David Klimeš: Zlato za miliardu a půl korun
Co přijde po olympijské rychlobruslařské euforii? Pro Martinu Sáblíkovou je to jasné. Pronto proti prachu do ruky, přestříkat laminátovou desku v obýváku, vyleštit, natáhnout klouzavé pletené ponožky od babičky a jako každý den to zase rozjet. Není divu, že se nejeden Čech za tyto podmínky pro olympijskou vítězku stydí. Dokonce i mnozí poslanci propadli sportovní logice: když budou zlata, bude odměna. Nová hala.
Jakkoliv srdce souhlasí, rozum musí říct ne. Nejen proto, že si stát projekt rychlobruslařské haly ve Velkém Oseku u Kolína nemůže dovolit. Ale především proto, že nelze určovat priority ve financování sportu podle toho, jak zrovna buší národní srdíčka politiků omámených olympiádou a volbami.
Osečtí už chtěli mít rychlobruslařský ovál tuto zimu. Není. Prý se na jaře odhalí hlavní soukromý investor. Je ale nepravděpodobné, že se najde takový obdivovatel Sáblíkové, který ve dvoutisícové obci postaví halu za miliardu a půl. Bude to tedy na státu, potažmo daňových poplatnících. Třeba členka školského výboru sněmovny Vlasta Bohdalová už to má spočítané: desetinu na halu ze státního, zbytek má doplatit Sazka a sportovní svazy. To ale znamená po libeňské megalomanské hale v Praze další stavbu na úkor podpory žákovského, amatérského a klubového sportu.
Navíc je zjevné, že ze Sazky ani svazů velké peníze nepřijdou. Dotace loterijní firmy pro svazy se z někdejší miliardy ztenčila na 175 milionů v loňském roce, protože splácení dluhů libeňské haly má přednost před sportem.
I kdyby ale balík peněz pro sport přetékal miliardami, je nutné rychlobruslařskou halu stavět na byznys plánu, ne na zlatých medailích. V tom však zatím Osek nepřesvědčil. Je jistě pravda, že by hala pomohla českému rychlobruslení, možná by i mnozí „inlajnisté“ místo cyklostezek podél Labe brázdili ledovou plochu. Ale to nestačí. Berlínské Sportforum zasahuje svou působností celé hlavní město, olympijský ovál v Calgary zase využívá univerzita, hokejový tým a cyklisté. Nic z toho ale Osek nemůže nabídnout. Vyhřezlá národní srdíčka poslaneckých fanoušků ukazují, jak nebezpečně snadno se žongluje s miliardami v českém sportu.
Fanouškovské nadšení už jednu díru na peníze v Praze postavilo, není důvod přidávat další. Léta neřešené financování sportu by mělo být jednou z priorit nové vlády: nejprve stanovit alespoň střednědobý plán financování sportu, pak se pokusit rozetnout chobotnici Sazky a sportovních svazů a potom teprve možná začít snít o rychlobruslařské hale. Do té doby nezbývá než pronajmout Sáblíkové v Berlíně byt a koupit jí permanentku do tamního Sportfora.
