Richard Krajčo: Hudba se zadarmo dávat nemá
Kapela Kryštof, vedle Chinaski, Kabátu nebo Daniela Landy nejúspěšnější formace české hudební scény, v sobě nese několik paradoxů současného hudebního průmyslu. Její desky se prodávají po desítkách tisíc, přesto hlavní výdělek plyne z koncertování. Hrají moderní poprock, ale moc nevěří internetu. „Nemyslíme si, že by se hudba měla rozdávat,“ tvrdí frontman a manažer kapely Richard Krajčo.
* E15: Kryštof poprvé při vydání nové desky Jeviště spolupracuje s mobilním operátorem. Ještě před vydáním CD je možné tuto desku stáhnout z portálu T-Mobile. Co si od této distribuční cesty slibujete?
Upřímně?
* E15: Pokud možno.
Nevíme. Nikdo tady netuší, zda je někdo ochoten kupovat si hudbu z internetu. Ale byla to jedna z podmínek spolupráce s T-Mobile, a nás potěšil jejich zájem spojit se s námi na halové turné. To se samo neufinancuje.
* E15: U T-Mobile již před vámi tuto cestu zkusili Wohnout, Vypsaná fiXa nebo Horkýže Slíže. Všechny kapely nechaly cenu na fanoušcích, jen vy jste stanovili cenu 99 korun za digitální album.
Ano, nejsme proti digitálnímu vydání. Naopak. Ale ne zadarmo, protože se hudba zadarmo dávat nemá.
* E15: Model „zaplať, kolik chceš“ ale úspěšně vyzkoušeli Radiohead nebo Nine Inch Nails.
Jasně, ale bavme se o trhu, který máme. U Radiohead je úplně jiná kultura fanoušků. Ve chvíli, kdy desku In the Rainbows nabídli zadarmo, tak jim posluchači neposlali pět liber, ale třeba deset nebo dvacet, protože jim chtěli ukázat vděk za tento přístup. Takže jim zaplatili mnohem více, než kdyby si desku koupili klasickým způsobem. U nás tento přístup není takový. Tuto cestu u nás loni zkusili Vypsaná fiXa nebo Wohnout a částka, kterou dle našich informací získali, nestačila na zaplacení nákladů na studio a na výrobu.
* E15: Situace je taková, že lidem se za fyzické nosiče i stahování příliš platit nechce.
Ale tato nepříznivá situace se pak odráží například v tom, že hudební firmy za poslední tři roky u nás nevydali příliš mnoho nových tváří. Dokázal bych je spočítat na prstech jedné nebo dvou rukou, do koho byly ochotny investovat. Kdežto v „lepších“ letech 2000 až 2002 jsme to byli my, Ready Kirken, navrátivší se Support Lesbiens, Mig 21 nebo Divokej Bill.
* E15: Není to ale dáno i tím, že zahraniční centrály od lokálních poboček požadují co nejrychlejší návratnost investovaných peněz? Kdežto objevy se musejí vypiplávat a jejich návratnost – pokud je jaká – se pohybuje v řádu let.
Proč ale na to nemají čas a peníze? Protože jejich velké kapely jim nevydělávají finance na ostatní projekty. Já někdy v roce 2001 nechápal, jak může EMI vydávat Holki nebo Šmouly. Šéf EMI Vladimír Kočandrle mi řekl, ať si uvědomím, že tyto dva tituly umožnily vydání třeba zrovna našeho debutu.
* E15: Myslel jsem právě, že tuto pozici výdělečné kapely ve firmě má právě Kryštof. Zaplatí vůbec prodeje CD v případě Kryštofa náklady na nahrávání, propagaci a tak dále?
To se teď uvidí. Určitě jsme byli kapela s návratností, ale situace se mohla změnit.
* E15: Mimochodem, kterého vašeho CD se prodalo nejvíce, které bylo nejziskovější?
Magnetického pole a V siločarách se prodalo vždy přes čtyřicet tisíc nosičů. Mikrokosmos díky alternativnosti spadl někam na 20 tisíc a Rubikonu a Best of se prodalo okolo 25 tisíc kusů.
