Jiří Jeřábek: Zelená vize elitních manažerů
Začalo další kolo boje o evropský příspěvek k udržení přijatelného klimatu na Zemi. Mediální přestřelky jsou působivé: „Další snižování emisí podkope konkurenceschopnost celé Evropy,“ vzkazují průmyslové svazy svým vládám a Bruselu.
„Navýšení redukčních cílů popožene ekologické investice a v tom spočívá naše budoucí konkurenceschopnost,“ nechali se prostřednictvím dopisu do Financial Times slyšet ředitelé a členové představenstev 27 velkých nadnárodních korporací. Podpořili tím podobné prohlášení ministrů životního prostředí Francie a Německa a ministra energetiky Velké Británie. Souhlasně přikyvují také svazy výrobců obnovitelné energie a další zástupci zeleného byznysu. Průmyslová lobby nezahálí a produkuje studie s katastrofickými konci. Ekologické organizace varují, že ani rychlejší tempo snižování emisí nebude stačit a že legislativa je navíc plná děr.
Nebojme se
EU plánuje do poloviny století snížit emise více než o čtyři pětiny, a to se logicky neobejde bez zásadních strukturálních změn v celém hospodářství. Je jasné, že taková změna bude pro někoho příležitostí a pro jiné zas problémem – konkrétně pro největší znečišťovatele. Ale ani ambicióznější scénář nebude znamenat rychlý konec evropského průmyslu či jeho odchod do zahraničí. Vyšší závazek budou doprovázet různé úlevy pro energeticky náročnou výrobu, firmy budou dostávat část povolenek zdarma a zároveň budou mít k dispozici prostředky z veřejných zdrojů na podporu ekologických investic. Vedle toho mohou podniky místo vlastního snížení emisí nakoupit emisní kredity z ekologických projektů v rozvojových zemích, protože to je vyjde laciněji. Kvalita a skutečný přínos těchto projektů jsou však často pochybné.
Levné snižování
Navíc až do roku 2012 budou firmy dostávat všechny emisní povolenky zdarma v množství, které převyšuje jejich potřebu. Přebytky si mohou schovat do dalšího období. Celkem může jít až o 1,6 miliardy povolenek a prakticky by to znamenalo, že evropské podniky nebudou muset vůbec realizovat 40 procent závazku snížení emisí, které se zatím plánuje do roku 2020. Jen v Česku zbyly loni firmám povolenky na dvanáct milionů tun CO2 v hodnotě necelých pěti miliard korun. ČEZ patří mezi deset firem s největšími přebytky v EU. Zpřísnění cíle zároveň neznamená, že by každá firma musela snížit emise o stejný díl. Celoevropský systém obchodování s emisními povolenkami zaručuje, že se snížení bude dít tam, kde je nejlevnější.
Hospodářská přeměna
Ministři tří největších evropských ekonomik a již zmiňovaná sedmadvacítka manažerů (mimo jiné z firem Vodafone, Tesco, Nestlé, Allianz či Lloyds) jsou zajedno, že by EU neměla přechod na nízkouhlíkové hospodářství odsouvat do budoucna. Uvádějí, že ambicióznější závazek povede ke zvýšení ceny vypouštěného uhlíku (povolenek), a to bude důležité pro rozhodování investorů. Nedostatečně motivující prostředí může způsobit, že začneme zaostávat za zeměmi jako Japonsko, Čína a USA, které zažívají velký boom environmentálních technologií. Například Čína už se stala největším světovým výrobcem větrných elektráren.
Manažeři dopis uzavírají tvrzením, že „budoucí konkurenční výhoda EU spočívá v tom, že náš byznys uskuteční globální hospodářskou přeměnu, která svět v příštích dekádách čeká, a ne že se před ní bude skrývat.“ Snad před touto výzvou nebudou čeští politici strkat hlavu do uhlí.
Autor působí v Centru pro dopravu a energetiku
