Trenéry uznával, ale dal jen na tátu

Další ocenění do nabitého životopisu si může připsat hokejista Jaromír Jágr. V osmatřiceti letech jej obyvatelé Kladna ve velké anketě týdeníku Sedmička zvolili osobností současnosti. Za ním skončil písničkář Josef Fousek, bývalý primář - gynekolog Zdeněk Holub a malířka Jitka Válová. Nový seriál začíná...

Na ruku si může navléknout dva prsteny za vítězství ve Stanley Cupu. Na zimní olympiádě v japonském Naganu v roce 1998 se mu na krku zhoupla zlatá medaile. Je mistrem světa z Vídně 2005. Jen s Kladnem nevyhrál ligu. Zatím…
Slavné číslo 68, JAROMÍR JÁGR, se stal hokejovou legendou. Jeho talent se ale nerozvíjel v inkubátorech tréninkových hokejových středisek. Jako kluk poznal tvrdý život na hnidouském statku. Krmil býky, chodil na vojtěšku. „Dřív jsme neměli nic super,“ uvedl.
Trenéři mu říkali, ať si na ledě dělá, co chce. Vždy hrál se staršími kluky. V přípravce dělal kapitána, a tak musel podepisovat zápisy o utkání. Jenže jako pětiletý ještě neuměl psát… V sedmnácti naskočil do ligy. „Uznávám trenéry Sýkoru i Kaberleho, ale poslouchám jen tátu,“ říkal. To už věděl, že pojede na draft mladých hráčů do kanadského Vancouveru. „Chci vydělat velký peníze a pak se vrátit domů. Bohatý je jen ten člověk, který si své peníze přiveze do vlasti,“ filozofoval sedmnáctiletý talent.
Získal ho Pittsburgh. Byl šťastný, ale zároveň se bál. Zalekl se velkého světa, kde nebude máma, táta, kamarádi z Hnidous. Jako by tušil, že ve světě plném lidí zůstane sám…

Mario junior

„Přijel jsem do Ameriky, musel jsem se sám o sebe postarat, mluvit řečí, kterou jsem neuměl. Potom se to nějak zlomilo. Moc mi pomohl Jirka Hrdina, který k nám přišel z Calgary Flames. Připadal jsem si jako na ostrově, kde ztroskotal člověk, který mluvil stejnou řečí,“ zavzpomínal.
Stal se miláčkem Tučňáků. „Cítil jsem, že lidi za mnou stojí, trenérovi by neprošlo, kdyby mě nepostavil. To u nás doma na nás křičeli, že by nám dali lopaty a hnali nás do práce…“
Hned v první sezoně vyhrál Stanley Cup. Přijel domů a táta se na něj přísně podíval. „Sílu v nohou máš, ale ty ruce. Půjdeš na vojtěšku!“ nakázal.
Druhá sezona nezačala dobře. Onemocněl trenér Bob Johnson a všichni vytušili, že brzy odejde. Jágr dostal za údajné napadení rozhodčího Hoggartha flastr na devět utkání, přesto s ním Pittsburgh podruhé vyhrál slavný pohár. Lidé mu říkali Mario junior. A on začal říkat Mario Lemieuxovi táto.
V Pittsburghu prožil jedenáct krásných let. Cítil však, že potřebuje změnu a také láska fanoušků netrvala věčně. Stěhoval se do Washingtonu, a tam narazil. Volnost, na kterou byl zvyklý, byla pryč. Připadal si jako ve svěrací kazajce. Později proto o Washingtonu Capitals mluvil jako o Dukle Washington. „Panoval tam rovnostářský, téměř socialistický režim, všechno bylo nalajnovaný, přeorganizovaný,“ vysvětloval.

Útěk na Manhattan

Jágra Washington sešrotoval. Po třech letech trápení mu pomohl čistší vzduch a liberálnější atmosféra v megaklubu New York Rangers. Vytoužený Stanley Cup mu ale získat nepomohl. Média se o něj začínala zajímat i kvůli dívkám. Jeho životem prošly většinou missky a modelky – Iva Kubelková, Andrea Verešová, v New Yorku s ním v apartmánu na Manhattanu bydlela Inna Puhajková. „Potřebuji krásnou ženskou s duší chlapa!“ říkal Jágr.

Hokej se Švejkem

Poslední tři sezony hraje v Avantgaru Omsk. Na Sibiři si zvykl. V Rusku má více soukromí než v Americe. Lidé si ho nedovolí zastavit na ulici a pozvat na skleničku vodky, kterou jako vyhlášený Limonádový Joe nepije. Omskem prošel i autor Dobrého vojáka Švejka Jaroslav Hašek. „Vím, Švejka jsem četl,“ tvrdil. „Uplatnil by se Švejk v hokeji?“ ptal jsem se. „Člověče,“ zamyslel se, „myslím, že by se uplatnil. Je vyčuranej, dělá ze sebe vola, každej ho podcení a on zničehonic překvapí.“ Omsku zůstal věrný, i když ho nazpět do NHL lákali Edmonton Oilers.
Co bude dál? Vrátí se do Kladna? Bude prezidentem hokejového klubu? Bude hrát hokej do padesáti? Kdoví.