Světové fórum v Davosu: přesila politiků a slabé závěry
Švýcarský Davos hostil tradiční setkání světových ekonomů, bankéřů a státníků. Hlavním tématem diskuzí se stala regulace bankovního sektoru z dílny Baracka Obamy. Autor sám ovšem nedorazil, a tak si rozzlobení bankéři vlastně neměli komu stěžovat. A to se ještě na úvod od francouzského prezidenta dozvěděli, že je třeba vstoupit do éry nového kapitalismu. Konkrétních závěrů Davos mnoho nepřinesl, ale je jasné, že bankéři si tentokrát pobyt ve Švýcarsku moc neužili.
Wall Street Journal: Davos neléčí
V 19. století se z Davosu stalo místo blahodárné rekreace. Minulý týden se tu však bankéřský bolehlav ještě prohloubil. Obecně přijímaný požadavek na změnu bankovního odvětví nedostal žádnou konkrétnější podobu. Rozčilení nad bonusy pro bankéře zcela zastínilo ostatní témata – třeba jak vrátit daňovým poplatníkům peníze vynaložené na hru „příliš velká, aby padla“. Nebo jak stanovit správnou úroveň kapitálové přiměřenosti pro různé aktivity. Asi to bylo nevyhnutelné.
Politici a zástupci nevládních organizací tentokrát bankéře výrazně přečíslili. Ti rozumnější poukazovali na to, že některá kapitálová opatření, která se zavádějí, jistě přinesou své ovoce. Bude to ale nějakou dobu trvat. Politici, zase jednou naladěni na stejnou vlnu jako veřejnost, však chtějí vidět okamžité činy v oblasti odměn. Zástupci bank argumentují, že zavedení stropů pro odměny či jiných restrikcí v jedné zemi povede u globálních hráčů k migraci. Určitě to není planá hrozba. Stěhování celých týmů zaměstnanců z jedné lokality do druhé nebude nic milého ani levného. Proto bankéři upřednostňují, aby na jejich činnost dohlížel globální regulátor.
Globální řešení se však nehledá snadno. Sloužit tomu mají taková setkání, jako bylo to v Davosu.
Tamní diskutéři však nedohlédnou za nejbližší bonus.
The Independent: Ignorujme nářky bank
Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu si bankéři příliš neužili. Jistě si mysleli, že exkluzivní dýchánek bude skvělou příležitostí zahájit koordinovaný protiútok po nedávném Obamově vyhlášení reformy bankovní regulace. Ale z USA si jejich stížnosti vlastně ani nikdo nepřijel poslechnout. Jediným zástupcem vlády byl prezidentův poradce Larry Summers. A ani evropští politici neměli chuť poslouchat fňukání bankéřů.
Jejich náladu snad může zvednout fakt, že britský ministr financí Alistair Darling nesouhlasí s Obamovým plánem oddělit retailové banky od jejich investičních dcer, nicméně oba muži mají stejné cíle. Proto Británie podpoří mezinárodní pravidla vyžadující od banky, která bude chtít vstoupit na trh s nemovitostmi, nahromadění mnohem většího objemu kapitálu než dosud. Darlingovi se rovněž zamlouvá americký návrh, aby banky musely každoročně odvádět platbu pojistného pro vytvoření rezerv.
Zdá se, že konsenzus se začíná rýsovat. Ale zdaleka není hotovo. Od pádu Lehman Brothers uplynulo 18 měsíců, v Basileji se bankovní regulátoři snaží uspokojit jednotlivé národní požadavky. Ale už je na čase, aby prezentovali podklady pro budoucí změny. Když by jejich závěry obsahovaly speciální platbu pojistného a požadavek vyššího kapitálu, byl by to dobrý start.
La Tribune: Plácnutí do vody
V Davosu se prezident Sarkozy představil jako advokát reformy světového měnového systému. Ale směnná stabilita není řešením krize. Jestliže čínský jüan přestoupí na plovoucí kurz a otevře se čínský kapitálový trh, čínská měna se značně zhodnotí. Přičítejme to francouzskému romantismu, který si může dovolit ignorovat realitu.
Jiné vysvětlení totiž znamená naši ignoranci. Sarkozyho návrh na „nový Bretton Woods“ vyzněl jako plácnutí do vody. V roce 1971 se Bretton Woods stal neudržitelným kvůli své rigiditě a spolu s koncem zlatého standardu otevřel dveře plovoucím kurzům. Sarkozyho idea je prostá. S liberalizací měny přišel triumf finančnictví a velké zisky ze spekulací. Reálná ekonomika šla ke dnu. Paradoxem ale je, že hlavní nerovnováhy v globální ekonomice nepřišly kvůli přílišné liberalizaci, ale naopak kvůli přílišné rigiditě.
Francouzská neuróza z nestability ale není úplně marná. Zapříčinila vznik eura. Bretton Woods 2 vlastně není nutné vytvářet. Je jím evropská měnová unie.
Die Zeit: Sen o novém kapitalismu
Nicolas Sarkozy je výborný řečník. Těchto dovedností využil při zahájení fóra v Davosu na sto procent a nikoho nešetřil. Konec s bankéřskou samoobsluhou, volal zpoza mikrofonu, konec s handlířskými praktikami rozvojových zemí. Svět potřebuje morální globalizaci! Velká slova, za nimiž je též jistá filozofie, což je něco, na co se u naší kancléřky nelze vždy spolehnout. Sarkozyho vize se opírá o základy kapitalismu – zhodnocení toho, co máme.
V soukromém a bankovním sektoru však Sarkozy kárá krátkozraké spekulace na základě aktuálních extrémně pohyblivých tržních cen. To se má změnit. Prezident též pohrozil zemím, které nebudou v této věci dodržovat úmluvu G20. Kromě toho Sarkozy svolal na pomoc hospodářství komisi plnou zvučných jmen. Chce reformovat kapitalismus, aby mu nehrozil kolaps. Nebojí se ani Číny.
Konzervativní prezident si davoským vystoupením udělal řadu nepřátel. Ale přes všechnu teatrálnost předložil vizi. Po někom takovém se dnes v Berlíně musíte rozhlížet.
