David Klimeš: Mrtvá sněmovna a české nevládnutí
Země má obvyklé demokratické instituce a ty – alespoň na první pohled – normálně fungují. V pravidelných periodách jednají obě komory parlamentu, schází se vláda... A přece víme, že se s naší zemí děje něco nedobrého.
Tato slova nejsou komentářem dnešní situace, kdy nikdo nechce vládnout, ale každý chce ostřelovat Fischerovu vládu. Není to ani popis situace v zablokované sněmovně, kde bojuje levicová předvolební koalice s hlasivkami Petra Nečase, jež blokují obstrukčními projevy hlasování. Ty věty pocházejí z roku 1999. Václav Klaus jimi uvozoval svou knížku Země, kde se již dva roky nevládne. V názvu jejího případného pokračování by stačilo měnit číslovku.
ODS se zařekla, že nepřipustí ve sněmovně opakování předvolebního rozdávání dárečků z roku 2006. Každá metoda jí přijde dobrá. Petr Nečas se uráží, když ho socialisté nažhavení rozdávat miliardy přirovnávají k Miroslavu Sládkovi. Ale přiznejme si, technicky jsou to obstrukce stejné kategorie.
Když republikána Sládka předsedající okřikl, že mluví přesčas, obratem prohlásil své stanovisko za časově neomezené vystoupení šéfa klubu a mluvil další hodiny. Nečas nyní v souhře s Tluchořem podobně blokuje třetí čtení levicových zákonů. Ani obstrukci příliš neskrývá. Když je po sáhodlouhé řeči požádán o přestávku na bezkonfliktní volbu státních úředníků, klidně se nechá přerušit. A poškádlí levici, že je teprve ve čtvrtině vystoupení a rád ho po volbě dokončí.
Po blokaci činnosti vlády, která vlastně neví, zda ji některá z velkých stran ještě podporuje, se nyní v předvolebním klání dostáváme i k naprosté blokaci práce poslanců. A to žel tím nejméně důstojným způsobem – znehodnocením parlamentních řečí na procesní vatovou vycpávku.
Rozklad sněmovny, která se nedokáže shodnout ani na programu schůze, ilustruje, jak nemocný je celý systém vládnutí v Česku. Podle dvou amerických politoložek není nikde z jedenácti postkomunistických zemí tak problematické vládnout. Od roku 1990 do roku 2008 vládly Česku kabinety bez důvěry poslanců skoro devět procent času. Nikde jinde to není tak vysoké číslo. Právě období vlád bez důvěry či překlenovacích kabinetů, jejichž názor nikoho z poslanců vlastně nezajímá – to je živná půda pro sněmovní schůze, jaké vidíme dnes.
Co s tím? Jedním řešením jsou stále odkládané změny volebního zákona. Ty ale samy o sobě nezaručí výrazné většiny. Nebo je možné z Německa okopírovat jejich „konstruktivní vyslovování nedůvěry vládě“ – nelze shodit vládu, aniž by bylo jasné, kdo bude většinově vládnout dál. Do té doby bude místo masarykovského „demokracie je diskuze“ platit současné „demokracie je obstrukce“.