* E15: Se změněným distribučním a prodejním modelem se mění i postavení tradičních gramofirem. Spousta kapel si nyní vydává desky sama nebo je vydávají jejich managementy. Služeb hudebních společností používají jen pro distribuci či propagaci. Kryštof o takové cestě neuvažoval?
Již jsme tu možnost měli. Kryštofu u EMI po třech deskách vypršela smlouva a dostali jsme nabídky od všech vydavatelství na podpis. Vybrali jsme tu nejzajímavější a podepsali znovu. Před devíti lety nám vydavatelství dalo příležitost a vytáhlo nás ze zkušebny. Je otázka, zda vydělat o dvě stě čtyři sta tisíc či půl milionu více, když do toho půjde kapela sama, anebo tam zůstane nějaká vazba na lidi, kteří vám pomohli. Nevím, zda chci gramofirmy hodit přes palubu. Prodej CD nás nikdy neživil a když sleduji současnou situaci, tak nejspíš nikdy ani živit nebude.
* E15: Kdy vám končí smlouva s EMI, kolik desek ještě pro ně musíte natočit?
Tento okamžik nastal nyní po Jevišti. Máme před sebou rok, kdy budeme přemýšlet, co a jak vydávat dále.
* E15: Vy kromě frontmanství nezvykle zastáváte i pozici manažera. Pokud lídra Krajča napadne výborný nápad o superdrahém studiu, velkolepé koncertní scéně, co mu na to manažer Krajčo řekne?
Manažer Krajčo buď sežene peníze na realizaci, anebo zpěvák Krajčo pochopí, v čem žijeme, a nebude riskovat finance kapely ani svoje. Takto jsme fungovali vždy. Když jsme si vymysleli akustické turné, podmínkou byly určité finance, stejně jako u turné po aulách vysokých škol. Nás živí koncerty, takže je nutné, aby kluci z kapely byli zabezpečení v momentě, kdy před turné nekoncertujeme. Ale rád bych doplnil, že to nedělám sám, a kdyby nebylo mé ženy, asi by se to nedalo ani zvládnout.
* E15: O rozchodu Kryštofa s předchozí manažerkou Zuzanou Jarošovou, který neproběhl zrovna v přátelském duchu, se v hudební branži šíří zkazky, kdo na koho doplácel. Můžete do toho vnést trochu světla?
V Čechách chybí profesionální managementy, které nesou určité finanční riziko. Většina managementů funguje jako booking a u kapel mají jisté peníze, procenta z koncertů. Já u projektů očekávám, že management pro ně peníze buď sežene, nebo je ochotný riskovat a investovat. Tak to funguje ve velkých firmách. Pokud to nevyjde, je po zásluze potrestán – dostane padáka nebo nemá prémie. Je to normální byznys. Ale u nás to bohužel tak nefungovalo. Nejenže managementy nejsou schopny sehnat peníze, ale ani riskovat. To, že tyto rozchody končí ne moc hezky, je logické, protože ty lidi si zvykli na pravidelný příjem a samozřejmě se jim od dobrého bydla nechce.
* E15: Peníze sháníte vy?
Na akustické turné jsem sehnal peníze od kamaráda z ČSAD Logistik Ostrava plus kamaráda, který má síť čerpacích stanic G7. Dokázali jsme zafinancovat Operu díky spolupráci s Coca-Colou a turné v aulách díky spolupráci s T-Mobile. Díky jejich značce t-music nyní i nadcházející halové turné.
* E15: Nesete i finanční riziko?
Samozřejmě. Třetinu nadcházejícího turné jsem už musel platit ze svého, protože třeba haly chtějí zálohy předem nebo je nutné platit billboardové plochy či další záležitosti okolo.
* E15: Mimochodem, jak velký tým chod Kryštofa zajišťuje?
Celkem je to dvanáct lidí.
* E15: Kryštof dříve dělal spoustu štací po celé České republice v halách nebo klubech. Nyní jste se podobně jako Kabáti rozhodli pro menší počet velkých koncertů (Praha, Brno, Ostrava). Je to momentální nápad nebo jste se u Kabátu inspirovali?
