David Klimeš: V zemi, kde je sleva trestná

Ten místo ochrany malých dodavatelů do obchodních řetězců nejprve zatrhne supermarketům cenové akce. Mnohé české výrobky proto podraží. To se ale vlastně vzápětí vyřeší tím, že z regálů české produkty zcela zmizí. Nahradí je levnější dovážené varianty třeba z Polska. Vrcholem absurdity je fakt, že ve chvíli, kdy v Česku tento zákon začíná platit, na sousedním Slovensku politici obdobný zákon po několika měsících prohlásili za neúčinný.

Myšlenka zákona přitom není špatná. Nemravné praktiky řetězců, jako jsou platby za pouhý odběr zboží či za umístění výrobků ve výši očí zákazníka, stojí za postih. Používat standardní obchodní právo a finanční kontroly je však pro socialisty příliš obyčejné a zdlouhavé. Lepší je vždy další zákon, v tomto případě rovnou zmetek operující například s daní z obratu, již dekádu neexistující.

Myšlení autorů zákona však netkví v devadesátých letech, ale bohužel mnohem hlouběji v historii – v centrálně plánovaném hospodářství minulého režimu. Jen tam by totiž příkaz platit včas a více, než je výrobní cena, měl jakýsi smysl. Jenže v kapitalismu stačí prostě sáhnout po jiném dodavateli. I za cenu toho, že objednávku nevyplním v češtině, ale polsky nebo německy.

Nikoho tak nemohou překvapit první zprávy, že řetězce už ze strachu z nové regulace ukončují odběry od malých českých producentů. Místo toho se do cenového boje s konkurenčními řetězci pustí raději s jogurty z Polska, kde úřady za prodej pod výrobní cenou nechtějí desítky milionů pokuty.

Zcela absurdní je pak zákon z pohledu evropského práva, protože jde fakticky o fixaci minimálních cen, což poškozuje tržní soutěž v EU. Tvrdohlavost socialistických poslanců je o to zoufalejší, když už známe tragický příklad ze Slovenska. Tamní obdobnou normu nejprve tvrdě zkritizovala Evropská komise. Před týdnem dokonce sama vládní koalice uznala, že je zákon bezzubý, protože ekonomickou závislost na „významné tržní síle“, která ale není monopolem, lze těžko dokázat a postihnout.

Místo toho prý Slováci raději zákon realisticky přepracují po vzoru Francie, kde jsou jen jasně dány maximální výše plateb za zařazení do distribuční sítě nebo za lepší umístění v regálech. To je ale vlastně legalizace současných plateb mezi producenty a řetězci. A na to se jánošíkovský příběh o odvážném přidušení bohatých hamižných „významných tržních sil“ naroubovat nedá.

Takže v tuzemsku musíme počkat, až české výrobky podraží, případně z řetězců zcela zmizí. Dřív socialisté škodlivost zákona neuznají.