Do města Bordeaux se jezdí především kvůli francouzskému nápoji číslo jedna. Vinná réva doprovází návštěvníka už od letištní budovy. Není to ale jen víno tmavě červené barvy, díky kterému je přístavní město tak inspirativní.
Průvodkyně vinařství Château Les Carmes Haut-Brion nalévá červené víno do dokonale vyleštěných sklenic. Jiskřivější lehké červené střídá těžší tmavší se závanem tabáku. Ne, děkuji, další už ne. Je deset hodin dopoledne a ráda bych ještě dnes viděla víc než jeden sklípek. Stejně jako v celé oblasti kolem Bordeaux na jihozápadě Francie i tady se daří nejlépe odrůdám Merlot, Cabernet Franc a Cabernet Sauvignon. Chloubou Château Les Carmes Haut-Brion není jen vynikající červené – ročně vyprodukují asi 180 hektolitrů, ale i jeho sklípek. Uprostřed říčky sedí jako futuristická bitevní loď, v bocích třípatrové budovy se odráží voda, dovnitř hosty pustí dveře na fotobuňku a mezi třemi patry jezdí výtah. Uvnitř se vedle lety ověřené výroby pouštějí i do slibných experimentů: víno například zraje v hliněných amforách.
Z designové místnosti pro degustace je výhled na vinice (kolem sklípku mají pět hektarů, dalších 27 za městem) a na „starý“ svět – na vilu původní majitelky. Dámě je přes 90 let a rodinný poklad už prodala sousedovi, který dal zelenou odvážným inovacím. Vinařství na okraji Bordeaux – z centra sem jezdí tramvaj – není ve městě jediným reprezentantem odvážné architektury. Inspirativní je sportovní stadion nebo gigantická stavba Cité du Vin, jež prý vyvolala mezi místními hodně emocí. Ale o tom až později. Start dne v Château Les Carmes Haut-Brion je dobré trochu rozchodit. A zdejší nábřeží je k tomu ideální.
Na nábřeží levého břehu řeky Garonny je rušno: běžci, cyklisté a bruslaři míjejí procházkáře, obchody a kavárny lákají k zahálce. Jedno místo tady přitahuje obzvláště silně: Miroir d’Eau neboli Vodní zrcadlo. Na gigantické žulové desce se dvěma centimetry vody ti menší řádí a větší si chladí nohy. Ve vodě se odráží architektura 18. století protějšího půvabného Burzovního náměstí a zrcadlový efekt střídá ochlazující umělé zamlžení. Miroir d’Eau je společně s nábřežím na seznamu UNESCO a je jedním z důkazů úspěšného znovuzrození města s bezmála 250 tisíci obyvatel.
Ještě před dvaceti lety bylo Bordeaux v kómatu: místo vodního zrcadla bylo parkoviště, k nábřeží neexistoval přístup, památky volaly po opravě, centrum zacpávala auta, první tramvaj vyjela v roce 2003. Dnes už je spící kráska probuzena a kromě nábřeží je pod světovou ochranou také historická část s půvabnými náměstíčky a církevními památkami: slavný je třeba kostel sv. Michala se 114 metrů vysokou věží nebo 80 metrů vysoká gotická katedrála sv. Ondřeje – zastavení na poutní cestě do španělského Santiaga de Compostela. A až bude turista procházet zdejšími širokými bulváry a obdivovat neoklasické stavby, měl by si vzpomenout na to, že právě Bordeaux bylo inspirací při přestavbě Paříže v polovině 19. století.
Extravagantní budova Cité du Vin na břehu Garonny je nepřehlédnutelná. Stavba vysoká 55 metrů s fasádou ze skleněných desek a perforovaného hliníku nemá žádné pravé úhly a tvarem má evokovat sukovitý keř révy vinné. Dveře do chrámu vína otevřeli přede dvěma lety a dnes je zdejší nejnavštěvovanější památkou. Má deset pater, 20 sálů a vše si užít trvá údajně zhruba deset hodin. Obvykle tady návštěvníci vydrží 1,5 až dvě hodiny.
