Kvůli zachovalé lidové architektuře horalů je místo od roku 2005 Vesnickou památkovou zónou. Ta uhranula každého návštěvníka a i nejednoho cestujícího vlakem. V některých případech natolik, že si sem naplánoval samostatnou cestu. „Vždycky koukáme z okna vagónu, když jedeme do Liberce za příbuznými. Dneska jsme se sem konečně vypravili,“ říká Alena Moosová z Děčína.
„Rozhodně nelitujeme. Věděli jsme, že tady mají orloj, ale betlémy nás překvapily. Zvlášť ten novodobý Jírův,“ dodává. Ten byl slavnostně rozsvícen, jako už tradičně, v sobotu před první adventní nedělí. Návštěvníci ho budou moci obdivovat do šestého ledna. Pravidelně svítí každý den, vždy od šestnácti hodin a do tmy se noří kolem dvaadvacáté večer. Jako jeden ze svých odkazů ho vyřezal z dřevěných desek akademický malíř Josef Jíra. Do práce s motorovou pilou se pustil v roce 1999 a než ho dokončil, uplynuly tři měsíce.
Betlém pod širým nebem zaujme nejen svou uměleckou hodnotou, ale i velikostí. Marie, Josef, tři králové, pastevci a zvířata, mezi kterými nechybí ani velbloud, měří přes dva metry. Tvůrce ho pojal jako triptych. Levá strana znázorňuje Herodesovo vraždění neviňátek, uprostřed je klasický výjev s jesličkami a vpravo dílo končí útěkem nejsvatější rodiny do Egypta. Kryštofovo údolí se může pochlubit nejen tímto originálním betlémem, ale najde se jich tady mnohem víc.
Betlémy překážely
Kdo má chuť se předvánočně naladit, může zajít do místního muzea. V jeho přízemí má své místo dalších dvaadvacet kousků. „Snažím se dodržovat dramaturgii, téměř všechny betlémy pochází od místních lidí anebo jsou s údolím nějak spjaty,“ říká Martin Chaloupka, provozovatel muzea a obnovitel místní historie. Lidé tady mohou obdivovat například osmnáctimetrový betlém, který je už ale jen torzem původního pětatřicetimetrového.
Řezbáři se neomezovali jen na statické výjevy z narození Jezulátka a někteří se je snažili zpestřit pohybem. Převážná část exponátů vznikla z místní tradice. Po ukončení těžby, převážně mědi, stříbra a železné rudy, se dali obyvatelé na zpracovávání dřeva. Vedle každodenní dřiny se odreagovávali vyřezáváním si pro radost. Každoročně z toho byly až furiantské soutěže. Všichni chtěli překvapit co nejhezčí, největší, nejoriginálnější nebo nejpohyblivější prací.
Rozložité betlémy začaly v chalupách překážet, a tak vznikla myšlenka společných výstavek. „Za to, že tady v našem muzeu jsou, vděčíme hlavně paní Gertrudě Antošové, která jako jedna z mála Němců nebyla odsunuta. Betlémy po celý svůj život chránila a po revoluci a nákladných renovacích jsou tady vystaveny v podobě, jak je vidíme,“ říká Chaloupka. „Letos jsme muzeum rozšířili o půdní prostory. Návštěvníci v nich najdou expozici, která se týká jak života místních lidí, tak i čistě vánoční tematiky. Dali jsme dohromady historické hračky, vánoční ozdoby a jiné artefakty týkající se Vánoc. Lidé si tu mohou prohlédnout i pět metrů široký model našeho údolí,“ vypočítává Chaloupka.
Orloj a Hoří, má panenko
Kryštofovo údolí nenabízí jen muzeum a betlémy. Turisté tady najdou zachovalou architekturu, která jako by vypadla z pera Karolíny Světlé. Okouzlující místo, zasvěcené patronovi všech poutníků, se v minulosti i dnes zalíbilo nejednomu umělci. Například v šedesátých letech tady točil Miloš Forman svůj film „Hoří, má panenko“. Jiné známé osobnosti, jako například Jiřina Bohdalová, Marcela Augustová, Jiří Lábus, Martin Dejdar nebo Marek Eben, se zase staly patrony postav na další velké atrakci obce, kterou je orloj.
„Letos jsme ho spolu s Jiřím Otmarem dokončili. Jsou tomu zhruba dva měsíce, kdy na něm přibyl zvěrokruh a část fáze Měsíce,“ popisuje Chaloupka.
U orloje najdou návštěvníci obchod s keramikou a s upomínkovými předměty. Vesničku podle místních navštíví ročně až šedesát tisíc lidí. Nachází tu kromě výše uvedeného také stylový kostelík a kapli. Kostel svatého Kryštofa byl postaven během jednoho roku, ale jeho výzdoba trvala o něco déle. Místní lidoví umělci vymalovávali deskové obložení stěn i kazetový strop výjevy ze života Krista.
Barokní dřevěný kostel obklopuje starý hřbitov. Odpočívají tu původní němečtí obyvatelé. „Už šest let se snažíme o jeho kultivaci s manželkou. Zatím se našemu hřbitovnímu komandu, jak si říkáme, podařilo obnovit šedesát hrobů,“ nastiňuje Chaloupka. Při denním světle je vidět ve zdejší bývalé márnici nedávno zrestaurovaných osm obrazů „tance smrti“. Je mnoho věcí, které může Kryštofovo údolí nabídnout. Kdo si sem najde cestu, určitě neprohloupí.
