Ruml podojí krávu, Svoboda houb aří, Hrušínský nezatluče ani hřebík

Táborsko láká známé osobnosti. Chalupu tady má i Slunečník z pohádky Princ a Večernice.

Přijíždějí na Táborsko relaxovat, ale přemýšlejí i o tom, že se tam usadí natrvalo. Chalupy mají v blízkosti města osobnosti jako Jan Ruml, Petr Svoboda nebo Rudolf Hrušínský.

1. Jan Ruml

„Buší mi srdce, když z Prahy přijíždím. Už v Olbramovicích jako bych byl na chalupě,“ popisuje svůj vztah ke stavení v osadě Skrýchov Jan Ruml, aktivista v oblasti lidských práv, bývalý mluvčí Charty 77 a politik.
Duší je prý Jihočech. „Moji rodiče měli chalupu u Velešína, manželčina rodina žila v Sychrově. Tady jsme s rodinou nejspokojenější, tady jsme doma,“ říká Jan Ruml.

Chalupě Rumlových nechybí zajímavá historie. „Je to prastaré stavení, jeho obyvatelé přepřahali do panských vozů koně, aby vyjeli do toho krpálu u domu. Dědeček manželky ho koupil ve dvacátých letech jako spálené stavení, předělal ho, vychoval tam děti, vnuky,“ vypráví Ruml.
On ani manželka Marie si nepotrpí na anglický trávník a vyrovnané záhonky. Dům si tak díky nim zachoval původní ráz. „Postupem času jsme samozřejmě udělali koupelnu, splachovací záchod, i když z nostalgie máme u vrat stále i ten suchý,“ popisuje Marie Rumlová. „A jak nám byl v zimě dobrý, když zamrzl ten uvnitř!“ skáče jí do řeči manžel.

Jejich snem je usídlit se v Sychrově nastálo. „Je tu všechno, co si můžeme přát,“ oceňuje Jan Ruml. Chválí také místní cyklostezky. Sám z chalupy zmizí na kolo klidně na celý den, v zimě neodolá běžkám. Manželka prý pak nadává, že na domě nic neopraví. Role mají ale dobře rozdělené. Jan seká trávu, štípe dříví, občas i vaří, manželka, která je prý řemeslně zručná, se stará v domácnosti o opravy.

„Za chalupou jsme vysadili i les, nějakých šest set stromů. Teď jsem zoral asi čtyři řádky na brambory, mák, zeleninu. A nedaleko jsme koupili mokřadlo, do budoucna z něj chceme udělat rybník,“ říká bývalý politik.

Co manželé na svém občasném bydlišti obzvlášť oceňují, jsou vztahy mezi lidmi. „Tady si všichni pomáhají, jsou na sobě závislí. Když se někdo nedostane do města, jiný mu nakoupí. Kousek od nás má paní biofarmu a lidé jí jezdí pomáhat. Já jsem jí chodil dojit krávu,“ usmívá se Ruml.

2. Petr Svoboda

„Jsem král slunce, moje náruč rozdává život i smrt,“ odpověděl Slunečník králi, když se ho v pohádce Princ a Večernice zeptal, kdo si vlastně bere jeho dceru. Tuhle větu už nikdo neodpáře herci Petru Svobodovi, pohádkovému Slunečníkovi, který byl šest let členem Národního divadla v Praze. Vždy ale přemýšlel, jak se na jih Čech, odkud pochází, vrátit.

Podařilo se mu to, když před šesti lety koupil chalupu v Nehoníně. „Jezdím sem i v týdnu, dům je obyvatelný celoročně,“ říká Svoboda. Výběr místa zdůvodňuje jednoduše. „Klikal jsem na internetu a uchvátil mě název vesnice. Říkal jsem si, tam se lidi určitě nehoní.“

Přiznává, že není chalupářem v pravém slova smyslu. S úpravou pozemku mu pomáhal místní mladík, který ale tragicky zahynul. „Teď nastala trochu krize. Alespoň sekání trávy zvládám,“ říká. Přitom se rozhlíží po kraji a chválí svůj odpolední houbařský úspěch. „Támhle rostou hřiby kováři, tam bedly a tímhle směrem praváky,“ popisuje.

Ačkoli je k sobě přísný a kritizuje svůj přístup k chalupaření, jeho pozemek je upravený a zapadá do okolí. „Přírodu mám rád v její čisté podobě. Proto nemám u domu žádné ploty. Kdo sem zabloudí, může klidně projít,“ říká herec. V Nehoníně se mu spolu s místními podařilo zařídit hospodu z bývalé hasičárny. „Takže mi tady už nic neschází,“ směje se.

Při zmínce, že dalším chalupářem, kterého Sedmička představí, je Rudolf Hrušínský, hned dodává. „To je spolužák z DAMU. Za studií jsme s ním jezdili do Plané nad Lužnicí a chodili na studentské tahy do místní hospody,“ vzpomíná.

3. Rudolf Hrušínský

Herec Rudolf Hrušínský má sice v Plané nad Lužnicí chalupu, ale první, co při rozhovoru zdůraznil, bylo, že žádným chalupářem není.

„Neumím ani přitlouct hřebíček, nejsem ten typ venkovského kutila,“ tvrdí. Do Plané jezdí rád, i když nemá teď tolik času. „Vše ale nasvědčuje tomu, že tu jednou zůstanu natrvalo,“ přiznává.

„Chalupu tam otec koupil, když jsem byl malý kluk. V té době byla Planá vesnice. Přijeli jsme vlakem, na náměstí běhaly slepice, husy, kachny. Stály tam nádherné jihočeské statky s branami a průčelími, to bylo něco úžasného. Planá voněla dovolenou, létem, houbama, rybama a hospodářskými zvířaty,“ zasní se Hrušínský, který se proslavil například rolí Muže, který nepřispěl ve filmu Knoflíkáři.

Teď už je většina statků zbouraných, místo nich stojí paneláky a městem vede frekventovaná silnice. Přejít ji je podle Hrušínského kaskadérské umění. „Planá přesto zůstává městem mého srdce. Mám tu spoustu přátel, lidi, se kterými jsme tu budovali tenisové kurty a sportovali,“ říká Hrušínský, mimo jiné nadšený rybář.

Rybaří i na chalupě. „Na Lužnici ať bere cokoli, tak to potěší. Táta nikdy neříkal, že jde na ryby, ale že si jde sednout k vodě. V tom je velká pravda. Je důležitější sedět v krásné přírodě, mít nahozené pruty, než ty ryby doopravdy chytat,“ uzavírá herec.