Pouštím se tedy do toho i já. Nasazuji si sluchátka a je to pořádná vinná jízda časem a prostorem napříč kontinenty. Ocitám se na středověké lodi převážející sudy z Francie do Anglie, pronikám do alchymie výroby vína, vhodného výběru a servírování, přiřazuji vůně, posuzuji negativní a pozitivní dopady — červené pomáhá při Alzheimerově chorobě a omezuje astronautům symptomy dlouhodobého pobytu v nulové gravitaci. Na závěr vyjíždím do posledního patra na degustaci. Z prosklené místnosti je krásný výhled na město. Ochutnat je tady možné vína ze všech koutů světa. Zástupce ze 72 zemí světa si lze koupit také ve spodním patře v obchodě, kde ceny začínají na pěti eurech.
V jednu chvíli všichni odkládají sklenice a hrnou se ven na terasu. Začal se totiž zvedat nedaleký most Jacques Chaban-Delmas: další obdivuhodná stavba a fascinující podívaná. Střední část o velikosti jednoho a půl fotbalového hřiště vyjíždí během 11 minut do výšky 53 metrů, aby mohly projet velké lodě. Pokud nebude návštěvníkova vášeň k vínu uspokojena v Cité du Vin, může se objednat na některý z workshopů, třeba na úvod do degustace nebo na smyslový seminář. Lépe rozumět vínu se jej pokusí naučit také v centru města ve škole La Maison du Vin v budově z 18. století. Na dvouhodinový kurz není potřeba se předem objednávat.
U velkého dřevěného stolu čtyři holky hrají kostky a mladík luští křížovku, další kouká do mobilu. Sedí venku na zahrádce v Magasin Général – největší bio restauraci ve Francii. Oblíbené jsou tady vegetariánské hamburgery a místní pivo Darwin. Restaurace se nachází v alternativním centru, kterému se říká Nové Bordeaux. Bývalá kasárna zčásti opravená, zčásti zatím ponechaná zkáze a pouličním umělcům jsou dnes místem pro co-working, zelenou ekonomiku, ekologii i městské aktivity. Je tu ekofarma, sdílené zahrádky, malá sauna a XXL skate park plný dětí i dospělých. Tady lze potkat především místní. Graffiti v ruinách si prohlížejí rodinky s dětmi i postarší elegantní páry v šálách. Ve vzduchu je cítit volnost.
Kuchaři a someliéři jsou ve Francii největší hvězdy a říká se, že Francouzi žijí proto, aby jedli. Jejich pověstné několikahodinové večeře začínají většinou na trhu, kde hledají to nejlepší. V Bordeaux je oblíbený víkendový trh na nábřeží, slavný je také Marché des Capucins v historickém centru, který založil už v 18. století řád kapucínů. V tzv. břichu Bordeaux je vůně sýrů, čerstvého pečiva nebo mořských plodů přímo omamující. V trhové hale je frmol: jsou zde snad všechny druhy potravin od čerstvě ulovených ústřic (nejlepší jsou s vychlazeným bílým vínem) po pověstné bagety. Místní specialitou jsou košíčky s krémovou náplní puit d’amour čili studna lásky. O jejich věhlas se postarali zdejší studenti marketingu, kteří od cukráře koupili recept a dezert dostali mezi lidi.
Další typickou dobrotou Bordeaux jsou bábovičky cannelés s karamelovou krustou, jež se ve městě objevily už v 16. stol. Ty ale prodávají spíše v obchodech. V restauraci zase za ochutnání stojí mihule, kterou loví přímo v řece Garonně a podávají ji s omáčkou z červeného vína. Na jídelním lístku ji mají například v Brasserie Bordelaise kousek od Place de la Bourse. Chce to ale trochu kuráže: chuť je to nezvyklá. A pokud to s mihulí nevyjde, není třeba zoufat, Francouzi jsou specialisté na dezerty, jež dokážou člověka dostat do stavu blaženosti. Když se Francouzi vydají na večeři, rozhodně nezůstává u jednoho chodu a jednoho druhu vína. A mimochodem: končí se vždy tím nejlepším a mezi místními v Bordeaux je tím nejoblíbenějším vínem Pessac Léognan.
