V centru islandského Reykjavíku funguje už pár let malé muzeum, které vystavuje sbírku několika set zvířecích, především velrybích penisů. Včetně dva metry dlouhých a 70 kilogramů těžkých pohlavních údů největších savců na zemi.
Podivná velrybí sbírka vznikla vlastně náhodou. Jejím autorem je Sigurdur Hjartarson, který léta pracoval jako učitel historie a španělštiny v přístavu Húsavík. Jeho žáci mu čas od času přinášeli penisy velryb, které jejich otcové ulovili na moři. Tak trochu z recese, možná ho chtěli jenom provokovat, ale učitel začal zvláštní exponáty sbírat. A tak se zrodila idea konzervovat je a vystavit. První sbírka byla zpřístupněna už v roce 1980, ale tehdy měla jen dvacet exponátů.
Dnešní kolekce obsahuje více než 280 penisů pocházejících od 93 druhů zvířat, nejčastěji jsou ovšem zastoupeny velryby, kterých je zde 17 druhů – od vorvaňů až po keporkaky. Samozřejmě nechybí ani pohlavní údy tuleňů, polárních medvědů, sobů, koní, prasat, krys, zajíců. A přestože jsou zde zastoupeni především savci žijící na Islandu, unikátní sbírka obsahuje také penisy slona či žirafy. A člověka.
V muzeu nejsou vystaveny jen samotné penisy, ale také předměty, které se z nich vyráběly. Penisy obrovských velryb se totiž na Islandu po staletí běžně zpracovávaly – jejich kůže se vydělávala a šily se z ní nejrůznější předměty, třeba váčky na drobné, či dokonce kravaty. A z kostí, které jsou u kytovců součástí penisu, se zhotovovaly vycházkové hole.
Nejpodivnějším exponátem jsou ovšem stínítka na lampy zhotovená z kůží zvířecích, především beraních šourků. Ty si ostatně můžete i zakoupit domů, stejně jako malé penisové kůstky drobných savců. Prý pro štěstí.
Kopačky v mnoha podobách
Naopak zcela novým projektem je další zvláštní muzeum, které vzniklo před čtyřmi lety v chorvatské metropoli Záhřebu. Jmenuje se Muzeum rozpadlých vztahů a vytvořili ho dva mladí výtvarníci Dražen Grubišić a Olinka Vištica. Původně byli životní partneři, ale když se rozešli, začali přemýšlet o tom, jaký předmět symbolizuje okamžik, kdy se vztah rozpadne. A tak požádali přátele, aby jim poslali jakási hmotná mementa vztahů (dalo by se říct, že jde vlastně o jakési fyzické „kopačky“), samozřejmě i s konkrétními příběhy. Z malé sbírky vytvořili expozici na záhřebském bienále.
Jejich úspěšná výstava obletěla svět a autorům začaly chodit další a další předměty. Sbírka se rozrůstala, a tak Dražen a Olinka brzy otevřeli v centru města vlastní muzeum, v němž je vystaveno zhruba sto z celkových osmi set předmětů, které se jim zatím podařilo shromáždit. V několika místnostech najdete spousty oblečení, plyšových medvídků, kusů nábytku či sexuálních hraček, jako jsou erotická tanga či pouta.
Jedním z nejzvláštnějších exponátů jsou falešná prsa, která koupil jakýsi muž své manželce a vyžadoval, aby si je brala při sexuálním styku. Zatímco on jen díky velkým ňadrům dosáhl vzrušení, ženě tato pomůcka úplně zničila sebevědomí a po několika měsících muže opustila. Později poslala osudová prsa do muzea.
Potetovaný pes
Jednou z nejzajímavějších „muzejních“ destinací je bezesporu Amsterodam, kde sídlí několik desítek poutavých muzeí, ať už je to muzeum bible, muzeum života na hausbótu či muzeum marihuany, které dokumentuje dlouhou tradici amsterdamských coffee shopů a volného prodeje této lehké drogy ve městě.
Nejpodivnějším muzeem je ovšem unikátní muzeum tetování, které návštěvníky zasvěcuje do tisíce let dlouhé tradice zdobení kůže. Přízemí prostorné budovy je věnováno tetování přírodních kmenů a představuje překvapivou sbírku působivých fotografií i děsivých artefaktů, kde nechybí kousky kůže, či dokonce lebky pokryté ornamenty.
