problémy nemusí řešit Vondráškův kolega Petr Macháček. Ten je starostou obce Temelín, která má ve svém katastru stejnojmennou jadernou elektrárnu. Ještě před dvěma lety nebylo tolik poznat, že elektrárna posílá peníze do nedaleké vesnice. Výrazné zvýšení daní z nemovitostí ale lidem pod čtyřmi chladicími věžemi dost pomohlo. „Moc nesleduji, kam a jaké peníze jdou obci. Nevím, co je z čeho zaplacené. Ale začíná se obec pěkně zkrášlovat, také svoz odpadů máme zadarmo. Chalupu v Temelíně jsem zdědil po tátovi, takže volba k bydlení byla jasná. A elektrárna? Pěkné panorama z ložnice,“ říká s úsměvem jeden z obyvatel za plotem domku, který stojí u cesty vedoucí z Týna nad Vltavou.
Pozorný návštěvník v Temelíně hned pozná, odkud sem převážně tečou peníze. To ostatně prozrazuje známé oranžové logo na stěně temelínské hospůdky, které je hned pod cedulí označující místní točené pivo. Do očí také trknou novotou zářící chodníky ze zámkové dlažby, nové lavičky v parčíku u opraveného obecního úřadu. Je toho víc.
„Máme příjem z daní z nemovitostí, a to samozřejmě v souvislosti s elektrárnou. Náš rozpočet se ale ve srovnání s jednotlivými roky dost různí. Můžeme říct, že průměrně máme asi tak čtyřicet milionů korun. Pokud by tady nestála elektrárna, určitě nevybudujeme to, co je tu dnes. Byli bychom na tom stejně, jako jsou různé okolní obce,“ uvědomuje si starosta Petr Macháček a dodává, že obecní pokladně také přilepšují dotace od elektrárny, jež činí deset milionů na infrastrukturu.
Obyvatelům Temelína obecní úřad odpouští poplatky za psy či poplatky za odvoz odpadů. Děti ve škole a ve školce mají obědy zadarmo. Obec má i svůj dům s pečovatelskou službou, kadeřnictví nebo zdravotní středisko. Pro jiné podobně velké vesnice je taková představa skoro nemyslitelná.
Temelín se rozroste
„Rok od roku tu staví více lidí nové rodinné domky, líbí se jim u nás. Takže připravujeme více parcel na další domy. Lidé také očekávají dostavbu Temelína. Já osobně vnímám dostavbu bez starostí a beze strachu. Už od začátku je to tady vše připravené na čtyři bloky, okolí elektrárny i silnice. Tak proč to nerozšířit? A pokud z toho budeme mít zase finanční užitek, myslím si, že nikdo z místních obyvatel proti dostavbě nebude,“ doplňuje Macháček.
Zcela nejvyšší rozpočet z celých jižních Čech mají České Budějovice. Loni se vyhoupl na sumu dvou miliard a více než 132 milionů korun.
„To je hrozně složitá otázka, kde se nejlépe bydlí. Jasně, že ve městě máte všechno po ruce, skoro ani nemusíte vytahovat auto a podobně. Zase na vsi máte klídek, kousek do přírody a připadá mi, že lidé tam mají k sobě blíž. Líbí se mi různé obecní akce, masopusty a zábavy. Takže bych bral asi od každého trochu, což nevím, jestli by šlo zařídit,“ říká s úsměvem dvaatřicetiletý Jaroslav Škoda z jihočeské metropole.
„Ideální by byl asi byt ve městě, kde bych byl přes týden a chodil tu do práce. A pak mít chatku či chalupu někde stranou a užívat si klidu. No jo, ale to zase dost leze do peněz,“ míní Škoda.
