Bankovní tajemství za dva a půl milionu
Škoda, že jsou Grammy na rok 2010 již rozdané. Alespoň „Album of The Year“ neměla dostat Beyoncé, nýbrž neznámý talent, který umně skloubil suchopár číselných kolonek s patnácti sty jmen z lepší společnosti a zkomponoval daňový megahit.
Německý ministr financí a vláda Severního Porýní-Vestfálska jej koupili za dva a půl milionu eur. Podle odborníků se tato cena zúročí zhruba šestnácti tisíci procenty. To je investment, co říkáte?
Na trhu se jmény německých střadatelů se zálibou pro Švýcarsko také okamžitě došlo ke značnému oživení. Další informant, který již skoro rok jedná o prodeji cédéčka obsahujícího peněžní „who is who“ Bádenska-Württemberska, dodal nové podrobnosti a uvedl cenu. Není divu, že požaduje pouze půl milionu eur.
Také bavorské úřady totiž vyjednávají o koupi údajů o jednom tisíci svých šetrných občanů a francouzská vláda nabízí Berlínu k nahlédnutí své vlastní (zcela zdarma získané) cédéčko. Ještě před dvěma lety se platily mnohem vyšší ceny. Za první obsáhlou sbírku daňových spořilů zaplatila německá vláda 4,5 milionu eur. A pak, že neviditelná ruka trhu nefunguje. Ano, nefunguje a to je hlubší význam současných událostí.
Před několika lety by byl podobný obchod nepředstavitelný. V posledních měsících se však svět přestal řídit výlučně podle kupeckých počtů. Neoliberální ekonomická doktrína ovládající po tři desetiletí myšlení podnikatelů, politiků a ekonomů je na ústupu. Daňová aféra je jedním z dokladů rozpadajícího se mýtu o tom, že moderní kapitalismus je organizován globálně, a nikoliv národně. Živý zájem o členy ve švýcarském spolku střadatelů projevila také rakouská, nizozemská a belgická vláda.
Koupí CD, obsahujícího jména příslušníků ekonomické elity, popírá německá vláda neoliberální mantru o všeléku zvaném liberalizace, deregulace a privatizace, který státům připisuje roli zcela podřízenou ekonomické logice. Jednání německé vlády dokazuje, že ani ti ekonomicky nejúspěšnější nejsou mocnější než stát. Německý ministr financí prostě bankovní tajemství označí za přežitek a vyloží zákony tak, aby mohl potrestat ty, kteří odmítli platit daňový desátek, a popřeli tím mocenský nárok státu. Ti, již se teď opřekot udávají, aby ušli trestu, ztrácejí nejen „šikovně“ ulité peníze i s úroky. Hlavně tím dokazují rozpad své moci.
Jaksi mimochodem poskytuje chování daňových uprchlíků další doklad neplatnosti mýtu o racionalitě ekonomických subjektů. Velká část vkladů přibyla na švýcarská konta v roce 2008. V té době již bylo zřejmé, že stát opět převezme iniciativu. Ano, chtivost zamlžuje mozek a brání pochopit, že ve světě neplatí jenom to, co se dá spočítat.
Autor je poradcem pro strategické otázky