Expozice v prvním patře pak popisuje moderní dějiny tetování v Evropě, přičemž velký důraz se klade na vězeňské tetování. Muzeum nabízí také celou řadu výstřelků – ať už je to „celoplošně“ tetovaný člověk, který si na svou kůži nechal vymalovat puzzle, či poněkud absurdně potetovaný pes.
A zájem návštěvníků samozřejmě přitahují i fotografie s tetováním intimních partií. Muzeum tetování otevřel před čtyřmi lety slavný nizozemský tatér Henk Schiffmacher, který se tetování věnuje již desítky let a napsal o něm také populární knihy Tetování či Tisíc kérek.
http://tattoomuseum.wordpress.com/
Na kuráž jelení krev
Unikátní muzeum v malé rakouské vesničce St. Pankraz je pravděpodobně jediné muzeum pytláctví na světě. Právě v Alpách byli sedláci vždycky zvyklí sem tam si něco ulovit a striktní zákazy lovu pro neurozené v 18. a 19. století nesli velmi těžce. Není divu, zatímco rolníci lovili jen pro svou potřebu, aby si ve špatném ročním období pomohli trochou zvěřiny či aby si zpestřili jinak nudný jídelníček, šlechta lovila především pro radost a pobavení. A třeba následník trůnu, „náš“ arcivévoda Ferdinand, jak připomíná tamní expozice, byl vášnivým lovcem a historici spočítali, že během svého života zastřelil neuvěřitelných 270 tisíc kusů zvířat. Naopak na rolníky čekal za jednu srnku těžký trest: mohli jim vydloubnout oko, uříznout prsty či je přivázat na jelena a shodit do propasti.
V zajímavém muzeu uvidíte třeba spoustu pytláckých pušek s upilovanou hlavní a další vybavení. Nejlepší jsou ale zdejší zábavné historky, třeba ta o slavné pytlačce Aschinger Nandl, která začala lovit v kopcích nad Mondsee už jako mladá dívka a své zálibě zůstala věrná až do své osmdesátky. Za pevné zdraví prý vděčila, jak mnohokrát dávala k dobru, svému oblíbenému rituálu, při němž pila čerstvou krev právě zabitých jelenů. A ještě jeden příběh stojí za zmínku: v roce 1918 zde dokonce proběhla pytlácká válka mezi pytláky a myslivci, při které zahynula řada mužů na obou stranách barikády.
Dnes se však pytlačit – jak připomíná text na závěr výstavy – rozhodně nevyplatí, neboť pokuty jdou do tisíců eur, a tak je lepší zajít si na daňčí guláš či srnčí kotletu do „pytlácké“ restaurace spojené s muzeem, kde vás oblíbená pochoutka vyjde mnohem levněji.
http://www.urlaubsregion-pyhrn-priel.at
Když žába jede na koni
Další bláznivou expozici najdete v malebném švýcarském městečku Estavayer-le-Lac. V místním historickém muzeu, které je jinak plné předmětů z běžného života 18. a 19. století, je zvláštní místnost skrývající jeden z nejbizarnějších pokladů světa. Jedná se o sbírku 108 vycpaných žab, které jsou předvedeny v nejrůznějších lidských pozicích – od holení břitvou až po polykání špaget. Tucet žab sedí jako děti v předpotopních školních lavicích, další žáby hrají karty u piva v hospodě a jiné zase představují vojáky na cvičení či návštěvníky holičství. A jedna z nich dokonce jede na koni, tedy v tomto případě pouze na vycpané veverce.
Podivuhodnou sbírku vytvořil před sto padesáti lety François Perrier, vysloužilý kapitán švýcarské gardy, který se z Vatikánu vrátil do rodného Estavayer-le-Lac, a protože neměl nic na práci, začal sbírat žáby, které preparoval a pak z nich sestavoval scény parodující lidský život.
Vymyslel si zvláštní techniku: aby nemusel porušit kůži malých obratlovců, vnitřnosti či kosti žab jim vytahoval ústy, takže mu nakonec zůstala jen kůže, kterou vyplnil pískem. Takto připravené žáby pak tvaroval do nejrůznějších poloh tak, aby znázornily nejrůznější lidské činnosti. Žabí přehlídka vznikla mezi léty 1853 až 1860, kdy pan Perrier zemřel.
http://www.museedesgrenouilles.ch
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
