Spisovatelka nosila muslimské plavky

Procestovala padesát zemí světa. O pobytu v Indonésii napsala knihu.

Mnohokrát do roka si pětatřicetiletá Veronika Škvárová zabalí a vyrazí do světa. Ze všeho nejraději cestuje. „Jezdím na vlastní pěst, naposledy jsem využila cestovku v roce 1992. Všechno je na internetu, prakticky po celém světě se dostanete levně a seženete slušné a přitom kvalitní ubytování,“ říká o své vášni Veronika Škvárová.
Cestovatelka ovládá sedm jazyků a poznala už několik desítek zemí na čtyřech světadílech. Jeden z výletů se jí ale protáhl. Prožila rok na univerzitě v Jogjakartě v Indonésii. Setkání s exotickou kulturou bylo natolik intenzivní, že své zkušenosti shromáždila v knize Indonésie s podtitulem Jak ji pozná málokdo.
Světoběžkyně z Teplic se na souostroví v Indickém oceánu nezabývala jen studiem jazyka, na které získala stipendium, vypisované indonésskou vládou. Ve volném čase navštívila, vybavená pasem a fotoaparátem, Jakartu, Lombok nebo Bali.
„Jako bulé jsem to měla jednoduché,“ vysvětluje Škvárová pojmenování, kterým místní obyvatelstvo označuje bělochy. „Každý se s vámi chce fotit, hrdě vás pozvou domů. A především, cokoli slíbí. Ne že by to potom dodrželi. Hodinové zdržení není problém a nikdo se kvůli tomu nezlobí,“ usmívá se.
Ženy, které míří do Indonésie by měly podle ní zapomenout na bikiny. Zabalit by spíš měly muslimské plavky, které zahalují tělo i hlavu. „A připravte se doslova na laviny motorek. Když chce někdo přejít ulici, prostě jim skočí pod kola,“ líčí Škvárová nejsilnější dojmy z exotické země.