Praha žije. Životem tepou náměstí, ulice, parky, obchodní domy, restauraci i kavárny. Jenže odněkud se městský ruch vypařil. Z desítek menších pražských nádraží, jejichž význam uvadá. Jak to s nimi bude dál, mapovala výstava Pražská nádraží ne/využitá, která se konala od 7. do 13. března v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.
Návštěvníci mohli posoudit projekty developerů, urbanistů a studentů. „Je dobře, že se do akce kromě magistrátu zapojilo ministerstvo dopravy i České dráhy. To je důkaz, že přítomnost a budoucnost nádražních nemovitostí jsou v popředí zájmu,“ tvrdí Dan Merta, šéf Galerie Jaroslava Fragnera, která je společně s Výzkumným centrem průmyslového dědictví ČVUT a občanským sdružením „Tady není developerovo“ hlavním organizátorem projektu Pražská nádraží ne/využitá.
Velmi aktuální je například otázka proměny Masarykova nádraží. Pozdně klasicistní stavba se dvěma věžemi, postavená v letech 1844–1845 podle projektu Antonína Jünglinga, pamatuje historický okamžik, kdy do Prahy přijel první parostrojní vlak. Prostorné nástupiště zastřešené částečně dřevěným a skleněným krovem s litinovými sloupy pochází z roku 1862. Empírová architektura nádraží se z větší části dochovala v téměř původní podobě do současnosti a samotné nádraží je nejstarší nádražní stavbou v Praze a dokonce nejstarším funkčním koncovým nádražím v Evropě.
V minulosti se dokonce uvažovalo o zrušení Masarykova nádraží a o jeho další podobě se vedou dlouhé diskuze. Nedávno dělníci opravili vstupní haly a kompletní rekonstrukce čeká Masarykovo nádraží nejpozději do dvou let.
„Na Masarykově nádraží v každém případě zůstane příměstská doprava minimálně v současném rozsahu a je velmi pravděpodobné, že v některých památkově chráněných budovách bývalých výtopen vznikne expozice věnovaná historii vlakové dopravy. Vedení Prahy 1 pak varovalo proti zbrklému zneužívání prostor této památky,“ říká Merta.
Smíchov prokoukne
Obrovský a dnes už z velké části nevyžívaný prostor zaujímá i nádraží Praha-Smíchov, které zahájilo provoz v roce 1862. Tehdy to byla konečná stanice České západní dráhy z Plzně do Prahy.
Plánovanou přestavbu Smíchovského nádraží v současnosti zdržuje problém ohledně vedení dopravy v době stavebních prací. Debaty se vedou i o případném přemístění autobusového terminálu Na Knížecí.
Ve hvězdách je i otázka proměny Nákladového nádraží Žižkov, které se nedávno stalo Národní kulturní památkou a není tak možné ho například zbourat. Unikátní areál vznikl ve třicátých letech dvacátého století, pravidelný provoz tam začal v březnu 1936 a skončil v roce 2002.
Rozlehlá hlavní budova je podle památkářů mimořádně kvalitním příkladem funkcionalistické stavby technického určení. Majitel s nádražím tudíž nemůže libovolně nakládat, případně ho odstranit. Památkou se ale už nestaly přilehlé budovy vrátnic a původní oplocení. „Budoucností tohoto areálu se vedle developerů hodně zabývají i studenti, kteří na výstavě zaujali několika projekty,“ upozorňuje Merta.
Ten by byl rád, kdyby pražská nádraží co nejvíce sloužila svému původnímu účelu. Tedy vlakové dopravě. „V současné době, kdy Praha nemá peníze na rozšiřování sítě metra, by stálo za úvahu, využít stávající kolejové sítě pro zesílení nabídky. Podobně to vyřešili například v Berlíně či ve Vídni. Praha v současnosti nemá jasnou dopravní a urbanistickou koncepci, což je základní problém,“ stěžuje si Merta.
Moderní uzel
Zatímco proměny většiny drážních budov a areálů jsou tedy spíše otázkou budoucnosti, hlavní nádraží už má rekonstrukci za sebou. V opravené odbavovací hale jsou nejen moderní prodejny jízdenek a služeb spojených s cestováním, ale také mnoho obchodů a restaurací, díky kterým prostor ožil.
Opravu by si ale zasloužila i historická část nádraží, která je největší českou secesní památkou. Začali ji stavět už v roce 1869 podle návrhu renomovaných architektů Josefa Ignáce Ullmanna a jeho švagra Antonína Barvitiuse v neorenesančním stylu. Původně neslo jméno císaře Františka Josefa I. Konec devatenáctého století však přinesl rozmach železnice, nádraží už kapacitně nedostačovalo a muselo ustoupit modernizaci.
Zatím má hlavní nádraží lepší osud než jiná pražská secesní památka, budova vyšehradské stanice. Ta už padesát let chátrá, přestože je kulturní památkou. V roce 2007 ho i s přilehlými pozemky koupila společnost TIP Estate, která strhla památkově chráněné hrázděné čekárny mezi kolejemi, za což dostala stotisícovou pokutu. V nejbližší době tu má investor postavit dvě nové moderní budovy a původní budovu nádraží Vyšehrad opravit.
