Veřejný přístup a užívání účelových komunikací

Jedním z úkolů, které developer při plánování projektu musí vyřešit, je zajistit příjezd ke stavbě. K místu budoucího staveniště však v době plánování projektu často žádná cesta nevede, v lepším případě k němu vede pouze cesta občasně užívaná vlastníky sousedních nemovitostí.

V prvním případě developerovi v zásadě nezbývá nic jiného než se dohodnout s vlastníky pozemků, přes které chce zajistit přístup na staveniště. Ve druhém případě se nabízí možnost využít cestu vedoucí do blízkosti jeho pozemku. Této možnosti však lze využít zásadně jen tehdy, pokud je cesta veřejně přístupná. Existují dva základní druhy cest. První skupina cest slouží k užívání jen určitými osobami („soukromé cesty“). Do této skupiny patří zejména cesty vzniklé na základě věcného břemene průchodu a průjezdu. Věcné břemeno musí být zapsáno v katastru nemovitostí. Užívat takovou cestu mohou zásadně pouze osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene (zpravidla vlastníci pozemku, v jehož prospěch je věcné břemeno zřízeno).

Právo průchodu a přejezdu přes pozemek (tedy užívání soukromé cesty) může být zřízeno také smlouvou o takovém užívání. Oprávněnými z tohoto práva jsou však pouze účastníci takové smlouvy. Druhou skupinou cest jsou veřejně přístupné cesty. Na rozdíl od soukromých cest může veřejně přístupné cesty užívat kdokoli. Vlastníci pozemků, přes které taková cesta vede, jsou povinni respektovat využívání této cesty veřejností. Mají zejména zakázáno umisťovat jakékoli překážky (například závory, betonové sloupky a podobně) omezující nebo znemožňující vjezd na cestu. Vlastníci cesty se zpravidla brání tomu, aby cesta měla charakter veřejně přístupné.

Pokud vlastník cesty, kterou chce developer využít jako přístup na staveniště, bude tvrdit, že cesta není veřejně přístupná (a dohoda s vlastníkem cesty o jejím užívání není možná), může se developer (jako stavebník) ve stavebním řízení dostat do situace, kdy bude muset stavební úřad přesvědčit o tom, že cesta má veřejný charakter a že ji z tohoto důvodu bude moci využít jako přístup na stavbu. Předtím, než se developer bude pokoušet přesvědčit stavební úřad o veřejném charakteru cesty, měl by zvážit své šance na úspěch. K tomu musí nezbytně znát podmínky, za kterých se cesta stane veřejně přístupnou.

#####Veřejně přístupné jsou jen tzv. pozemní komunikace

Veřejně přístupné cesty jsou jen tzv. pozemní komunikace (upravené jsou zejména v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Pokud cesta není pozemní komunikací, není veřejně přístupná. Existují čtyři druhy pozemních komunikací. Dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Rozpoznání dálnice, silnice nebo místní komunikace nečiní problémy. V případě jakýchkoli pochybností lze zařazení cesty do některé z těchto kategorií zjistit dotazem u silničního úřadu, který s odpovědí zásadně nebude mít žádný problém.

O zařazení cesty do některé z těchto kategorií totiž muselo být vydáno správní rozhodnutí (respektive místní komunikace zřízené před účinností současného zákona o pozemních komunikacích musely být zařazeny do sítě místních komunikací). Pokud takové rozhodnutí ohledně konkrétní cesty nebylo vydáno (respektive cesta nebyla zařazena do sítě místních komunikací), pak taková cesta není dálnicí, silnicí ani veřejnou komunikací. Bude tedy veřejně přístupnou, pouze pokud je účelovou komunikací.

#####Účelová komunikace vzniká bez rozhodnutí silničního úřadu

Pro vznik účelové komunikace se přitom žádné správní rozhodnutí nevyžaduje. Účelová komunikace totiž vzniká automaticky po splnění faktických znaků stanovených zákonem (a některých dalších podmínek vyžadovaných judikaturou). Zjistit, jestli konkrétní cesta je, nebo není účelovou komunikací, tedy není tak snadné jako v případě ostatních kategorií pozemních komunikací. Splnění faktických znaků účelové komunikace bude vždy záležet na konkrétních okolnostech případu. Podle zákona je účelovou komunikací „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků“.

