Lukáš Tichý: Proč letošní rok nezačal energetickou krizí?
Přibližně před rokem se většina evropských států vzpamatovávala z následků rusko-ukrajinské energetické krize a počítala škody vzniklé dvoutýdenním zastavením dodávek ruského zemního plynu.
Protentokrát se Rusko, byť to tak vždy nevypadalo, nesnažilo situaci s dodávkami zemního plynu za každou cenu vyhrotit v otevřený konflikt. Předně Moskva nechtěla uzavřením kohoutků se zemním plynem nebo ropou vyvolat protiruské nálady před ukrajinskými prezidentskými volbami, jejichž první kolo se uskutečnilo 17. ledna. Vedle toho však mělo Rusko ještě další důvody.
Ekonomická krize
Důležitým faktorem bylo působení globální finanční krize na ruskou ekonomiku. Ačkoliv se hospodářská situace začíná zlepšovat a tempo ekonomického propadu v Ruské federaci se zpomaluje, základní ekonomické ukazatele zůstávají spíše v záporných číslech.
Výkon ruského hospodářství se podle odhadu vlády v roce 2009 snížil zhruba o 8,5 procenta a rozpočtový schodek dosáhl nejméně 6,5 procenta. Následoval pád domácí měny a devalvace rublu. Nejvíce však ruskou ekonomiku zasáhly klesající ceny ropy a plynu. Vlivem finanční krize klesla cena ropy z rekordních 147 dolarů (v polovině roku 2008) až na 34 dolarů za barel.
Přestože je současná cena ropy už opět vyšší, přes 70 dolarů za barel, pro ruskou pokladnu to byla tvrdá rána, neboť na vývozu nerostných surovin je Ruská federace závislá ze 64 procent. U zemního plynu, jehož cena se odvíjí od ceny ropy, to bylo podobné. Podle odhadů klesla cena plynu o 30 procent přibližně ze 400 dolarů za tisíc kubických metrů na současných 280 dolarů za tisíc kubických metrů. Zároveň se v důsledku krize prudce snížila poptávka po ropě a zemním plynu.
Vzájemná závislost
V této situaci je prioritním zájmem Ruské federace prodávat nerostné suroviny za co nejvyšší cenu a v co největším množství. Cílovou destinací jsou přes postupné pronikání Ruska na asijský trh stále hlavně členské státy Evropské unie, které představují nejdůležitějšího a bohatého odběratele ruských surovin.
Na druhé straně evropské země potřebují stabilní a bezpečné proudění surovin. Dodávky ruského plynu v současnosti pokrývají až 25 procent unijní poptávky. V případě ropy je to o něcoméně, unie z Ruska dováží kolem 20 procent své spotřeby. Některé země Evropské unie jsou na ruském dovozu energetických surovin závislé dokonce až ze 100 procent s tím, že přibližně 60 procent zisků z prodeje ropy a zemního plynu do Evropské unie je součástí ruského rozpočtu.
Ruské poučení
Moskva si tak dobře uvědomuje, že dosavadní plynové a ropné krize poškodily její pověst a že takto přestane být pro Brusel důvěryhodným a spolehlivým partnerem. Zároveň začíná být Kremlu jasné, že každý nový energetický spor by se mohl ve svém důsledku stát silným impulzem, který ještě více urychlí evropskou snahu o energetickou diverzifikaci a přivede na lukrativní evropské trhy konkurenční dodavatele ropy či plynu.
