V zemi kovbojů, uprostřed pšeničných a kukuřičných lánů je osada, kde vládnou české zvyky. O Vánocích sem za dětmi nechodí Santa, ale Ježíšek, hospodyně o masopustu pečou koláče, a dokonce tam vycházejí české noviny. Osadníci, kteří Frydek v Texasu v roce 1895 založili, pocházeli z Moravy a Slezska. „Místu se rozhodli dát český název. Původně to měly být Žabovice, ale nakonec si vybrali Frydek podle Frýdku-Místku,” říká jedenaosmdesátiletý Joe Novosad. Ve Frydku se narodil a mluví excelentně česky. Kromě Frydku se v okolí nacházejí další vesnice s českými názvy. Například Praha.
Čeština je všude
Frydek má sotva stovku obyvatel. Je tam benzinová pumpa, obchod velký jako běžná česká večerka, kostel a hospoda, do které se vejdou všichni Frydečané, když něco slaví. Škola tam už léta nefunguje, protože je tam málo dětí. Ty dojíždějí do sousedního města Sealy. Obyvatelé jsou vesměs farmáři
nebo jejich potomci. Kromě toho, že mluví obstojně česky, mají také česká příjmení. Žije tam například Louise Polasek, Bea Chalupa, Bea Surovcak a nebo Joe Sodolak. Dokonce jsou tam i česky pojmenované ulice. Například Zaruba Road, Pindula Road, Hosak Road, Lezak Road a Moravian Drive.
Frydečané vydávají týdeník s názvem Našinec. Jsou to jediné noviny v češtině, které v Texasu
vycházejí. Předplatné stojí dvaatřicet dolarů. „Vím, že jsou tam pravopisné chyby. Ale je to jediný způsob, jak procvičovat řeč,” lituje Novosad. Jeho čeština je češtinou předků z konce devatenáctého
století. Je to legrační mix moravského nářečí a jazyka Aloise Jiráska. Novosad si současné obraty osvojil až z učebnice češtiny pro cizince, kterou přelouskal po večerech.
Zabijačku zrušili
Když se Sedmička pokoušela spojit s Texasem, byl to právě Novosad, který se role průvodce městečkem na dálku ujal. Několikrát do redakce telefonoval. Vždy večer. Ochotně odpovídal
na všechny dotazy v češtině, a dokonce u toho vtipkoval. „Tady Jožka, zdravím kamarády
za velkou louží. Tak se rychle ptejte, protože moje žena chystá oběd. Budeme mít šuňku,”
vychrlil do telefonu při jednom z prvních telefonátů. Rozloučil se heslem „dobrou noc a
ať tě blechy štípou celou noc”. Česká slovíčka ho naučila jeho prababička, které říkal stařenka. A učila ho nejen mluvit, ale také ho vychovávala tak, jako by žili v Československu. „Dělávali například zabijačku,
jenže časem jsme s tím přestali. Všichni chtěli jíst libové maso a nikdo nechtěl ovar a tlačenku,” směje se Novosad. Z dětství si ještě vybavuje Mikuláše. „Převlékal se za něj můj strýc. Chodil i s čertem a andělem,” vzpomíná.
Mnohé české zvyky přetrvaly v Texasu dodnes. „Vánoce slavíme tak jak u vás. Někdo se na Štědrý den postí, ale já to nedokázal. Snědl jsem klobásu a kokosovohruškový štrúdl. Takže jsem zlaté prasátko neviděl,” uculuje se do telefonu Texasan. K večeři i oni mívají rybu. Kapra ale ne. „U nás se jí sumec. Někdo dělá i bramborový salát, ale já ho nerad. Já raději kobzole. Letos jsem si na zahradě na
Vánoce nakopal čerstvé,” líčí Novosad.
Umělá jeskyně
Počasí v texaském Frydku je teplejší než ve slezském Frýdku. Přesto už prý i tam v prosinci po dlouhé době trochu nasněžilo. Frydek v Texasu navštívili několikrát i lidé z Frýdku-Místku. Marie Opělová si tam udělala výlet v srpnu, když byla u syna v Houstonu. „Byli jsme středem pozornosti. Jakmile se tam ocitne rodilý mluvčí, všichni si s ním chtějí promluvit a vyzkoušet si své konverzační schopnosti v češtině,” říká Opělová. Ve Frydku se byl podívat několikrát také Zdeněk Pola z Liberce, Novosadův bratranec. Za největší turistickou zajímavost Frydku považuje takzvané grotto. „Je to památník v umělé
jeskyni se soškou Panny Marie. Na něm jsou vytesána jména mladých mužů z Frydku, kteří bojovali v druhé světové válce. Bylo jich pětašedesát a jako zázrakem se všichni z války vrátili. Každý poslední víkend v dubnu se tam koná velká jeskynní oslava,” říká Pola.
Seznámení omylem
Také Joe Novosad a jeho sestřenice Bea Chalupa se jeli na oplátku podívat do Frýdku-Místku. „Je mnohem větší, než jsem čekal. Moc se mi líbil váš mariánský kostel,” říká Novosad a dodává, že ho mile
překvapilo, jak jsou Frýdečané a Místečané přívětiví. Poprvé ho městem provedli manželé Vlastimila a Josef Knedlovi z Valašského Meziříčí, kam se americká výprava v osmdesátých letech jela podívat.
„Můj švagr ho odchytil, protože si myslel, že jsme příbuzní. Později se ukázalo, že to je jen shoda jmen předků. Vlastně jsme se seznámili omylem, ale já jsem za to ráda,” říká Knedlová.
Bea Chalupa pro změnu ocenila české pivo. „Je to úžasné. Světlé, černé, řezané. Pili jsme ho na Olešné. Moc se mi tam líbilo,” říká Frydečanka z Texasu.