Splnění těchto znaků zpravidla nebude obtížné objektivně posoudit. Judikatura však stanoví další podmínku, která musí být splněna, aby cesta byla účelovou komunikací. Podle názoru Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu nemůže účelová komunikace vzniknout bez souhlasu jejího vlastníka. Vznik účelové komunikace má totiž za následek podstatné omezení práv vlastníka pozemku, přes který cesta vede. K takovému omezení podle soudů nemůže dojít bez vlastníkova souhlasu. Souhlas může být udělen výslovně i konkludentně. Postačí tedy, že z jednání vlastníka je zřejmé, že s veřejným užíváním cesty souhlasí.

#####Jednou udělený souhlas nelze odvolat

Důležité je, že jednou udělený souhlas nelze později odvolat. Souhlas navíc zavazuje i všechny pozdější vlastníky cesty. Účelovou komunikaci tedy nelze zrušit jednostranným rozhodnutím vlastníka ani převodem pozemku, na kterém se cesta nachází, na třetí osobu. Účelové komunikace zanikají pouze tak, že vyjdou z užívání. Musí jít přitom o vyjití z užívání pokojně a dlouhodobě. Vlastník pozemku zásadně nemůže ovlivnit, jestli účelová komunikace zanikne a kdy se tak stane (toto je jeden ze zásadních rozdílů mezi veřejně přístupnou cestou a soukromou cestou, kterou lze zrušit relativně snadno zejména dohodou s osobou oprávněnou cestu užívat).

Podle některých rozhodnutí Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu je podmínkou vzniku účelové komunikace navíc ještě naléhavá komunikační potřeba (tedy zejména situace, kdy v daném území ne-existuje žádná jiná obslužná komunikace). Tento názor je však v současné době kritizován, protože vychází z prvorepublikové judikatury a nemá žádnou oporu v platném právu. Pro úplnost je vhodné zmínit, že cesta, která se nachází v uzavřeném prostoru nebo objektu a která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele, není veřejně přístupnou, i když jinak splňuje všechny znaky účelové komunikace.

#####Posouzení komunikace nemusí být jednoznačné

[file:9416:small:right]

Veřejný přístup na pozemní komunikaci sice může být omezen rozhodnutím silničního úřadu, pokud je to nezbytné k ochraně zájmů jejího vlastníka, pouhé rozhodnutí vlastníka však k omezení přístupu na účelovou komunikaci nestačí. Je zřejmé, že posouzení, jestli je cesta veřejně přístupná jako účelová komunikace, nemusí být zcela jednoznačné. V praxi se často stává, že vlastník cesty zpochybňuje právo veřejnosti cestu užívat. Pokud si developer sám věc posoudí a dospěje k závěru, že cesta, kterou chce použít jako přístup na staveniště, je účelovou komunikací, má dvě možnosti. Zejména může rovnou podat žádost o stavební povolení. Ve stavebním řízení bude stavební úřad sám posuzovat, jestli je cesta veřejně přístupná (tedy jestli jsou splněny znaky účelové komunikace).

Developer v tomto případě riskuje, že podle názoru stavebního úřadu o účelovou komunikaci nepůjde. Hrozí tedy zamítnutí žádosti o stavební povolení. Nápravy lze dosáhnout až v rámci odvolání proti zamítavému rozhodnutí. Výsledek odvolání je však stále nejistý. Pro developera by bylo výhodnější mít otázku přístupu na staveniště po cestě jednoznačně vyřešenou ještě před zahájením stavebního řízení. Pokud totiž bude jistě vědět, že cestu bude moci použít i bez souhlasu jejího vlastníka, nebude muset uzavírat nevýhodné dohody s vlastníkem cesty a zároveň ani nebude riskovat zamítnutí žádosti o stavební povolení z důvodu nezajištění přístupu na stavbu. Tuto možnost dává developerovi druhá varianta. Ještě před zahájením stavebního řízení (případně i v jeho průběhu) může developer požádat silniční úřad o vydání rozhodnutí, kterým silniční úřad závazně určí, jestli cesta je účelovou komunikací, nebo ne.

Případné odvolání proti tomuto rozhodnutí bude zpravidla vyřešeno podstatně rychleji, než pokud by se tato otázka řešila až v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o stavební povolení. Pozitivní rozhodnutí silničního úřadu by ve stavebním řízení bylo dostatečné pro prokázání zajištění příjezdu ke stavbě. Oproti první variantě by se tedy v tomto případě developerovi stavební řízení značně usnadnilo. Navíc by toto rozhodnutí mohlo předejít případným sporům s vlastníkem cesty. Domoci se odstranění případných překážek na cestě by totiž bylo podstatně jednodušší. Otázka charakteru cesty (která bývá v těchto sporech nejsložitější) by již byla vyřešena.