Má to dva důvody. První je samozřejmě finanční. Ve chvíli, kdybychom zvedli počet koncertů o dvě tři haly, tak by se náklady na jednotlivé zastávky vyšplhaly na 700 až 800 tisíc korun. To při očekávané návštěvě čtyři tisíce lidí na koncert v ostatních menších městech představuje téměř ztrátový podnik. Druhý důvod souvisí s předchozí zkušeností. Na Rubikon Tour v roce 2006 jsme jeli jedenáct hal s návštěvou 36 tisíc diváků. Kapela si přitom odnesla honorář nižší, než dostáváme v klubech. Takže nyní jedeme tři haly a finančně je vše spočítané tak, aby to bylo i pro kapelu zajímavé.
* E15: Cena vašeho koncertu se podle mých informací pohybuje někde mezi 150 až 200 tisíci korun, možná více. To je slušná suma, musíte hodně přesvědčovat promotéry, aby na ní přistoupili?
Naše cena je fixní a je na promotérovi, zda si nás koupí. Naštěstí máme diář do konce roku plný. Funguje to tak několik let, takže promotéři jsou, doufáme, spokojení.
* E15: Mají takové koncerty šanci se zaplatit jen ze vstupného, nebo jsou potřeba sponzoři?
Pokud máte na mysli naše tři halové t-music zastávky, tak to by bez partnera skutečně nešlo. I při návštěvnosti 15 až 17 tisíc diváků na tyto tři koncerty by se kapela dostala na nulu.
* E15: Kryštof si za ty roky vytvořil slušnou marketingovou pozici. Jak velký je zájem sponzorů a podle čeho si je vybíráte?
Firmy se bojí investovat nebo se marketingově spojovat s kapelou. Dá to hodně práce domluvit se na nějaké spolupráci. Jednání absolvujeme docela dost a často zkrachují na tom, že firmy vlastně neví, co si se značkou „Kryštof“ počít.
* E15: Nejlukrativnějšími akcemi v hudební branži stále zůstávají firemní koncerty, které stojí násobek obvyklé taxy. Jak k nim přistupujete?
Kdysi jsem se jich obával. Pak jsme ale hráli na večírku eBanky, protože jsme potřebovali koupit harddisk a investovat do polorozpadlého auta. Banka nám nabídla osmkrát vyšší honorář, než jsme tehdy měli. A nakonec to byla neuvěřitelná party, která skončila tím, že mě lidi nosili po sále na ramenou. Takže jsme si řekli, že to není až tak špatná věc. V podstatě je to stejná věc, jako když si vás promotér koupí na festival nebo do klubu.
* E15: Za ty roky v hudební branži jste nasbíral hodně zkušeností. Dokážete odhadnout, kde a v jaké kondici se hudební průmysl bude pohybovat za pět let?
Nedokážu, nikdo to asi nedokáže. Předvídala se velká budoucnost internetu a prosazování kapel přes síť. U nás k tomu ale zatím nedošlo. Jak a pokud budou fungovat gramofirmy, to nikdo neví. Zda se cédéčko stane jen jakýmsi reklamním nosičem je ve hvězdách. Musel by o to někdo stát. My jsme nabídli hudbu za 99 korun po síti, to jsou tři piva nebo kafe a cigarety. Teď jsem někde četl, že skipass na jeden den stojí 400 až 500 korun. A přesto lidé, kteří křičí, že hudba je drahá, si ten skipass koupí. Takže míč je teď na straně posluchačů, ti v podstatě rozhodnou.
Richard Krajčo (32)
Zpěvák skupiny Kryštof, divadelní i filmový herec. Vyučil se elektrikářem. Studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, roku 1996 byl přijat na Janáčkovu konzervatoř na hudebně dramatický obor. V letech 1998 až 2009 moderoval v České televizi hudební hitparádu Medúza. V roce 2000 získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku za roli Hamleta. Hrál ve filmech Krysař nebo Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Kryštof má na kontě tři Anděly za album Rubikon, celkem jich už posbíral osm.
