David Klimeš: Na prezidenta s chladnou hlavou
Střední Evropu zachvacuje „postlisabonský“ hon na vzpurné euroskeptiky. V Polsku chce premiér Tusk nejen znemožnit prezidentovi lavírovat nad podpisem mezinárodních smluv, ale rovnou ho připravit skoro o všechny pravomoci.
V Česku se do čela křížové výpravy, která by dobyla poslední slovo u ratifikace mezinárodních smluv pro parlament, postavili zelení. Hlavní bitva za jejich novelizaci ústavy je čeká až v parlamentu, nicméně jednoznačné odmítnutí českou vládou už předznamenává, že půjde o Waterloo. To je dobrá zpráva.
O umanutosti Kaczyńského a Klause si můžeme myslet svoje. Ale varujme se kvůli ní měnit základní zákony zemí se složitě vyváženými pravomocemi po způsobu Magdaleny Dobromily Rettigové: „Vraž tam 30denní lhůty a ať to míchá premiér!“
Zelení navrhují prostou změnu. Dosud neurčenou lhůtu pro ratifikaci mezinárodních smluv omezit na 30 dnů. Po jejím uplynutí už stačí jen premiérovo stvrzení bez ohledu na prezidenta. Je správné, že se proti tomu Fischer postavil. To, že máme prezidenta, který nectí ratifikační úzus, je chyba poslanců a senátorů, kteří mu k postu dopomohli, nikoliv ústavy. Bylo by zhoubnou cestou dělat ze základního zákona příbalový leták k výkonu politických funkcí.
Nedávno zemřelý spoluautor české Ústavy Vojtěch Cepl ostatně vždy správně prosazoval, aby ústava byla souborem obecných pravidel společnosti, nikoli rákoskou na intrikující funkcionáře.
Proto je mnohem lepší nynější vychýlené vnímání prezidentských pravomocí napravovat jemnější cestou. Ústavní soud už k druhému nálezu o Lisabonu přilátal dovětek, že prezident má povinnost „bez zbytečného odkladu ratifikovat mezinárodní smlouvu…, s jejíž ratifikací vyslovil souhlas demokraticky zvolený zákonodárný sbor“. Tento nález by měl sám od sebe začít pomalu čistit Klausův pracovní stůl zaplněný mezinárodními „ležáky“. Navíc čistě prakticky – Lisabon a přistoupení Česka k Mezinárodnímu trestnímu soudu už jsou ze stolu pryč. A z dalších smluv pro Klause žádný výstup na ideologické barikády hned tak nekouká.
Poslanci, kterým přesto přijde novelizace ústavy od zelených ve své jednoduchosti lákavá, by se měli předtím podívat do Polska. Premiér Tusk tam po letech hádek přišel s návrhem radikálně oslabit prezidenta. Jenže co to vyvolalo? Inflaci více i méně šílených nápadů, jak ústavu proměnit, nahánění přeběhlíků do vládního tábora, aby vůbec byla šance na dosažení potřebné ústavní většiny. A v neposlední řadě vyšší stupeň nesnášenlivosti mezi politiky před blížícími se volbami.
Nic z toho Polsku neprospěje. Nic z toho v Česku nepotřebujeme.
